Když nemáš občanství, nemůžeš dělat nic. Dostal jsem azyl, ale stejně se tu doma necítím, protože nemůžu nic dělat (třeba nakupovat věci na splátky). S občanstvím můžu koupit byt, barák, zajistit si živobytí. Jsem nula, když nemůžu koupit ani malou věc (lednici), jak mám chtít koupit něco většího (auto). Když nemáš občanství, nemůžeš spoustu věcí dělat, ale už nemáš ani nápady. (když nemůžeš koupit ani výbavu na podnikání, protože nemůžeš nakupovat na splátky, přestanou přicházet i nápady na to, co bys mohl dělat, je to únavné). Nemám občanství Iráku a ani nechci (z Iráku jsem odešel, nechci občanství). Občanství znamená cítit se doma, protože můžeš „něco dělat“, nakupovat, podnikat, cestovat a pracovat, kde chceš (jsem automechanik, ale tady mě nezaměstnají, protože nemám ověřenou kvalifikaci a jako Iráčanovi ti Češi nevěří, pokud nemáš někde známé). Kdo má známé, má lepší šanci (zaměstnají ho). V Iráku pro mě občanství nebylo důležité, protože tam nebyly takové překážky. Záleží na člověku, co bude dělat, když bude občanství mít (pracovat nebo ne). Jsou lidi v táboře (táboře pro uprchlíky, poznámka tazatele), kteří nedělají nic, dostanou najíst a mají se líp, než se měli doma, protože doma byli chudí. Čekáním na azyl ztratíš spoustu peněz. V Iráku jsem byl na tom dobře, tady jsem o hodně přišel, ale stejně se snažím. Jsem tu doma, jsem tu zvyklý, nechci ani zpátky do Iráku ani do Ameriky za rodinou. Kdybych tam odjel před tím, než získám občanství, už bych se sem nemohl vrátit. V Iráku se člověk nemohl svobodně projevit, vyjádřit, mohli tě stíhat; tady se sice člověk nemusí tolik bát, ale stejně ho vláda neposlouchá (záleží na tom, kdo co dělá : když jsem začal v Iráku obchodovat s auty a vláda zjistila, že to vynáší, začala se se mnou bavit, brát mě v úvahu). Dokud se v Iráku nezmění politická situace, nechci být občanem té země, i když to pro mě byl domov. Chci tu zůstat, mít práci, podnikat, nejenom pracovat pro někoho. S azylem nemáš pořádné doklady. Občanství ČR chci a doufám, že ho dostanu.