• O co jde v dialogu "Někdy má Jožo problém"?

Jožo je ze Slovenska, Olga je z Ukrajiny, Suong z Vietnamu. Nyní žijí v České republice a chodí do školy, kde se mluví jiným jazykem než jejich mateřským – česky. Doma s rodinou mluví samozřejmě nadále svým mateřským jazykem, který mají rádi a který nechtějí zapomenout. Je to často i jediný společný dorozumívací prostředek pro všechny členy rodiny. Česky se naučili mluvit dobře, mají i mezi Čechy kamarády, se kterými se česky dorozumívají. Přesto však mají ve škole s „češtinou“ problémy.

Měl by se brát ve škole ohled na to, že pro některé žáky není vyučovací jazyk jazykem mateřským? Měli by se učit tento jazyk jinak než žáci, kteří s tímto jazykem od narození vyrůstají? Umíme si představit sami sebe, že jsme se přestěhovali v průběhu školní docházky do jiné země a začali navštěvovat školu, která funguje úplně jinak a mluví se v ní řečí, které nerozumíme?

V následujícím textu se zaměříme na to, jak vypadá situace žáků s odlišným mateřským jazykem v českých školách, co je to čeština jako cizí jazyk, co nám jako učitelům může výuku těchto žáků usnadnit.

• Co je…?

Čeština jako druhý/cizí jazyk (ČJCJ): Za cizí jazyk je považován každý jazyk nemateřský, a tak se i český jazyk staví z pozice mluvčích, kteří neužívají češtinu jako svoji mateřštinu, do protikladu k jejich jazyku mateřskému, jehož soustavnému působení je dítě od svého narození vystaveno.

V zahraničí užívají češtinu jako svůj druhý jazyk skupiny českých vystěhovalců i jejich potomků (především ve Spojených státech, v Kanadě, na Slovensku, v Německu, Rakousku, Chorvatsku a Rumunsku). V současné době přestává čeština představovat pro stále rostoucí počet mluvčích (např. pro děti z jazykově smíšených rodin, potomky českých krajanů, rodiny žijící dlouhodobě či trvale na území ČR apod.) cizí jazyk, neboť se stává jejich důležitým komunikačním prostředkem v běžném životě, tzv. „druhou mateřštinou“, tedy plní roli tzv. druhého jazyka.

Čeština pro cizince: Výuka češtiny pro cizince má u nás poměrně dlouhou a bohatou tradici, a to jak v ČR, tak i v zahraničí. Tento obor představuje praktickou výuku českého jazyka pro jinojazyčné mluvčí, od kterého je zapotřebí odlišovat druhý obor s názvem čeština jako cizí jazyk, který zahrnuje odbornou průpravu především českých rodilých mluvčích pro výuku češtiny jako cizího cílového jazyka (dnes lze tento obor samostatně studovat na některých PF nebo FF v ČR).

Společný evropský referenční rámec – poskytuje obecný základ pro vypracování jazykových sylabů, směrnic pro vývoj kurikulí, zkoušek, učebnic atd. v celé Evropě, a to zejména za účelem sjednotit evropského školství a certifikaci zkoušek. Popisuje, co se musí studenti naučit, aby užívali jazyka ke komunikaci, a které kompetence musejí rozvíjet, aby byli schopni účinně jednat. Výuka češtiny pro cizince je u nás organizována zatím jen pro dospělé, kteří mohou navštěvovat např. jazykové školy (ať již státní či soukromé) a vykonat zkoušku z češtiny jako cizího jazyka podle úrovně získaných znalostí, dovedností a komunikačních kompetencí (úrovně A1, A2, B1, B2, C1, C2), přičemž největší zájem je o zkoušku druhé nejnižší úrovně, tedy A2).

Čeština jako vyučovací jazyk – jazyk, ve kterém probíhá výuka ve škole i pro žáky-cizince.

Vzdělávání cizinců - § 20 zákona č. 561/2004 Sb. (Školský zákon) – se věnuje vzdělávání cizinců a zajišťuje všem cizincům rovný přístup ke vzdělávání jako občanům České republiky. K přijetí do základní školy nemusí rodič žáka-cizince nebo jeho zákonný zástupce předkládat oprávnění k pobytu na našem území (platí od 1. ledna 2008, zákon č. 343/2007 Sb.). K předškolnímu, střednímu a vyššímu odbornému vzdělání mají cizinci přístup za předpokladu, že nejpozději v den nástupu předloží oprávnění k pobytu delší než 90 dnů.
Typ pobytu hraje roli při začleňování žáků do povinné školní docházky:

Děti občanů EU – včetně občanů Lichtenštejnska, Norska, Islandu a Švýcarska mají na rozdíl od ostatních žáků-cizinců možnost navštěvovat tzv. třídy pro jazykovou přípravu, ve kterých probíhá bezplatná příprava na jejich začlenění do základního vzdělávání.

Třídy pro jazykovou přípravu – zahrnují výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám těchto žáků (min. 70 hodin základů českého jazyka) a podle možností ve spolupráci se zeměmi původu žáka podporu výuky mateřského jazyka a kultury země jeho původu, která je koordinována s běžnou výukou na našich školách. Krajský úřad určuje školy, které budou tyto třídy zřizovat, jejich seznam naleznete zde. Ředitel školy informuje rodiče nebo zákonného zástupce žáka-cizince o této možnosti.

Děti občanů třetích zemí – rodiče těchto žáků nejsou občany žádného státu Evropské unie nebo Lichtenštejnska, Norska, Islandu a Švýcarska a zároveň nespadají do kategorie azylantů. Tito žáci nemají možnost navštěvovat třídy pro jazykovou přípravu. MŠMT na podporu této skupiny žáků-cizinců vypisuje dotační programy, jež jsou ovšem vyhlašovány na jaře a jejich realizace je vymezena kalendářním rokem, což znamená, že nekorespondují s průběhem školního roku.

Žadatelé o mezinárodní ochranu a azylanti – při výuce těchto žáků se dříve postupovalo podle Metodického pokynu k školní docházce žadatelů o azyl, který umožňoval mimo jiné i zřízení tzv. vyrovnávacích tříd, které byly omezeny počtem max. 12 žáků a jejichž cílem byla jazyková příprava na vstup do běžné české školy. Momentálně není zveřejněn žádný pokyn, který by se k výuce této cílové skupiny vyjadřoval.

Vyhláška 147/2011 Sb. – novelizovaná vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných považuje mimo jiné i žáka znevýhodněného nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka za žáka se sociálním znevýhodněním, který má nárok na vyrovnávací opatření. Škola může tato vyrovnávací opatření (např. individuální vzdělávací plán, asistenta pedagoga..) poskytovat na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popřípadě ve spolupráci se školským poradenským zařízením.

• Téma

Komunikace v českém školním prostředí (tzv. školský dialog) je ovlivňována po roce 1989 a po vstupu České republiky do EU novými faktory. Vymezení složek tohoto dialogu předpokládá nejen lingvistický přístup ke zkoumání řečové činnosti jako takové, ale i zkoumání faktorů dalších, neméně důležitých pro formování veškerých komunikačních kontaktů ve školním prostředí, a to kontaktu žák – učitel i kontaktu žák – žák, neboť se v osobnostech komunikantů (učitel – žák, rodilý – nerodilý uživatel určitého jazyka) odráží vliv jejich sociálního, teritoriálního i náboženského zakotvení, které se projevuje např. různými normami chování, jednání, užíváním různých znakových systémů apod. Ty představují komunikační úskalí, která mohou mít negativní vliv na průběh školského dialogu i na život školního kolektivu, resp. na formování vztahu majoritní a minoritní skupiny. Proto jsou dnes kladeny vysoké nároky na odbornou připravenost učitele. Mluvnické učivo sice představuje velmi rozsáhlou a různorodou složku ve výuce češtiny jako cizího jazyka, ale zároveň je nutné, aby pedagogové byli informováni i o tzv. sociokulturním zakotvení uplatňovaném v zahraničí a o vzájemných vazbách jazykových systémů, blízkých jazyků i jazyků vzájemně velmi vzdálených. Propracovaný systém výuky češtiny jako cizího jazyka (ČJCJ) pro žáky různého stáří a různého původu, kteří nezřídka začínají navštěvovat českou základní školu nikoli od 1. ročníku, ale později (často vstupují do školy až v průběhu školního roku a do všech ročníků), zatím totiž neexistuje. Pokyny MŠMT určené základním školám jsou obecně formulované a pochopitelně zaměřené především na administrativní záležitosti, nikoli na problematiku předmětových metodik. Největší výchovně-vzdělávací zkušenosti s výukou cizinců v etnicky smíšených třídách mají základní školy, jejichž sídla jsou nebo byla v blízkosti uprchlických táborů, a školy s početnějším zastoupením menšin trvale v ČR žijících.

Přestože u nás není zatím systém výuky ČJCJ pro žáky-cizince detailně propracován, uvedeme alespoň několik základních informací, které považujeme v daném oboru za důležité a které by měly umožnit pochopit základní principy práce ve výuce tohoto předmětu:

V následujícím textu čerpáme z portálu zaměřeného na začleňování žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému http://www.inkluzivniskola.cz.

Na češtinu lze nahlížet z mnoha různých úhlů pohledu – je to např. čeština jako mateřský jazyk, čeština jako cizí jazyk, čeština jako vyučovací jazyk. Stále se jedná o tentýž jazyk, o stejný soubor jazykových prostředků, pouze k němu přistupujeme různě. Je důležité si uvědomit, že pokud učíme cizince česky, učíme ho stejný jazyk jako rodilé mluvčí, ale liší se způsob výuky od tradiční výuky vyučovacího předmětu český jazyk, komunikační výchova či literatura.
Cizinec se potřebuje češtinu učit tak, aby ji uměl používat a aby to, co se učí, dávalo smysl jak jemu, tak i ostatním. Základem je tedy důraz na komunikaci a komunikační výchovu – jak a kdy použít určitá slova, slovní konstrukce a fráze, které umožní zorientovat se a domluvit v českém prostředí, jak používat různé jazykové prostředky adekvátně k dané situaci. Pro Čecha to platí samozřejmě také, bohužel výuka českého jazyka ve školách je často koncipována tak, že se příliš neptáme po smyslu toho, proč žáky učíme právě to, co je učíme a proč je to učíme právě takovým způsobem. To je ale jiné téma, které by si zasloužilo samostatný text.

Důležité je uvědomit si, jak cizinec vnímá a jak si může osvojit český gramatický systém. Pro cizince je mechanické učení se pádovým tvarům pán, pána, pánovi atd. bezvýznamné, jelikož naučené není schopen při komunikaci správně aplikovat. Slova v odpovídajících morfologických tvarech totiž používáme v kontextu (ve větě, výpovědi), takže pokud se je cizinec v kontextu nenaučí, neporozumí jim a nepochopí, jak a kdy je použít. Rodilý mluvčí má českou gramatickou strukturu automaticky vžitou. Ve spojení „dám to pánovi“ použije tvar třetího pádu, cizinec se ale musí naučit, že když používá sloveso dát, je třeba použít u slova pán koncovku -u, -ovi. Pádové otázky „koho, co“, komu, čemu“ pro ně také nejsou automatické jako pro rodilého mluvčího. I ty se musí naučit jako tvary v kontextu. Učíme tedy jazyk v kontextu s komunikační situací a s gramatickou strukturou věty, výpovědi. Na rozdílné uvažování rodilého mluvčího a cizince při osvojování si českého gramatického systému se můžete podívat na http://www.inkluzivniskola.cz/cestina-jazyk-komunikace/priklad-1-sklonovani

Příklad výuky ČJCJ:
Jedním ze základních gramatických jevů v češtině, se kterým seznamujeme cizince-začátečníky, je 6. pád. Učíme ho většinou ve spojení s odpovědí na otázku kde je? a všimněme si, že učíme pouze tvary slov, u nichž předpokládáme, že se jimi na otázku kde? odpovídá (např. chybí životná koncovka -ovi). Naučíme žáky jednoduché pravidlo, které říká

Takovému přístupu se říká parcelace a simplifikace. „Podstatou tohoto přístupu je otázka, jak jednotky strukturovat; jaká je optimální suma informace, kterou mohou studenti vyvodit, aniž by došlo k omylům; dále pak důležité i pořadí jednotlivých parcelátů“ (citace z: Štindlová, B. a kol.: Česky v Česku I., Manuál pro učitele, str.10). Štindlová dále uvádí, že „cíleně jsou vykládány změny u nejfrekventovanějších typů, ostatní tvary jsou prezentovány jako „výjimky“ či slovíčka k zapamatování“.

Na tomto příkladu je možné si uvědomit, že pro vyjádření významu jsou v češtině klíčové konce slov (koncovky a přípony). Při výuce je tedy důležité se na konce slov zaměřit, zejména na koncovky. Velmi zajímavý je článek známé autorky učebnic češtiny pro cizince Lídy Holé „Dá se čeština číst odzadu?“ , ve kterém srozumitelně popisuje, co všechno koncovka má na svědomí a jak je pro cizince důležité pro gramaticky správnou mluvu o této skutečnosti vědět. Podle koncovky můžeme např. určit druhy slov – krásný (končí na -ý – je to přídavné jméno), krásně (končí na -ě – bude to příslovce). Podle koncovky můžeme většinou poznat rody podstatných i přídavných jmen atd.

A jak postupovat metodicky? S čím začít? Co se má učit po čem?

Doporučujeme podívat se do již existujících učebnic češtiny pro cizince a inspirovat se některým ze zvolených postupů. Pro výuku dětí cizinců je zajímavá Metodika Svatavy Škodové (blíže níže). Zde uvádíme tipy na učebnice a učební materiály:

pro dospělé cizince:
Štindl, O.: Easy Czech Elementary. Akronym 2008.
Štindlová, B.: Česky v Česku I/II. Akropolis 2008.
Holá, L.: NEW Czech Step by Step. Akropolis 2004.
Holá, L.: Czech Express 1, 2. Akropolis 2006.
Holá, L., Bořilová, P.: Česky krok za krokem. (B1). Akropolis 2009.
Cvejnová, J.: Česky, prosím. Karolinum 2008.

pro děti cizince:
Škodová, S.: Domino. Český jazyk pro malé cizince 1 (Učebnice, Metodika, Pracovní sešit, Poslechové CD). Wolters Kluwer ČR, 2010.
Dousková, J.; Štenclová K., Fraňková, L.: Česky vesele a hezky. Centa 2005.
Hanzová, M.: Učíme se česky 1. Pansofia.
Hrubá, J.: Čeština pro děti cizinců. MSD, spol.s.r.o, Brno 2004.
Kamiš, K.: Učíme se česky 2. Pansofia.
Kotyková, S.; Lejnarová, I.: Čeština pro malé cizince 1/2. Knižní klub, Praha 2005.

Internetové odkazy:
http://www.varianty.cz/index.php?id=16&item=37 (Český den – materiály pro výuku češtiny jako cizího jazyka)

http://www.deticizincu.cz/rs/vystupy-projektu/publikace-R33.html

http://www.auccj.cz (Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka)

http://www.auccj.cz/?p=knihovna (knihovna Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka)

Další tipy na výukové materiály: http://www.inkluzivniskola.cz/cestina-jazyk-komunikace/ucebnice-online-odkazy

Pokud se rozhodnete používat některou z učebnic, je vhodné u ní nadále zůstat. Slovní zásoba používaná v dané učebnici má svou návaznost a logickou posloupnost s pokračujícím učivem, tudíž je vhodné nemíchat příliš mnoho zdrojů dohromady.

Organizace výuky žáků-cizinců ve školách

A co dělat, když se nám jako učitelům ocitne žák-cizinec přímo ve třídě, ve které máme dalších 25 žáků, z nichž téměř každý si zaslouží individuální přístup? Jak mu zajistit dostatečně kvalitní výuku? Jak to zorganizovat? Naplánovat? Jak se z toho všeho nezhroutit?

Na tyto otázky nejsou jednoduché odpovědi. Z výše uvedených informací vyplývá, že podpora ze strany státu je momentálně nedostatečná – je nedostatek jazykových kurzů, výukových materiálů, dalšího vzdělávání pro učitele a ostatní pracovníky ve školství.

Nejnovější pomocný materiál, který MŠMT k této problematice vydalo, jsou Metodická doporučení k začleňování žáků-cizinců do výuky v českých základních školách.

Zde uvádíme několik důležitých bodů, které doporučujeme neopomenout:

Z pohledu vedení školy:

Co mám dělat, když poprvé přijde žák-cizinec i s rodiči do školy?

Na příchod žáků-cizinců je vhodné se připravit dopředu a vědět, jak budu postupovat při jejich přijímání. Je nezbytné snažit se hned od počátku navázat spolupráci s rodiči, vést s nimi řízený rozhovor (v případě jazykové bariéry prostřednictvím tlumočníka) a vyžádat potřebnou dokumentaci (vysvědčení či jiný doklad o dosaženém vzdělání), seznámit je s chodem a organizační strukturou konkrétní školy, pravidly školní docházky (způsob omlouvání žáka z výuky, třídní schůzky apod.), event. také školským systémem u nás. Škola může využít svých webových stránek, na kterých nabídne v cizojazyčných mutacích základní informace o škole, školní družině a školní jídelně.

Důležité informace tohoto typu najdete také ke stažení v překladech do devíti různých jazyků zde.

Jak zařadit žáka-cizince do ročníku?

Praxe i zkušenosti ze zahraničí ukázaly, že nejdůležitějším faktorem při zařazování žáků do ročníku je věk dítěte a že je vhodné zařadit žáka do třídy, která mu věkově odpovídá (a počtu absolvovaných ročníků v zemi původu), maximálně o ročník (podle výzkumů pedagogů UJEP až o dva) níže.

Proč nezařazovat žáka do nižších ročníků? Výuku žáka-cizince, který nerozumí vyučovacímu jazyku, je zpočátku nutné zacílit na odstranění jazykové bariéry. Jak uvádíme výše, měla by vycházet z principů výuky češtiny jako cizího jazyka, což výuka češtiny v nižších ročnících stejně nenabízí. A zároveň je třeba si uvědomit, že žák bude chodit do třídy s žáky, kteří jsou o několik let mladší. Tento věkový rozdíl může hrát velkou roli v navazování a udržování kontaktů i ve vytváření vhodného výukového prostředí pro žáka-cizince.

V neposlední řadě je třeba poznamenat, že i pro tyto žáky platí Šk. zákon, § 55, odst. 1, který říká, že žák může docházet do základní školy pouze do věku sedmnácti let (v případě prodloužení na žádost rodičů do osmnácti). Pokud bychom jej zařadili o více ročníků níže, nemusel by stihnout základní vzdělání dokončit.

Při zařazování do ročníku ještě vycházíme z doporučení nekumulovat v jedné třídě (pokud se nejedná o třídu pro jazykovou přípravu, vyrovnávací či přípravnou) vyšší počet cizinců. Jako maximální počet se jeví 3–4 v jedné třídě, aby se cizinci snadněji zapojili do společenství českých spolužáků.

Z pohledu učitele žáka:

doporučujeme:

• Připravit třídu na přijetí cizince, vhodně seznámit žáky s kulturními a sociálními odlišnostmi prostředí, z něhož nový žák přichází; přenést v tomto směru část iniciativy na žáka – zjistit ale, co mu je a není příjemné, abychom jej nedostávali do nepříjemných situací.

• Promyslet, kam žáka posadit – doporučuje se vybrat žáka, který bude moci být nově příchozímu jazykových vzorem. Je vhodné s tímto žákem situaci prodiskutovat.

• Zvolit patrony – spolužáky, kteří budou žákovi zpočátku pomáhat, a rozdělit jim přesné úkoly – někdo mu pomůže s orientací v budově, někdo s orientací v předmětech a školních pomůckách, někdo jej představí vždy ostatním učitelům. Tuto roli by žáci měli přejímat dobrovolně.

• Naplánovat způsob výuky žáka
– sestavit individuální vzdělávací plán, který zpočátku zaměříme především na odstranění jazykové bariéry. Jeho vzniku předchází tzv. audit dovedností, ve kterém shrneme všechny důležité informace o žákovi, a zjistíme jeho dosavadní úroveň znalostí (tipy na diagnostiku úrovně znalostí českého jazyka najdete zde).
V češtině vycházíme z principů výuky ČJCJ a zpočátku se zaměřujeme především na ústní projev, tedy na rozvoj komunikativního jazyka (zajímavé informace o vztazích mezi komunikativním jazykovým rozvojem a kognitivní a akademickou oblastí rozvoje jazyka uvádí známý kanadský pedagog J. Cummins).

Při běžné výuce je třeba volit interaktivní a názorné metody. Frontální výuka pro žáky, kteří nerozumí vyučovacímu jazyku, je bezpředmětná. Je třeba více užívat skupinové práce, projektové výuky, individualizace apod.

• Klasifikace – vychází z vyhlášky 48/2005 Sb. a v zásadě uvádí to, že neznalost jazyka se považuje za závažnou souvislost, která ovlivňuje výkon žáka, a je nutné k ní přihlížet (při hodnocení z předmětu český jazyk a literatura). Nezbavuje to však učitele zodpovědnosti žáky na konci školního roku klasifikovat. Je možné využít všech možností hodnocení – slovní hodnocení, klasifikační stupeň, kombinace obou. Žáka hodnotíme na základě jeho individuálního pokroku.

• Spolupráce učitelů – pokud každý z učitelů, který vzdělává žáka s jazykovou bariérou, se bude na jejím odstraňování podílet (tedy nebude vše jen ležet na češtináři, ale i učitelé odborných předmětů budou s žákem pracovat na rozvoji slovní zásoby), budou žákovy pokroky velmi zřetelné.

• Spolupráce s rodiči -– je důležité dobře nastavit spolupráci s rodiči a způsob vzájemné komunikace. Domluvit se na tom, jak budou oni pomáhat v odstraňování jazykové bariéry jejich dítěte (zajistí doučování, kurzy atd.). V souvislosti s tím můžeme navázat spolupráci se školními poradenskými pracovišti (ŠPP), pedagogicko-psychologickými poradnami (PPP) a nestátními neziskovými organizacemi (NNO), které mohou mít k této problematice pro nás zajímavé informace.

• Příběhy a příklady

Antonio, 14 let
V souvislosti s podnikáním jedné italské firmy na našem území se octl čtrnáctiletý chlapec jménem Antonio v 8. třídě české ZŠ, kam jej ředitel školy zařadil podle jeho věku. Jelikož pocházel z Evropské unie, ihned doporučil rodičům žáka třídy pro jazykovou přípravu, kde se mohl Antonio učit česky. Jelikož časový rozsah kurzů v těchto třídách není pro začátečníka dostatečný, dohodli se s rodiči ještě na zorganizování dalšího doučování v češtině. Když poprvé přišel do své nové třídy, vyučující českého jazyka opakovala v této třídě v mluvnické hodině kategorii vidu. Zatímco čeští žáci gramatický jev ovládali, Antonio nechápal, o co jde. Učitelka se mu snažila 25 minut tuto (pro cizince, zejména pro Neslovany) obtížnou kategorii vyložit, ale neúspěšně. Nemohla si pomoci ani znalostí dalšího cizího jazyka, jež by jí umožnila srovnat dva jazykové systémy a analogicky jev vysvětlit. Došlo jí, že na to bude muset jít jinak. Koupila učebnici češtiny pro cizince a výuku Antonia přizpůsobila těmto principům. Sestavila mu individuální plán práce, ve kterém popsala cíle, kterých by měl Antonio dosáhnout, a vzdělávací obsah, na kterém bude pracovat. Jelikož se tento obsah občas prolínal s učivem, na kterém pracovala se zbytkem třídy, využila toho k úplnému zapojení žáka do výuky. Pokud to nešlo, pracoval individuálně na zadaných úkolech. Díky systematickému přístupu a Antoniovi srozumitelným pokynům a úkolům byly poměrně brzy znát pokroky a jeho motivace učit se česky vzrůstala.

Když přijde najednou více žáků bez znalosti češtiny
Otevření nové německé firmy v jednom českém městě znamenalo přistěhování poměrně velkého počtu mongolských pracovníků. Velká část z nich přišla i se svými dětmi, které začaly navštěvovat místní základní školu. Postupně se ve škole objevilo 10 nových žáků, kteří nemluvili vůbec česky a pocházeli z kulturně velmi odlišného prostředí. Nejprve se škola snažila řešit situaci intuitivně, bez většího plánování, ale brzy se ukázalo, že situaci je třeba řešit koncepčně. Ředitel školy požádal místní neziskovou organizaci o pomoc s organizací rodičovské schůzky, na které by se dohodly podmínky další spolupráce. Organizace nechala přeložit dopis s touto informací do mongolštiny a zároveň i zprostředkovala tlumočníka na danou schůzku. Škola navrhla rodičům otevření odpoledního kroužku výuky češtiny jako cizího jazyka a domluvila se s rodiči na nutnosti docházení dětí do tohoto kroužku. Výuka bude probíhat dvakrát týdně a rodiče na ni budou přispívat 50 Kč za týden. Na schůzce byla vyjasněna i další pravidla, která spolupráce s českou školou obnáší. Ředitel školy se informoval i o dalších způsobech možného financování výuky těchto žáků a zažádal si o podporu v rámci dotačních programů MŠMT. Zároveň se mu podařilo na odboru školství krajského úřadu vyjednat pozici asistenta pedagoga,který situaci velmi ulehčil jak žákům, tak i jejich učitelům.

TIP: Téměř v každém kraji existují ministerstvem vnitra zřizovaná tzv. Centra na podporu integrace cizinců, která poskytují různé služby pro cizince (např. jazykové kurzy, sociální poradenství, tlumočení) a mají kontakty i na neziskové a jiné organizace, které se touto problematikou zabývají.

Poslední aktualizace 24.10.2011

• Zdroje

Odborná literatura:
Balkó, I., Zimová, L. (2005). O jazycích, zemích a kultuře našich spolužáků. Ústí nad Labem.

Čechová, M. – Zimová, L. (2002/2003): Metodický list k vyučování českému jazyku pro učitele žáků-imigrantů. Český jazyk a literatura 53, Praha 2002/2003, s. 179–184.

Čechová, M., Millerová, Z. & Zimová, L.(2006). Metodická příručka o práci s žáky-imigranty ve výuce. Ústí nad Labem.

Šindelářová, J. (2005). Socio-kulturní zázemí žáků a studentů-imigrantů přicházejících ze zemí s odlišnou kulturou. Ústí nad Labem.

Šindelářová, J. (2008). Čeština jako cizí jazyk v evropském kontextu. Ústí nad Labem.

Štindlová, B. (2008): Česky v Česku I. Praha.

Internetové zdroje:
http://www.inkluzivniskola.cz

http://www.meta-os.cz

Školský zákon č. 561/2004 Sb o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělávání. Praha 2004. (http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolsky-zakon?highlightWords=%C5%A0kolsk%C3%BD+z%C3%A1kon+%C4%8D.+561%2F2004+platn%C3%A1+verze).

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – verze 2007 (platná verze). Praha 2007. (http://www.msmt.cz/vzdelavani/ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani-verze-2007?highlightWords=R%C3%A1mcov%C3%BD+vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD+program+pro+z%C3%A1kladn%C3%AD+vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD).

http://www.rvp.cz

http://sociocultur.ujep.cz

Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky (http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-48-2005-sb-1?highlightWords=Vyhl%C3%A1%C5%A1ka+%C4%8D.+48%2F2005+Sb).

Vyhláška 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (http://www.msmt.cz/search.php?action=results&query=Vyhl%C3%A1%C5%A1ka+72%2F2005 +)

Vyhláška č. 147/2011 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných http://www.msmt.cz/file/16097