| Jazyky mi nedělají problém. Baví mě. Z cizích umím angličtinu a španělštinu a chystám se na němčinu. Češtinu neberu jako cizí jazyk. Je si se slovenštinou strašně blízka. Taky jsem se na Slovensku často koukal na českou televizi nebo si četl český časáky, takže studovat v češtině pro mě nebylo zas tak těžký. Rychle jsem se do toho dostal. Teď už ani nikdo nepozná, že nejsem Čech. Přijde mi, že je skoro jedno, jak mluvím, protože slovenštině se dá taky dobře rozumět. Doma ale mluvíme slovensky a to si ve škole skoro nikdo neuvědomuje. Čeština je přeci jen můj druhý jazyk. Nedělá mi problém zároveň mluvit s jedním člověkem česky a druhýmu odpovídat slovensky, ale s psaním to nemám tak jednoduchý. Docela se mi to plete. Možná i proto mám z diktátů věčně samý koule. Taky někdy nevím, kdy mám mluvit česky a kdy slovensky. Rodiče chtějí, abych slovenštinu nezapomněl, ve škole je lepší mluvit česky, ale zase slovenský kámoši mi nadávají, že si hraju na Čecha a holky zase preferujou slovenštinu, protože se jim líbí.
 | 
