| Naši jsou Češi, nevím, co víc dodávat. Maminka se jmenuje Helena a táta Tomáš. Mamča pracuje ve výzkumu v laboratoři. Má vystudovanou chemii a nemůže pochopit, že mě spíš baví literatura a jazyky a z chemie jsem měla málem trojku. Můj táta je úředník na ministerstvu, ale co přesně dělá, to nevím. Oba jsou celkem akční – dříve jsme celá rodina jezdili na kolech na výlety, ale poslední dobou jezdím spíš sama, naši nemají tolik času.
Nechápou, jak jsem se dostala ke křesťanství. Popravdě to byla docela náhoda, na koncertě v čajovně, která sídlí v pastoračním centru, mě zaujal takový plakátek. Přišla jsem jednou na hodinu katechismu a prostě mě to vzalo.
Z toho, že jsem začala chodit na náboženství, má největší radost babička. Moc tomu nerozumím, protože mám pocit, že od té doby, co babička musela jako mladá odjet do Německa (to bylo za války a ona říká „do Reichu“), na Boha tak trochu zanevřela. Když jsem si ale poslechla její vyprávění o tom, jaké to bylo, když byla mladá, pochopila jsem spoustu věcí a dokonce i to, proč tak tvrdošíjně trvala na tom, abych na žádnou brigádu do Německa nejela.
Chcete taky znát příběh mojí babičky? | 
