Suong: Co děláš?

Daniel: Co myslíš asi?

Suong: Vypadáš dost naštvaně?

Daniel: Taky že jsem.

Suong: A co tě tak nakrklo?

Daniel: Máme ve škole praxi… no a…

Suong: Jó, ty se učíš na číšníka, viď?

Daniel: No právě.Těšil jsem se, jak budu dělat na place, ale oni se se mnou ani nebavili a šoupli mě rovnou do kuchyně.

Suong: A co je na tom špatného?

Daniel: Špatného by nebylo nic, ale jsem jedinej ze třídy, kdo na place ještě nebyl…

Suong: Vždyť na tebe přijde řada. Přeci se střídáte…

Daniel: Já mám spíš pocit, že mě tam šéf ani nechce pustit.

Suong: Myslíš? Jaks na to prosím tě přišel?

Daniel: Nevim… Loni to bylo stejný. Chtěl jsem jít na brigádu a do telefonu mi řekli, že mě určitě chtějí, že maj nedostatek personálu, ale jakmile jsem se tam ukázal, tak mi řekli, že místo nemaj. Tak jsem to zkusil ještě jinde a tentokrát se mnou hlásil i kámoš, a i když se učím na číšníka o rok dýl, tak vzali jen jeho.

Suong: A víš už, kde je zakopanej pudl?

Daniel: Pudl je v tom, že jsem černej. A říká se zakopanej pes nebo jádro pudla.