S Pavlou chodím na volejbal. Ona je hrozně legrační. Vždycky se neudrží a někomu to napálí přímo do obličeje – to je jedno o čem, ona si vždycky něco najde. Je ale přímá, co si myslí, to taky řekne.

Jinak to ale není žádní sláva. Občas se mi někdo směje, že jsem soft a taky, že mám bráchu homosexuála. Kluci si to o mně vlastně myslí taky, a tak je pro mě jednodušší kamarádit s holkama. Tohle se mi v Holandsku neděje, to je vlastně docela zvláštní. Jenže tam je těch soft typů taky víc a nad homosexuálama se tam taky tak moc neohrnuje nos. Po holandských kamarádech se mi občas stýská. Škoda, že to není do Utrechtu blíž.