Abych řekl pravdu, o občanství jako takovém moc nepřemýšlím. V minulosti jsme měli všichni československé občanství a hotovo. Že mám jiné občanství, si nejvíc uvědomuju při volbách. To mi trošku vadí, žiju tady, platím daně, vyrůstají tady moje děti a já nemůžu nijak vyjádřit svůj názor, co se politické scény týče. Vím, že pro některé Slováky existovala možnost mít dvojí občanství, slovenské i české, ale to byly zvláštní výjimky a v současnosti už ani tato možnost neexistuje. To bych ale bral hned, mít obojí občanství. Po deseti letech trvalého pobytu bych mohl o české zažádat, ale musel bych se vzdát slovenského. Jestli bych se ho vzdal, to tedy opravdu nevím, asi ani ne, měl bych z toho špatnej pocit. Je to pro mě trochu morální dilema, přece jen jsem žil na Slovensku dlouho a jsem tam doma. Myslím, že u dětí už to bude jiné. Oni tu prožijí většinu života, ale je to na nich, jestli o české občanství zažádají, já jim do toho mluvit nechci. Pokud tu ale budou chtít žít, je to rozumná volba. Babička a známí na Slovensku se možná budou tvářit trochu kysele, ale to je jejich věc. Podle mě si často lidé pletou občanství s národností. Vždyť doma můžou mluvit slovensky, když budou chtít, a cítit se doma tady i tam. Já osobně se cítím jako Čechoslovák. No a kdy je pro mě občanství vyjma voleb důležité? Přece při hokeji! Když hrajou Slováci a Češi proti sobě, tak držím palce Slovákům. No ale když hraje český tým proti jiným státům, tak fandíme celá rodina Čechům!