• O co jde v dialogu "S rodičema je to někdy těžký…"?

V dialogu jsou nastíněny různé možné vztahy mezi příslušníky různých generací, dětmi a rodiči. Mezigenerační vztahy mohou být ovlivněny jednak odlišným věkem a životní zkušeností rodičů a dětí, jednak jejich odlišnou rolí v rodině (rodič – vychovatel, dítě – vychovávaný), jednak kulturními vzory a stereotypy. Stejně tak je ale vztah rodičů a dětí závislý na jejich osobních vlastnostech a přístupech. Dialog má podnítit k zamyšlení, čím jsou tyto rozdílné vztahy ovlivněny, proč se může Suong chovat ke svým rodičům jinak než Abu-Jamal, proč mohou vznikat mezigenerační konflikty, jaký má na nás čas vliv apod.

Z historických románů i učebnic, ale i z našeho současného života známe mnoho příkladů mezigeneračních konfliktů mezi dětmi a rodiči (spory o politiku firmy, spory o vládcovský trůn, o dědictví, spory o postoj k partnerovi, nevlastní matce, výchově dětí apod.). Mezigenerační konflikty existují ve všech kulturách.

• Co je...?

Čas: Jako všechny fyzikální veličiny, definovali lidé čas proto, aby jim lépe popsal kvantitu (délku, váhu, sílu, záření, elektrický odpor, elektrický proud) jevů kolem něj, změřit ji, porovnat ji. Slouží vlastně ke změření pomyslné vzdálenosti od jednoho okamžiku k druhému. Kdo vybírá, od kterého ke kterému okamžiku se bude čas měřit? Člověk, protože člověk měří vzdálenost mezi svým jedním a druhým zážitkem, okamžikem. Člověk vnímá, že něco zažil dříve (v minulosti) a později (v přítomnosti) nebo ještě zažije (v budoucnosti). Jednotkou fyzikálního času je 1 sekunda. Podle nejnovější definice je sekunda doba rovnající se 9192631770 periodám záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu cesia 133 (podle normy ČSN 01 1300). Tak už je vám jasné, co je čas? Jestli ne, není to tak zase nic hrozného, protože na jeho původu se dodnes vědci ještě neshodli. Lidé čas měřili nejprve pozorováním ročních období a oblohy, nebeských objektů, později slunečními hodinami, přesýpacími hodinami, svíčkovými hodinami, pérovými, kyvadlovými, natahovacími, digitálními, atomovými ... Co se ale stane, změříme-li čas vlastním pocitem? Z objektivně měřitelné fyzikální veličiny se stane subjektivně měřitelná sociální veličina. V různých situacích nám čas ubíhá jinak, někdy se nám zdá fyzikálních pět minut jako sociální moře času, někdy jako velmi málo času. Přijedeme-li na nové místo, někdy máme pocit, že jsme tu již jednou byli, někdy že jsme tu strávili již celý měsíc, jindy nám přijde, jako bychom tu nikdy předtím nebyli. Některé kultury vnímají čas jinak než ty druhé. Každý člověk i kultura věnují svůj čas něčemu jinému, je pro ně jinak důležité dodržování smluvených termínů apod. Říkáme: Tady se snad zastavil čas nebo ten čas ale letí. Pro někoho je dodržování a vnímání fyzikálního času samo o sobě hodnotou (Musíš chodit včas!), pro někoho ne (Ono se nic nestane, když přijdeš pozdě!). Vnímáme-li čas jako běh našeho života a řazení našich životních zkušeností, neustále plyne od minulosti k přítomnosti.

Minulost: Vše, co se odehrálo před okamžikem, který právě prožíváme. Minulost pro nás existuje jen tehdy, když o ní víme, prožili jsme ji, dočetli jsme se o ní. Jinak ji ignorujeme. Když se nedozvíme o tom, co se stalo dříve, nemůžeme se z toho ani poučit. Pokud jedna generace nepozná, nepřečte, nechce slyšet o zkušenostech jiných generací, rovněž se z nich nepoučí.

Přítomnost: Nekonečně malý okamžik, který právě prožíváme (historicky také současné období). Prožitek přítomného pocitu je v mnoha kulturách vnímán jako více důležitý než připomínání si minulosti či plánování do budoucnosti.

Budoucnost: Vše, o čem přemýšlíme jako o jevech, které nastanou. Budoucnost existuje v našich myslích. Vždy, když nastane, stane se z ní okamžitě přítomnost a pak hned minulost.

Opakování a vývoj: Lidé si často pokládají otázku, zda když uplyne nějaký čas, zda a co se zásadně změní? Uvažují často o tom, zda se některé události či zkušenosti neopakují stále znovu (jen v novém kabátě) nebo zda se minulost již nikdy nemůže opakovat (Nikdy nevstoupíš do stejné řeky, jak řekl jeden řecký filozof.). Když věříme tomu, že se s postupem času, s postupem prožívání dalších a dalších zkušeností měníme, říkáme, že se vyvíjíme určitým směrem. Lidé často věří také tomu, že se vyvíjí celá planeta, vesmír, lidská společnost, škola, biologické druhy apod. Často si ale zase neustále připomínají stejné věci, opakují stejné chyby. Celý život je kombinací jevů, které vnímáme jako v čase neměnné, i těch, které vnímáme jako stále se vyvíjející. O vývoji hovoříme i tehdy, když sledujeme, jak se vyvíjí člověk od narození do smrti, jak dospívá, jak je vychováván, jak se učí. Jak se vyvíjíme v čase, který nám zbývá?

Věk člověka: Věk člověka je vlastně čas, kterým měříme lidský život. Neměříme ho sekundou, ale prožitými roky (po narození, nutno dodat, protože v některých kulturách se počítá věk života již v období před narozením dítěte). V některých kulturách oslavují spíše rok narození, někde si spíše připomínají výročí úmrtí.

Generace: Skupina lidí stejného věku. Prožili tedy stejné historické období.

Věková pyramida: Graf, který zobrazuje, kolik mužů a žen žije v dané společnosti resp. skupině podle toho, do které generace patří (uprostřed grafu je znázorněn věk). Z následující pyramidy tedy vidíme, že nejvíce obyvatel v naší populaci bylo v roce 2003 zhruba od 20 do 35 a od 45 do 60 roku života, a to jak žen, tak mužů. Podle tvaru této pyramidy poznáte, zda společnost stárne, či nikoli. Pokud ano, rodí se v ní velmi málo mladých, pyramida se má tendenci rozšiřovat směrem nahoru. Pokud ne, pyramida má silný základ a úzkou špici.

Věková skladba obyvatelstva: 2003

Zdroj: www.czso.cz

Kohorta: Člověka ovlivňuje jeho životní i historická zkušenost. V některých situacích je tato zkušenost tak zásadní pro život člověka, že používáme termín kohorta. Kohorta je skupina lidí, kteří ve stejný rok zažili tutéž zkušenost (porodili dítě, dostali se do koncentračního tábora, získali zaměstnání atd.). Pokud maminka porodila v roce 1960, a to bez ohledu na její věk (na to do jaké generace patří), její manžel nemohl být s dítětem na rodičovské dovolené, pokud maminka porodila dnes, otec se rodičem v domácnosti stát může. Tatínek i maminka z dvou různých věkových kohort mohou prožívat zcela jiné zkušenosti spojené se stejným jevem (narozením dítěte).

Zamyslete se nad tím, jaké věkové kohorty byly ovlivněny významnými historickými událostmi ve vztahu k pobytu národnostních menšin na území české kotliny.

• Téma

Odlišné způsoby vnímání různých generací
Každý člověk se zároveň vyvíjí individuálně, zároveň však prochází stejnými stadii vývoje lidského organismu od plodu přes novorozeně až po adolescenta a člověka v post produktivním věku. Tento vývoj neprobíhá u všech lidí ve stejném věku. I fyzicky každý dosahuje různých stadií biologického vývoje v různém věku, jeho osobnost dospívá v různém věku. Víme však, že společně s biologickým vývojem organismu se vyvíjí také způsob vnímání člověka. Lidé v různém stadiu vývoje vnímání zcela jinak zpracovávají podněty ze svého okolí. Malé děti často opakují po svých vzorech, mladiství v pubertě naopak vzdorují autoritám apod. Malé děti vnímají spíše svými city (potřebují pocit bezpečí), ti starší spíše svým rozumem (potřebují racionální logické vysvětlení i za cenu nebezpečí). Malé děti spíše sledují, co se děje a ne, co se říká. Malé děti nejsou soběstačné, starší většinou ano. Když se tedy setká malé dítě a starší člověk, mohou se na stejnou skutečnosti dívat zcela jinak. Pro dítě může být důležitý prožitek okamžiku (dobrá zmrzlina), pro dospělého péče o budoucí zajištění domácnosti (pracovní schůzka). Dospělý má nad nesoběstačnými dětmi moc (poskytuje jim potravu, živí je, působí na ně svou výchovou, svým chováním). V každém stadiu potřebuje vyvíjející se dítě i dospělý jiný přístup.

Vliv životní a historické zkušenosti
Každého člověka v životě ovlivňují jeho zkušenosti. Každý však vyrůstá ve více či méně odlišném prostředí než ten druhý (jiná výchova, jiná příroda, jiné zákony apod.). Určité skupiny lidí procházejí zvláštní životní zkušeností. Starší a mladší generace tedy nemají jen jiný náhled na svět díky odlišnému způsobu vnímání (psychologicky), ale také díky jiné historické zkušenosti, kterou prožívají (jiné prostředí, politické změny, mocenská situace atd.). Zásadní proměnou prochází člověk mezi 15 – 25 rokem života. V tomto období musí dělat zásadní životní rozhodnutí ohledně studia, práce, životního partnera. Proto i historické okolnosti, které ovlivňují tato jeho rozhodnutí, hrají velkou roli a dotvářejí tuto formativní životní zkušenost.

Proč bude mít Suong, která se v ČR již narodila ,asi jinou životní zkušenost než rodiče, kteří do ČR přijeli z Vietnamu? V čem?

Moudrost
Tento pojem souvisí s dosažením určitého stupně životní zkušenosti (nejen získání informací a vědomostí, nejen osvojení si určitých praktických dovedností). Lidé moudrosti dosahují v různých stadiích svého vývoje, někdy jí také nedosáhnou nikdy. Za moudrého bývá označován ten, kdo má bohaté zkušenosti, dokáže vycházet s lidmi, ale také sám se sebou a umí řešit životní problémy a situace. Moudrost není totéž co stáří, ani co mládí, i když bývá častěji očekávána spíše u těch starších.

Vztahy mezi generacemi
Vzhledem k tomu, že lidé různých generací vyrůstají v různých podmínkách, samozřejmě na základě toho vzniká mezi generacemi do jisté míry odlišná životní zkušenost, od které se odvíjejí odlišné názory, postoje, normy i hodnoty. Tak jako existují rozdíly mezi kulturami, existují i mezi generacemi,a to zejména proto, že se lidé různých generací pohybují v různé fázi svého životního cyklu – vnímají svět jinak, ale také prožili jinou dobu – vytvořili si jiné stereotypy apod. Často může mezi nimi docházet k nedorozuměním a konfliktům. Tyto konflikty mohou také souviset s jinou mírou moci, kterou mají jedni nad druhými (dítě je závislé na svých rodičích apod.). Co se o různých generacích v ČR říká, co se říká o starších generacích (od 45 věku výše) pozitivního, co negativního? Co se říká pozitivního o mladších generacích a co negativního? O starších se říká: Mají velkou životní zkušenost, jsou profesionálové ve svém oboru, dokáží řešit problémy, že se mají poslouchat, ale také nejsou schopni se přizpůsobit, jsou často nemocní. O mladých zase často, že nemají dostatečnou zkušenost, že nejsou stálí, ale také že jsou přizpůsobiví, nakloněni novým řešením, že neposlouchají... Bez znalosti konkrétních jedinců však není možné říci, co více odpovídá skutečnosti. V různých kulturách se o různých generacích říkají různé věci...

V rodinách i ve škole se v ČR často stává, že ti starší (rodiče, učitel) mají větší životní zkušenost, ale menší množství nových moderních informací, takže ti mladší často vědí z internetu více než ti starší, ale jen v určitém směru. Rodiče i učitelé se v dnešní prudce se vyvíjející době snaží předat svým dětem a žákům nejen informace, ale i svou transformovanou životní zkušenost, která tvoří výbavu především do osobního a sociálního života dítěte. Pokud se však rodič či učitel snaží předávat jen svou osobní zkušenost, jen svou historickou zkušenost, může se stát, že nebude odpovídat realitě, kterou nyní prožívá konkrétní dítě, dítě na základě svých zážitků ze společnosti, z kroužků, ze školy, nebude moci myšlenky rodiče, učitele pochopit. Mají-li si dvě generace porozumět, měla by ta starší předávat své zkušenosti tak, aby je ta mladší generace mohla využít. Mají-li se spolu dvě generace navzájem uctívat, měla by ta mladší generace brát ohledy na tu starší a vyslechnout ji. V některých kulturách je naprosto běžné, že děti, rodiče i prarodiče žijí pohromadě, mohou si tak více předávat v praxi své životní zkušenosti, intenzivněji spolu komunikují, mohou poznat význam existence toho druhého, přirozeně spolu žijí a konflikty, které mezi nimi vznikají, se řeší na místě. V jiných kulturách naopak starší a mladší generace navzájem příliš nevyužívají osobního kontaktu, předávání zkušeností se neděje prostřednictvím generací, ale spíše prostřednictvím neosobních médií (internet, televize apod.).

Čím může být dáno to, že Suong své rodiče tak poslouchá? Proč mají Pavla a Andrea jiný názor na absenci otce?

Čas potřebný na změnu a generace
Každý z nás se s postupem času, svého věku, mění, a to jak fyzicky, tak psychicky, získává jinou životní zkušenost. Mladší si v určitých situacích neradi zvykají na to tradiční, starší zase v některých situacích neradi přijímají to nové. K tomu, aby člověk změnil sám sebe, je nejprve třeba, aby byl o této změně přesvědčený, aby prožil novou životní zkušenost, která by ho k takové změně přivedla. Co se stane, když člověk přijede do prostředí cizí země? Změní se? Zůstane stejný? Prostředí cizí kultury se mu může zdát nesrozumitelné, zkušenost, kterou zde získal, nemusí být podobná té, kterou získal ve své rodné zemi, ve svém známém společenském prostředí. K tomu, aby se dokázal jiné společnosti přizpůsobit, je zapotřebí čas, čas na to, aby získal novou zkušenost v nové zemi a stačil ji zpracovat, stačil se přizpůsobit. Pokusili jste se někdy přesvědčit např. svou babičku či dědečka o tom, aby se na věc dívali jinak, jako mladá generace? Podařilo se vám změnit jejich názor? Jak moc to bylo těžké? Při uvažování o jakékoli změně je velmi důležité myslet na čas, na čas, který je k ní třeba, na to, za jak dlouho se člověk opravdu může změnit, přizpůsobit se, nalézt nové cesty řešení. Odborníci dnes tvrdí, že na tak zásadní změnu, jakou je změna známého domácího prostředí v prostředí cizí, je třeba období dvou až tří generací. Když o někom říkáme, že je nepřizpůsobivý, zamysleli jsme se někdy nad tím, jak dlouho žije v novém prostředí? Je to opravdu období dvou až tří generací, aby se stihl přizpůsobit? Máte vy nějakou zkušenost s tím, že jste se museli přizpůsobovat zcela novému prostředí? Jak dlouho vám to trvalo? Bylo to snadné? V čem? Těžké? V čem?

Vývoj civilizace určité kultury
Tak jako člověk s postupem času získává životní zkušenost, získává určité etnikum či kultura svou civilizaci, řekněme stadium vývoje kultury. Tak jako se každý člověk vyvíjí jinak (vystuduje vysokou školu, někdo ji nedostuduje, někdo si založí rodinu, pro někoho není snadné udržovat trvalé sociální vztahy), vyvíjí se i každá kultura jinak (některá ještě nemá písmo a předává si své zkušenosti ústně, lidovou slovesností, některá má písmo a bohaté architektonické dědictví apod.). Důležité však je si uvědomit, že oba dva lidé žijí vedle sebe navzájem, stejně tak i obě dvě kultury žijí ve stejném období. V současné době žijí lidé na různém stupni svého osobnostního vývoje i kultury, na různém stupni civilizace. Někteří lidé často hledají odpověď na otázku, kdo z těch dvou (vysokoškolák bez rodiny či člověk bez dokončeného základního vzdělání s rodinou) je „lepší, či zaostalejší“? Která kultura (bez písma s lidovou slovesností nebo ta s písmem) je „lepší, či zaostalejší“? Historická zkušenost i zkušenost cestovatelů však často dokazuje, že oba dva lidé, obě dvě kultury mohou přinést v životě svůj užitek, mohou ukázat svůj smysl.

Umíte si představit jaký? Jaká má například modernizace technologií, typický rys pro severní Ameriku, Japonsko, střední a západní Evropu, JV Asii, pozitiva a jaká negativa? Jaká pozitiva i negativa má život společnosti v přírodě bez techniky a bez spotřeby energií?

• Příběhy a příklady

Výroky a jejich motivy
Přečtěte si následující výroky:
- „Jo, to dneska ty mladé generace vědí o sexu daleko více než my! Kdybychom tak my věděli to, co víte vy.“
- "Ta mládež, ta se dnes chová tak bezohledně, pořád se jen pusinkují a nás vůbec neposlouchají!"
Zamyslete se nad tím, kdo takové výroky asi řekl a proč. Dá se posoudit, zda a v čem má pravdu? Zkuste se to pokusit vysvětlit s pomocí poznatků, které jste se dozvěděli v předchozím textu.

Populační předpověď ČR
Otázka generací a věku je vnímána v současné době vážně zejména v politice. Přečtěte si následující text a zamyslete se nad tím, zda a proč může či nemusí být stárnutí populace v budoucnosti problematické.

Obavy o stárnutí populace, které konjunkturálně zneužívá vláda ve svém programu podpory rodiny, jsou přemrštěné. Stárnutí obyvatelstva je naprosto přirozené, pokud se stále prodlužuje průměrný věk. Prodlužování průměrného věku chápeme jako něco pozitivního. Proč naříkáme nad stárnutím populace, když jde zrcadlově o totéž?
Pokud se zdokonaluje lékařská péče a roste životní úroveň, není důvod nad stárnutím populace naříkat. Relativní počet lidí spadající do věkové skupiny nad 65 let stále stoupá. Fakt stárnoucího obyvatelstva není ani optimistický ani pesimistický. Informace, že aritmetický průměr věku žijících obyvatel u mužů dnes u nás činí 37 a u žen 40 let a nikoli 27, respektive 29 jako v roce 1900, může stěží někoho překvapit. Přirozeně máme dnes nejvyšší průměrný věk v dosavadní historii, protože lidé žijí déle než před sto či dvě stě lety. Podíl lidí nad 65 let stoupl podle materiálu z 8 % v roce 1950 na téměř 14 % v roce 2001. Podíl dětí v populaci klesl za posledních padesát let z 24 % na 16 ¬%, zatímco podíl obyvatel ve věku 35-64 let zůstal téměř nezměněný. Co je na tomto vývoji nepřirozeného nebo hrůzostrašného? Nic.

Zdroj: http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=448&PHPSESSID=81606d0c094934716161342a0a7a3f5a

Občané České republiky se v průměru dožívají vyššího věku a mají méně dětí než v minulosti. V důsledku toho dochází ke změně věkové struktury populace a tzv. demografickému stárnutí. Počet starších občanů v České republice se tak postupně zvyšuje. V roce 2004 tvořili lidé starší 65 let 14 % populace ČR. V roce 2030 by měli podle odhadů ČSÚ občané starší 65 let tvořit 22,8 % a v roce 2050 pak 31,3 % obyvatel České republiky, což představuje přibližně 3 miliony osob. Počet lidí ve věku 85 a více let by měl do roku 2050 stoupnout přibližně na půl milionu (v roce 2004 jich bylo 93 516).

Snaha o přizpůsobení jednotlivých politik uvedenému demografickému vývoji vedla k přijetí Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007, který formuluje opatření v oblasti zaměstnanosti, péče o zdraví, sociálního zabezpečení, bydlení, vzdělávání, sociálních služeb a dalších. Jeho cílem je vytvořit podmínky pro účast starších občanů na sociálním a ekonomickém rozvoji České republiky a podmínky pro nezávislý a kvalitní život ve stáří. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

Zdroj: http://www.cssz.cz/tisk/05/051114_1.asp

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Becker, H. (1997). De toekomst van de Verlorene Generatie. Amsterdam. Kalibová, K. e.a. (ed.)(1993). Demografie (nejen) pro demography. Praha: Slon,

Langmeier, J., Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada.

Sokol, J. (1994). Malá filozofie člověka. Praha: Karolinum.

Internet:

http://fyzika.net/view.php?cisloclanku=2005020101

www.czso.cz