 |  |
V patnácti letech jsem se musel rozhodovat, jestli budu mít slovenské či české občanství, a v tu chvíli pro mě bylo důležité vybrat si správně tak, abych neměl žádné komplikace s úřady. Protože jsem věděl, že budu žít v ČR, nemusel jsem dlouho váhat.
Spíše než stát rozhodně vnímám společnost lidí a to především těch, kteří jsou se mnou v jakémkoliv, byť i nepřímém kontaktu. Se státem se neztotožňuji, protože ho pro mě reprezentují politici. Vím, že stát stojí i na historii a společenských hodnotách, ale to si se státem jako takovým moc nespojuji.
Co je to být dobrým občanem? Je to pro mě velice zvláštní pojem, asi by to mohl být člověk, který se chová v souladu se zákony země, kde žije. Navíc by se měl podílet na všem, co společnost jako takovou rozvíjí. Jednoduše být ve společnosti aktivní; když ho něco štve, měl by se ozvat.
Co se týče práv a povinností občana, mám právo zde svobodně žít, vzdělávat se, pracovat a v budoucnu to samé nabídnout i svým potomkům. To považuji za důležité, obecněji je to jednoduše život v demokratickém státě. Na druhé straně cítím povinnost být ekonomicky aktivní, abych tím stát podporoval, nebo podporoval aktivity vedoucí k upevňování ekonomické stability.
Už 15 let jsem občanem ČR a nemám důvod to měnit, neznamená to pro mě nic příliš významného. Ačkoliv jsem se zde narodil, nevyvinul se ve mně nijak zvláštní vztah k této zemi. Myslím, že moje národnost je pro mě v tomto směru limitující. V důsledku to znamená, že českou společnost vnímám jako cizí.
  |
|