| Moje rodina pochází z Iráku z města Kirkúk a do České republiky jsme odjeli, protože u nás jsme se necítili dobře a rodiče nesouhlasili se spoustou věcí, které se u nás děly. Cesta sem byla hrozná, utíkali jsme, a tak jsme toho moc neměli, jen málo peněz a pár věcí na sebe. Bylo to strašné, moje maminka pořád plakala a táta byl moc nemocný. Zaplatili jsme lidem, kteří nám slíbili, že nás dostanou do Německa, ale oni nás vyložili na hranici v Čechách, dál jsme jet nemohli, protože jsme už neměli žádné peníze.
Žijeme tady už 4 roky. Moje maminka studovala vysokou školu v Bagdádu, je to dětská lékařka, ale teď nepracuje. Máma totiž nemluví dobře česky, a kdyby tady chtěla být doktorkou, musela by si udělat nostrifikaci. Je to hrozný slovo, ale maminka mi to vysvětlila, prý to znamená, že by měla ještě další dva roky studovat tady u vás….
Mám starší sestru o 4 roky a moji rodiče se o ní hrozně bojí, takže jí mám na starost, když někam jde.
Moje jméno je pro lidi od vás pěkný oříšek a vyslovuje se „dža-mal“, což znamená krásný. Moje rodina má status azylanta a to znamená, že bychom měli mít asi stejná práva jako vy, ale moji rodiče nemůžou například volit. Chtěli bychom pak požádat o státní občanství, pokud se do té doby v Iráku něco nezmění, protože pak bychom se asi vrátili.
 |
|
|
|
|
|
 |
|
 |
|
 |
|
Jsem táta Jamala a mi je 56 let. Moc se omlouvám za svou češtinu, ale moc sem se jí nenaučil, i když Jami se nás snaží učit. Já byl moc nemocný, když jsme sem přijeli a tábor nebyl veselý, stýskalo se nám, a tak všechno bylo divný. Nakonec jsem potkal nějaký lidi od nás z Iráku a oni nám hodně pomohli se vším. Tak jsme taky našli bydlení a jsem se uzdravil. Moje manželka je doktorka, tak věděla taky, jaký problém mám. No a pak jsem začal mít obchod a to bylo docela dobrý, tak ho mám ještě teď. V Čechách se mi líbí, no. Je to dobrý tady, ale chtěl bych potom zpátky. Domov je domov. |
|
 |
 |
|
 |
|
| 
