• O co jde v dialogu "Stejně si to nedokážu představit"?

Děti v dialogu narážejí na problém, který má mnoho tváří a podob a na který v dnešním světě neexistuje jednoznačná odpověď. Dělí se tady o své důvody, které je přivedly až do České republiky. Často to byla velmi složitá rodinná situace nebo dokonce tragédie, které do bohatších částí světa přivádějí Suong, Jamiho i Olgu. V dialogu se můžeme seznámit s konkrétními příběhy dětí a přiložený text nabízí poněkud obecnější pohled na fenomén migrace.

• Co je...?

Migrace: Označení pro geografický pohyb jedinců nebo skupin, tj. pro mobilitu lidí v užším nebo širším geografickém prostoru. Motivy migrace mohou být ekonomické, ekologické, náboženské, národnostní, politické, válečné konflikty, živelní katastrofy aj.
- migrace mezinárodní - označuje pohyb mezi státy
- migrace vnitřní - pohyb uvnitř jednoho státu
- dobrovolná / vynucená
- legální / nelegální

Imigrace: Směrem dovnitř, imigrovat = přijít někam, přibýt odněkud (z historie zemí českých např. imigrace Slovanů na dnešní české území).

Emigrace: Směrem ven, emigrovat = odejít odněkud (pobělohorská emigrace, židovská emigrace za 2. sv. války, irská emigrace před hladomorem v 19. století atd.) především z donucení ohrožujícími okolnostmi.

Reemigrace: Směrem ven a zase zpět. Pohyb obyvatel navracejících se zpět do země původu.

Exil: Vyhnanství zejména z důvodů politického, náboženského, národnostního aj. pronásledování.

Azyl (dnes již oficiálně „mezinárodní ochrana“): Útočiště, ochrana před pronásledováním. V odborné terminologii též politický (pobytový) status.

Cizinec: Obecné označení pro někoho, kdo nepochází „odsud“, kdo se odlišuje, samotnými cizinci často vnímáno jako negativně zabarvený pojem, dle zákona o pobytu cizinců občan jiného státu. V lidovém pojetí, bohužel, často i někdo, kdo již sice má české občanství, ale je přijímán stále jako někdo odlišný – někdo, kdo není náš, protože prostě není Čech.

Cílová země: Země, která je cílem migrace.

Tranzitní země: Země, kterou migrant pouze „prochází“.

• Téma

Migrace obecně
Migrace (z lat. migratio – přestěhování) neboli pohyb osob je odvěkým, stále existujícím a všudypřítomným fenoménem. Migrace často probíhá, aniž bychom si ji nějak významně uvědomovali v případech, kdy sami migrujeme z místa na místo – za prací, za studiem, na dovolenou. Migrace je něco, o čem se v dnešní době hodně diskutuje. Zejména v případech, kdy lidé opouštějí svou zemi původu na dobu delší než pár týdnů. Nejčastějším důvodem pro tuto zásadní změnu bývá často přirozená snaha o nalezení lepšího prostředí, které nabízí lepší pracovní příležitosti či bezpečí. Z toho důvodu bývají cílovými zeměmi především státy s rozvinutou ekonomikou a stabilním politickým uspořádáním. Vzhledem k našemu geopolitickému umístění máme tendence monitorovat především migraci do rozvinutých zemí EU, Severní Ameriky či Austrálie. Je však třeba mít na paměti, že přístup do těchto zemí je pro většinu obyvatel zemí tzv. třetího světa značně ztížen. Jako cílovou destinaci proto často volí některý z dostupnějších a bližších států.

V současném světě žije mimo svou vlast, zemi, kde se narodili nebo jejímiž jsou občany, asi 175 milionů lidí (což jsou zhruba 3% světové populace). Za posledních 25 let se počet těchto migrantů více než zdvojnásobil. Podle statistik OSN ročně přibývá okolo 2 až 5 milionů osob žijících mimo svou vlast. Rozmístění migrantů ve světě je velmi různé. Více než polovina z nich (okolo 60%) odchází do rozvinutých zemí, druhá polovina pak zůstává v zemích s rozvíjejícím se hospodářstvím. Sedm nejbohatších zemí světa (Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Japonsko, Kanada a USA) má na svých územích asi jednu třetinu světové populace migrantů. Přestože více jak polovina migrantů směřuje do vyspělých zemí Evropy a Spojených států, ze zprávy Evropské komise vyplývá, že počet uprchlíků v jednotlivých zemích Evropy je výrazně menší než v některých rozvojových zemích, sousedících s krizovými oblastmi.

Jedním z palčivých problémů spojených s migrací je migrace nelegální. Důsledkem „vysoké poptávky“ ze strany obyvatel méně vyspělých států po životě ve státech vyspělých jsou i stále restriktivnější opatření nebo přinejmenším opatření regulující vstup a pobyt cizích státních příslušníků na území. Nelegální migraci však nelze spojovat pouze s nelegálním přechodem státních hranic, jakkoliv působení převaděčských struktur a mafií představují určitý problém. Poté, co se Česká republika začlenila do Schengenského prostoru, tento problém musí řešit především státy, jejichž hranice jsou současně hranicemi Schengenu (např. Polsko, Slovensko, Maďarsko). Na druhou stranu se nelegálním migrantem může stát i ten, kdo do České republiky přicestoval s platnými cestovními doklady a náležitými povoleními k pobytu. Během svého pobytu se může tento cizinec dostat do situace, kdy jeho povolení pozbudou platnosti (např. z důvodu ztráty zaměstnání, ukončení studia, opožděného zažádání o prodloužení povolení k pobytu apod.). Pokud takový člověk v krátké zákonné lhůtě neopustí Českou republiku, přichází o svůj legální status. Při odhalení mu hrozí vyhoštění (s případným zákazem vstupu na území ČR na několik let). Tento zákaz riskuje i v případě, že se bude snažit dostat např. do země původu (při opouštění republiky/Schengenu), aby si v zemi mimo Schengen opatřil nová platná víza. Mnoho lidí proto raději toto riziko nepodstoupí, zůstane v ilegalitě na území ČR a pomocí nelegálních/mafiánských struktur se pokouší získat platná povolení odsud. Cizinec nelegálně pobývající na území ČR se však stává velmi zranitelným a vydíratelným, nezřídka pracuje za minimální mzdu a v mnoha případech se jedná již o tzv. novodobé otroctví.

Migrace v ČR
Vzhledem k tomu, že se Československo a následně Česká republika otevřela světu po dlouhé době teprve v roce 1989, na fenomén migrace i uprchlictví si česká společnost zvyká jen pozvolna. V důsledku historického vývoje (holocaust, odsun sudetských Němců, 40 let komunistické izolace, rozdělení Československa) představuje stále velmi homogenní populaci, která cokoli nového vnímá s jistou nedůvěrou. Ke zlepšení situace pochopitelně nepřispěla světová ekonomická recese, která způsobila, že mnoho ekonomických migrantů, kteří přijeli do ČR za prací, přišlo o svá zaměstnání a dostalo se do tíživé finanční situace. Je však třeba rozlišovat mezi poptávkou po levné pracovní síle a poptávkou po kvalifikovaných odbornících. K „přilákání“ té druhé skupiny do ČR bylo realizováno i několik motivačních programů, bohužel bez většího úspěchu. Přesto je však zřejmé, že Česká republika potřebuje a bude potřebovat migraci už jenom proto, aby tu byl dostatek ekonomicky aktivního obyvatelstva. Snaha posílit pracovní trh a strukturu populace vůbec je patrná všude v Evropě. Podle prognóz ČSÚ by měla ČR každoročně přijmout několik desítek tisíc migrantů, aby udržela stávající počet obyvatel. V případě, že dveře imigrantům uzavře, hrozí v následujících 20 letech snížení počtu obyvatel až na 9 milionů.

Statistiky
V České republice žilo k 30. 9. 2011 408 036 cizinců, z toho 195.865 cizinců s trvalým pobytem, 212.171 cizinců s některým z typů přechodného pobytu (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo EU). Největší skupinu těchto tzv. dlouhodobě legálně usazených cizinců tvoří Ukrajinci (109.012), Slováci (80.235), dále jsou to občané Vietnamu (56.055), Ruska (cca 28.142), Polska (18.989) a dále pak Německa, Bulharska Moldavska, Spojených států a Číny. Údaje o nelegální migraci dostupné za rok 2009, hovoří o odhalení 4.457 osob, jež nelegálně pobývaly nebo vstoupily na území ČR. Počet imigrantů v ČR je ve srovnání se zeměmi západní Evropy či Severní Ameriky stále pod průměrem. Tam se podíl migrantů na celkovém počtu obyvatel pohybuje nejčastěji mezi 5 – 10% (u nás cca 4%). Navíc podstatná část imigrantů v ČR pochází z jazykově a kulturně blízkých oblastí a vyznačuje se poměrně vysokou kvalifikovaností – značná část imigrantů pochází ze zemí bývalého SSSR či jihovýchodní Evropy. Největší mimoevropskou enklávou v ČR jsou pochopitelně Vietnamci, kteří se dlouhodobě vyznačovali ekonomickou soběstačností a též díky poměrně dlouhé tradici této migrace i relativně dobrou znalostí českého prostředí. V posledním desetiletí však do ČR v několika migračních vlnách přicházeli noví imigranti z Vietnamu, kterým toto zázemí a znalosti chyběly, a na velkou část z nich tíživě dopadly důsledky světové ekonomické krize. Problém ztížené zaměstnatelnosti imigrantů řeší i ostatní evropské státy.

Důvody a prevence migrace
Výše byly vyjmenovány některé základní důvody migrace. Vedle nejčastějších důvodů ekonomických (chudoba, rozpad ekonomiky „zdrojové“ země, nízká úroveň mezd, nízká životní úroveň aj.), u nás z minulosti velmi dobře známých důvodů politických či náboženských a všeobecně známých i uznávaných důvodů typu válečného konfliktu či živelních katastrof, eventuálně nemocí či handicapu (tzv. humanitární důvody), se stále větší množství lidí dává do pohybu z důvodů ekologických, či lépe řečeno enviromentálních.

Podle některých teorií se v důsledku globálního oteplování, změn klimatu a z toho vyplývajících ztrát zemědělské půdy, zdrojů obživy apod. v horizontu několika desítek let mohou dát do pohybu i stovky milionů lidí, ne-li miliardy. Existují i teorie, které předpovídají, že největší světové válečné konflikty budou vedeny o pitnou vodu. Uvědomme si, že většina obyvatel planety žije v tzv. rozvojových zemích zpravidla situovaných v oblastech nestabilních nejen co do své politické a ekonomické situace, ale též co do oblasti životního prostředí. Je jasné, že bohaté země Severu nemohou takové množství migrantů vstřebat a v zájmu své stability musí větším a nárazovým přívalům migrantů bránit. Je ovšem jasné, že jen represe nestačí, a proto stále častěji se objevují v tzv. zdrojových zemích migrace programy financované vládami „cílových zemí“ zacílené na podporu místního hospodářství, informační servis o podmínkách legálního pobytu a rizicích nelegální migrace apod. ČR v současné době realizuje programy rozvojové spolupráce v zemích jako je Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Moldavsko, Mongolsko a dále pak v Gruzii, v Srbsku, na Palestinských autonomních územích, v Kambodži, v Kosovu aj.

Poněkud spornou praxí jsou pak tzv. programy řízené migrace (i v ČR, kde se donedávna týkal např. občanů Kazachstánu, Běloruska, Ukrajiny, Moldavska, Chorvatska, Bulharska, Srbska a Černé Hory). Na jedné straně jsou tyto programy zaměřeny na odborníky konkrétních zemí, kterým je umožněna jednodušší cesta k práci i k pobytu a lepšímu uplatnění v bohatší zemi, jež má z takové imigrace snadno pochopitelný prospěch, na straně druhé se hovoří o „odlivu mozků“, který jejich zemím původu ještě dále ublíží a logicky povede k jejich dalšímu propadu spojenému s další a již nekontrolovanou migrací. Je zřejmé, že oblast migrace bude stále žhavějším tématem vyžadujícím stále větší koordinaci a společně vyznávaná a vykonávaná pravidla, užívané způsoby prevence apod. všech zemí, jichž se imigrace týká.

• Příběhy a příklady

Na příkladech rodin našich hrdinů jsme viděli, jak těžko lze posoudit míru dobrovolnosti odchodu ze země původu do neznáma s vidinou lepšího života, většího bezpečí apod. Nakolik je odchod zapřičiněn ztrátou půdy, prostředků k obživě či hrozbou pronásledování dobrovolný a nakolik vynucený? Na následujícím příkladu si ukážeme, že někdy je hlavním problémem nikoliv samotný odchod, ale nemožnost návratu.

Příběh 1
Paní Nali zabili manžela. S dvěma malými dětmi a jedním na cestě byla nucena uprchnout a skrývat se společně s příbuznými několik týdnů v horách před vládními vojáky, kteří její menšinu systematicky pronásledovali. V horách se jí také narodilo i třetí dítě - syn. Těžký porod v těžkých podmínkách se všemi předchozími zážitky vedl k tomu, že paní Nali duševně onemocněla. Také její novorozený syn se potýkal s řadou zdravotních problémů. Poté, co bylo v zemi uzavřeno příměří a přijeli pracovníci nevládních humanitárních organizací, přihlásili příbuzní paní Nali u jedné z nich. Ta zajistila transport paní Nali, její sestry a dětí do České republiky a zde následnou zdravotní pomoc, v zemi zničené válkou jinak nedostupnou. Když už se zdálo, že stav paní Nali i jejího syna je stabilizovaný a že se budou moci vrátit domů, vypukl konflikt nanovo. Rodina se v tu chvíli nemohla vrátit, i kdyby chtěla sebevíc. Paní Nali ztratila i kontakt se svými příbuznými, neví, co se s nimi stalo. I díky tomu se její stav opět zhoršil. Paní Nali je zcela odkázána na pomoc lékařů a své sestry, která se stará i o její děti. Protože válečný konflikt není důvodem k udělení azylu, nemohou jej získat a mají nyní tzv. vízum za účelem strpění, které jim ovšem neumožňuje přežívat ani na úrovni životního minima. Jsou tedy podporováni nevládními organizacemi a jednorázovými příspěvky Ministerstva vnitra. Doufají, že jim bude udělen trvalý pobyt z humanitárních důvodů a jejich situace tak bude stabilizovaná alespoň co do jejich práv a povinností.

Příběh 2
Sukhbaatar je mladý muž z Mongolska, který se nechal zlákat lukrativní nabídkou práce v jedné z továren v České republice. Pracovní agentura se zavázala zajistit všechny potřebné doklady, pracovní místo i ubytování. Na poplatky za zprostředkování práce, které téměř desetinásobně překračovaly běžný měsíční příjem, si musel vypůjčit od příbuzných. Práce v zahraničí však slibovala rychlé splacení dluhu a výdělek doma nedosažitelný. Krátce po příjezdu se však ukázalo, že realita se od slibů výrazně liší. Vysoké pracovní vytížení a neúnosné podmínky na ubytovně byly pouze první z mnoha nemilých překvapení. Když se po měsíci musel přestěhovat na jinou ubytovnu, netušil, že se jedná o promyšlený tah ze strany zprostředkovatelů práce. Nikdo mu neřekl, že změnu ubytování musí nahlásit na příslušném úřadě, jinak přijde o legální pobyt. Když se dozvěděl, že se stal ilegálním cizincem, bylo již na nápravu pozdě. Pracovníci zprostředkovatelské agentury jej donutili přijmout jinou práci za poloviční mzdu a cena za ubytovnu se také zvýšila, takže mu po odečtení výdajů na ubytování a stravu na konci měsíce příliš mnoho nezbylo. O splácení dluhu nemůže být ani řeč. Protože nezná češtinu, je odkázaný na to, co mu kdo poradí nebo přeloží. Vrátit domů se nechce. Musel by se před příbuznými propadnout hanbou. Tak stále věří, že se situace nějak zlepší. Zatím tomu však nic nenasvědčuje.

Poslední aktualizace 9.11.2011

• Zdroje

Odborná literatura:

Barešová, I. (ed.) ( 2010). Současná problematika východoasijských menšin v České republice. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci.

Baršová, A. & Barša, P. (2006). Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky USA, západní Evropě a Česku. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav.

Drbohlav, D. (2008). Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu). Praha, Karolinum.

Multikulturní centrum Praha (2007). Cizinci, našinci a média (2007).

Rákoczyová,M.; Trbola, R. (eds.) (2009). Sociální integrace přistěhovalců v České republice. Praha,SLON.

Internet:

Centrum pro integraci cizinců – http://www.cicpraha.org

Člověk v tísni – projekt Varianty – http://www. varianty.cz – odborné texty ke stažení

http://www.migraceonline.cz

http://www.mvcr.cz

http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/uvod

http://www.cizinci.cz

http://www.domavcr.cz