U nás se třeba vždycky hodně drželo na svátky pohromadě. A nejen o takových těch velkých svátcích, ale třeba když se tady u nás někomu narodí dítě anebo naopak, když někdo zemře, tak se vždycky sejde celá rodina, aby buďto oslavovali, nebo aby zůstali s mrtvým a pomohli těm, kteří tady po něm zůstali. Říkáme tomu vartování.

Máma taky vždycky říkala, že si musíme dávat pozor na „mule“,což jsou něco jako duše mrtvých. Na Vánoce jim dává vždycky něco sladkého za okno, aby se nezlobily a měly taky něco z těch oslav….když jsem byl menší, tak mi babička vždycky vypravovala příběhy o zlých mulech, jak člověka tak dlouho strašily a pronásledovaly, až ho úplně zničily. Občas tím teď straším ségry, ale před babičkou to radši neříkám...

Jinak se svátky slavily vždycky hodně, dělá se pokaždý velký úklid, a i když jsme měli málo peněz, na jídle se o svátcích nikdy nešetřilo.