Magda čeká naštvaně před kinem, přichází Jami.

Jami: Ahoj Magdo, to je super, že už máš lístky, kolik dlužím?

Magda: Půl hodiny mýho času a stovku. Ty si asi děláš srandu! Já tady čekám jak trubka, až se uráčíš přijít, máš půl hodiny zpoždění, film už začal a ty se ani neomluvíš!!!

Jami: Dyť jsou ještě reklamy, to stihneme.

Magda: Ale nejde o to, jestli stihneme, nebo ne, ale o to, že já tady půl hodiny tvrdnu a ty nikde. To tě doma nenaučili hodiny nebo co?

Jami: Ne, my totiž žijeme na stromech a žádný hodiny nemáme. Magdo, neblbni, já jsem jen potkal kámoše….

Magda: No a co? Dyť jsi věděl, že tady na tebe čekám?! Kamoš je tedy přednější než já? Copak jsi ho sto let neviděl?

Jami: To ne, chodíme spolu na fotbal.

Magda: A on tam včera nebyl, jo?

Jami: A jak to s tím souvisí?

Magda: No dost. To jste spolu včera nemluvili?

Jami: Ale mluvili, ale to bylo včera, ale když ho dnes vidím, tak se s ním musím zastavit.

Magda: Ale já tady čekala!!!!!!!!!!!!!!!!!

Jami: Na to jsem v tu chvíli vůbec nemyslel, to mě ani nenapadlo….

Magda: A to ti přijde normální, že se s někým bavíš půl hodiny, když na tebe někdo jinej čeká? Mně to teda normální nepřijde! Pojď prosimtě aspoň do toho kina.

Magda naštvaně odchází a Jami jde tak trochu nechápavě za ní.