| Romsky se u nás nikdy nemluvilo, naši chtěli, abychom uměli spíš pořádně česky, takže kromě pár vět a slov, který používá babička a strejda, romsky neumím. Jazyky mě ale hrozně baví, takže když jsem před půl rokem viděla v televizi nějaký kursy romštiny, rozhodla se romsky naučit. Přihlásila jsem se teď i do kursů, který pořádá jedna místní romská organizace – je to fajn, občas začínám díky tomu jazyku a i kultuře chápat, proč jsem v něčem jiná než ostatní. Navíc tam chodí hodně lidí, který to mají stejně jako já a jsou to Romové, to mi hodně pomáhá. Dnes už romsky moc romských dětí nemluví. Může za to částečně to, že se komunisti hodně snažili, abychom se co nejvíc asimilovali, splynuli s ostatníma. Byla potlačovaná a zakazovaná romská kultura a tím všechno, co s ní bylo spojený. Romština se navíc vždycky předávala spíš ústně než písemně, takže během těch pár let, kdy jsme byli nuceni jí moc nemluvit, ve spoustě rodinách úplně vymizela. S ní se také ztratila spousta tradic a zvyků, který byly pro Romy důležitý. Přijde mi to hrozná škoda a myslím, že právě ztráta romský identity a nějakých jistot bere hodně Romům chuť něco měnit, o něco se snažit. | 
