Nejhorším obdobím v mým životě byla válka. Celou moji rodinu odvezli do koncentráku. Jsem se sestrou jediná z celý naší rodiny, které jsme to přežily. Zemřela tam moje maminka, teta a její děti, můj strýc zemřel v Osvětimi...
Ještě teď, když slyším něco o koncentrácích, tak mi běhá mráz po zádech a pláču. Mívám doteď hrozné sny o tom, jak mám strašný hlad a jak nosíme kameny, občas z toho sna i křičím, to mě pan syn budí a nemůžu dál spát. Takových je to let a pořád se mi o tom zdá!
Strašně moc lidí tam zemřelo na špatný jídlo, na bití a taky na tyfus… v některých byly i ty komory. Pro mě ale bylo nejhorší to bití a hlad, byla jsem ještě malá… moje sestra ještě dneska špatně chodí a má tam odtamtaď.
Dneska už je to dávno pryč… i když občas se bojím o svý děti, rasismu je tu spousta….
Zapomenout by se na to ale nemělo, to by bylo špatně! |