• O co jde v dialogu "Pozveme Vacína?"?

V poslední době je veřejný prostor stále častěji místem útoků podněcovaných nejčastěji neonacistickým hnutím a směřovaných na některé skupiny obyvatel. Děti jsou v dialogu postaveny před situaci, která se v současnosti může přihodit čím dále, tím častěji. Na jedné straně obhajují svobodu slova a projevu, na druhé straně se snaží nalézt řešení v situaci, kdy by taková svoboda měla umožnit i šíření rasistické a neonacistické ideologie. Při práci s dialogem je vhodné zaměřit se především na otázku veřejného prostoru a jeho ochrany, stejně tak jako na způsoby jeho narušování a obranu proti takovému jednání.

• Co je…?

Boj o ulici: Průnik do veřejného prostoru prostřednictvím demonstrací a dalších veřejných aktivit.
Boj o hlavy: Získávání nových příznivců, zdokonalování personálního obsazení strany nebo hnutí.
Boj o parlamenty: V českém prostředí boj o přítomnost v parlamentu, ale v prvé řadě v lokálních zastupitelstvech.
Boj o organizovanou vůli: Snaha o sjednocení všech subjektů krajní pravice a prezentování jejích zájmů jako zájmů všech obyvatel daného státu nebo lokality.

• Téma

I. Veřejný prostor kontra rasistické a neonacistické skupiny
Veřejný prostor zahrnuje prostředí vně osobní dispozice jednotlivce a jeho rodiny, zahrnuje prostor veřejných prostranství, médií a internetu.
Úskalí vnímání a potřeby jeho ochrany před zneužíváním spočívá v jeho nekonkrétnosti a z ní vyplývající neuchopitelnosti. Jedním z výsledků čtyřiceti let státní kontroly nad všemi sférami občanského života vystřídané divokým kapitalismem 90. let je i ztráta pocitu zodpovědnosti za vše, co se bezprostředně nedotýká privátních zájmů jednotlivce. Oblast zájmu veřejnosti nezřídka kdy končí za pomyslnými hranicemi jejich domu nebo bytu. Občané přenechávají zodpovědnost za veřejný prostor na straně státu, zejména jeho bezpečnostních složkách, popřípadě soukromých firmách realizujících především ekonomické zájmy. Ztráta kontroly nad veřejným prostorem je výsledkem dobrovolného vzdání se zodpovědnosti za vytváření společného, v ekonomickém smyslu nevlastněného prostoru.
Ve veřejném prostoru se přitom odehrávají velmi závažné procesy ovlivňující nejen každodenní život jednotlivce, ale i dlouhodobé směřování celých lokalit. Dochází zde ke střetávání potřeb různých zájmových skupin zohledňujících často protichůdné zájmy. Pokud lidé obývající daný prostor rezignují, nemají možnost podílet se na směřování veřejného prostoru (nebo je jim možnostdokonce odepřena) , dochází k disproporci mezi spravedlivým vývojem prostoru a vývojem, který zohledňuje partikulární zájmy pouze úzké skupiny osob nebo dokonce pouze několika jednotlivců. Vymezený prostor se vychyluje z přirozené rovnováhy, stává se zranitelný a může se stát jednoduchým cílem mocenských zájmů okrajových politických skupin. Proto by zájem o vývoj veřejného prostoru neměl zůstávat mimo zájmy lokalizované do bezprostředního životního prostoru, tedy prostoru domu nebo bytu jednotlivce.
Hovoříme-li v tomto textu především o subjektech krajní pravice, a to především z toho důvodu, že reflektujeme politických vývoj po roce 1989, v němž subjekty krajní levice představují z hlediska lokální i národní bezpečnosti minimální nebezpečí, je nutné připomenout, že právě tyto skupiny přinášejí do veřejného prostoru kontroverzní téma, manipulují veřejným míněním a rozdmýchávají sociální konflikt. Problematické momenty soužití individuálních skupin obyvatel se snaží interpretovat jako přirozený stav nerovnosti lidských ras, který následně plánují řešit eliminací některých skupin obyvatel z veřejného život, funkcí či práce, případně pro ně mají připravený systém represe a nulové tolerance.
V zásadě však jde o uchopení politické moci tam, kde jiné subjekty jindy přirozeně aktivní ve veřejném prostoru (komunitní organizace, občanská sdružení, církev, zájmová společenství) zcela nebo částečně absentují nebo se ještě nestačily vytvořit a přirozeně neutvářejí soužití v dané lokalitě. Z témat společenských tak politicky orientované subjekty (nejen) krajní pravice činí téma politické.
Veřejný prostor se snaží ovládnout různé zájmové skupiny, rasistické a neonacistické hnutí není výjimkou. Koncept, kterým se snaží neonacisté ovládnout, definovala v průběhu 90. let Národně demokratická strana Německa (NPD), jako tří, posléze čtyřpilířový boj – Boj o ulice, Boj o hlavy, Boj o parlamenty a (v roce 2004 přidaný) Boj o organizovanou vůli.
Bojem o ulici se rozumí průnik do veřejného prostoru prostřednictvím demonstrací a dalších veřejných aktivit, kterými se subjekty krajní pravice snaží vzbudit dojem stálé přítomnosti v místech každodenních problémů obyvatel měst a obcí. Boj o ulici může zahrnovat i zastrašování politických oponentů, narušování veřejných aktivit jiných subjektů. Cílem boje o ulici je připravit prostředí pro návazný boj o hlavy, představující získávání nových příznivců, zdokonalování personálního obsazení strany nebo hnutí. Dalším krokem usilování subjektů krajní pravice je boj o parlamenty, tedy v českém prostředí boj o přítomnost v národním, ale v prvé řadě v lokálních zastupitelstvech. Všechny tyto tři pilíře naplňuje i nová vlna české krajní pravice reprezentovaná právě propojením politické strany Dělnické strany a neregistrovaných skupin krajní pravice. Čtvrtým pilířem a pomyslným vrcholem ovládnutí veřejného prostrou je boj o organizovanou vůli, jinými slovy snaha o sjednocení všech subjektů krajní pravice a prezentování jejích zájmů jako zájmů všech obyvatel daného státu nebo lokality.
Veřejný prostor se subjekty krajní pravice snaží ovládnout různými taktikami. Nelze přitom spoléhat na fakt, že krajní pravice a jejich představitelé budou rozpoznatelní na první pohled, nebo dokonce, že jejich názory budou nepřijatelné pro drtivou většinu posluchačů. Naopak. Doby, kdy rasističtí skinheads a neonacisté veřejně hajlovali či se používali otevřeně rasistické nadávky a označení, jsou nenávratně pryč. Způsob, kterým nyní krajní pravice oslovuje veřejnost, je propracovaný, plný jednostranných populistických argumentů, líbivých jednoduchých řešení, bez reálné strukturální, ekonomické a politické prosaditelnosti a podpory.
Mezi nejčastější taktiky patří:

1. Demonstrace a další veřejná shromáždění
Veřejná shromáždění slouží registrovaným i neregistrovaným subjektům krajní pravice jako prostředí ideální k šíření jejich myšlenek a propagandy, oslovování nových příznivců i široké veřejnosti, utužování vzájemných kontaktů i sounáležitosti a získávání pozornosti médií. Meziročně stoupá počet těchto demonstrací zhruba od roku 2004/2005. Především kvůli předvolební aktivitě Dělnické strany se v současné době pohybuje až kolem 45 veřejných demonstrací za rok. Počet příznivců se pohybuje kolem 50-800 osob (Archiv Tolerance a občanská společnost). Veřejná shromáždění jsou často podporována neonacisty, neofašisty a radikálními nacionalisty ze zahraničí, především z NSR a Slovenska.
V pořádání veřejných demonstrací krajní pravice došlo v roce 2008 ke kvalitativní změně spojené s událostmi na litvínovském sídlišti Janov. Dělnická strana společně s Národním odporem a Autonomními nacionalisty otevřela v průběhu roku téma soužití romských a neromských obyvatel České republiky jako téma, kterým se podařilo oslovit osoby vně neonacistického hnutí. Poměrně značná podpora neonacistického hnutí veřejností žijící v blízkosti sociálně vyloučených lokalit překvapila orgány veřejné správy a policii. Neonacistické hnutí našlo cestu, jak získat sympatie, voliče a argumenty pro svoji legitimní existenci.
Krajní pravici se podařilo interpretovat sociální problém a problém konfliktního soužití konkrétních lidí jako problém způsobený osobnostními předpoklady romské komunity. Podobnou rétoriku převzala média (Michaela Jílková, Máte slovo, 3.9.2009) a někteří politici, když za jednu z příčin nárůstu extremismu zcela bez rozmyslu označili Romy. Ivan Langer pronesl např. v článku v Respektu následující výrok: „Romové jsou jednou ze součástí popisu těch příčin. Pokud oni sami nebudou schopni říci: Ano, není normální, když někdo nechodí do práce, když někdo neposílá děti do školy, není normální žít jen na sociálních dávkách, tak se dál neposuneme.“ (Respekt, 4.5.2009, Nebičujte mne za otevřenost., dostupné: http://zpravy.ods.cz/prispevek.php?ID=9958).
Vytvořili tak příčinnou souvislost, která ospravedlňuje útoky vůči všem příslušníkům romské minority.
S neonacistickými demonstracemi se dlouhodobě potýká veřejná správa, která osciluje mezi neodůvodněnými zákazy, nadměrnými bezpečnostními opatřeními, která z měst a obcí vytvářejí válečnou zónu, až po pasivitu a rezignaci. Role municipalit přitom není pouze zákonná, tedy nespočívá pouze v zákazu nebo rozpuštění nezákonných demonstrací, ale leží především v posilování tolerance a jednoznačném odmítnutí zneužívání veřejného prostoru neonacisty. V tomto směru se česká veřejná správa a obyvatelé některých lokalit (http://www.vustineonacistynechceme.cz/novinky.php) vystavených neonacistickým shromážděním a propagandě inspirovala v sousedním Německu (webové stránky německé občanské iniciativy proti neonacistickému zneužívání bombardování Drážďan). Nevládnímu sektoru se podařilo navázat spolupráci městem. http://www.geh-denken.de/joomla). K odmítnutí neonacistických shromáždění veřejností však i nadále dochází zejména v situaci, kdy neonacisté zneužívají historie nebo útočí na židovskou menšinu. V případě, že cílem propagandy neonacistů se stávají Romové, nejen že je veřejnost a lokální politická scéna neodmítá, ale dokonce se v některých případech aktivně staví na jejich stranu.

2. Koncerty white power hudby a hudební rasistická scéna
Koncerty white power hudby, tedy hudby, která se vyznačuje rasistickými texty prosazujícími rasovou nerovnost, boj za ochranu bílé rasy a oslavující ideologii nacionálního socialismu, patří k nejstarším a nejsvébytnějším nástrojům, kterými krajní pravice oslovuje své příznivce. Na koncerty navazuje i propracovaná distribuční síť vydavatelství v celoevropském měřítku produkujících desítky CD a DVD ročně. Česká rasistická scéna čítá přibližně 10 aktivních neonacistických kapel, které však ani zdaleka nedosahují kvalit kapel německých, britských a amerických. Čeští příznivci rasistické hudební scény stále častěji vyjíždějí na koncerty do zahraničí, v poslední době zejména do Itálie.
Koncerty white power hudby sledují v zásadě čtyři základní cíle.
• šíření ideologie, prohlubování ideologických východisek a přesvědčení;
• navazování a upevňování kontaktů;
• iniciace nových členů;
• získávání finančních zdrojů
Kombinace líbivé a úderné hudby a opakujícího jednoduchého textu je ideální pro zapamatování a ukotvení přesvědčení o nerovnosti lidí, nadřazenosti původního evropského obyvatelstva či spravedlivém (ozbrojeném) boji za bílou rasu. Texty mnohdy mohou sloužit jako inspirace pro následné verbální či fyzické násilí, které může koncerty následovat bezprostředně nebo s určitým odstupem. Řada lidí, kteří se aktivně podíleli na pořádání koncertů nebo tyto koncerty navštěvovali, se dopouštěla fyzického násilí směřujícího proti příslušníkům minorit nebo politickým odpůrcům.

Příklad textů – současná česká neonacistická kapela Útok

Text skladby Útok

Ubytovny azylantů hoří
není čas se rozmejšlet
teď musíme rychle jednat
Setnout pěsti a jít vpřed

Útok, teď nastal pravý čas
ukázat tu sílu, co je v nás
Hrdě bojuj a neztrácej dech
mysli na to že jsi Čech

musíme se proto všichni spojit
spolu do utoku jít
potom v naší zemi český
bude bílá rasa žít

Útok, teď nastal pravý čas
ukázat tu sílu, co je v nás
Hrdě bojuj a neztrácej dech
mysli na to že jsi Čech.

Text skladby KKK

Neviditelná říše
nadřazenost bílý rasy
hořící křiže
žárem sílí
je třeba řešit
problém emigrantský masy
tak pojďte s námi
blížíme se k cíli

KKK
za čistotu bílý rasy
ohně zář dej se k nám
KKK
bílej muž a bílá žena
do boje jdou bez zábran

Země byla zaslíbena
na věky nám bílým
proč by nám jí negři měli
neprávem brát
proto všichni vykročíme
tou správnou cestou
cestou,která vede k tomu
jak zachránit stát

KKK
Za čistotu bílý rasy
ohně zář dej se k nám
KKK
bílej muž a bílá žena
do boje jdou bez zábran

Zlatá éra pro pořádání koncertů spadá do 90. let minulého století, kdy ČR mj. sloužila jako cílová destinace pro mnoho zahraničních (zejména německých a britských) neonacistický kapel. Místo bylo vybíráno záměrně s ohledem na nízkou represi ze strany státních orgánů a ekonomickou a regionální dostupnost. Koncerty ze zpravidla konaly v menších městech a vesnicích, částečně utajeně, nezřídkakdy za asistence, leč bez zakročení ze strany policie, jejíž nečinnost byla následně kritizována antirasistickými organizacemi a médii. Kritika občanské veřejnosti přiměla státní orgány k cílenému rozkrytí struktury osob organizujících neonacistické koncerty. Velké razie proběhly vůči pořadatelům neonacistických koncertů v druhé polovině 90. let a v roce 2000. Hudební neonacistická scéna se následně odmlčela, k částečnému vzestupu došlo opět od roku 2005, kdy se pořádání koncertů soustředí do rukou osob kolem obchodu s oblečením a hudbou Hate Core Shop.
Distribuce a prodej nenávisti se stává lukrativním zdrojem finančních prostředků jak pro neonacistické hnutí, tak především pro samotné prodejce. Proto v posledních letech investovali neonacisté nemalé finanční prostředky do právní asistence přímo na místě konání koncertu ve snaze předejít zrušení koncertu a stíhání vystupujících osob. Přesto v polovině roku 2009 byla znovu rozkryta distribuční síť, obviněno 10 osob, z nichž 5 je stíháno vazebně.

3. Propaganda prostřednictvím internetu, sociální sítě
Internet je současné době nejsilnějším nástrojem, který krajní pravice využívá k šíření myšlenek nacionálního socialismu, idejí nerovnosti lidí, rasové nesnášenlivosti a násilí. V České republice je webových stránek s rasistickými nebo neonacistickým obsahem až několik desítek, Mezinárodní společenství proti nenávisti šířené prostřednictvím počítačové sítě (International Network against Cyber Hate – INACH) uvádí, že celosvětově počet neonacistických a rasistických webových stránek dosahuje více než 1700 webů. Počet se obtížně sleduje vzhledem k tomu, že internet se dynamicky vyvíjí v místě a čase.
Obsahově lze webové stránky rozdělit na

Propagační / sebeprezentující/ stránky politických stran, neregistrovaných hnutí a kapel
Prostřednictvím těchto stránek rasistická a neonacistická hnutí oslovující své příznivce a širokou veřejnost. Kromě aktuálních témat a reportáží z demonstrací a dalších veřejných aktivit jsou na stránkách dostupné programy, zásady a materiály ke stažení, včetně nálepek nebo šablon sloužících k vytváření grafitti. Webové stránky radikálnějších skupin mohou obsahovat i návody informující neonacistické aktivisty o tom, jak se vyhnout trestnímu stíhání, zabezpečit počítač nebo sestrojit výbušninu. Součástí neonacistických webových stránek bývá i diskusní internetové fórum. (příklad: http://www.odpor.org, http://www.nacionaliste.com, http://www.delnicka-strana.cz, http://www.npd.de).

Internetová fóra, chat roomy
Nejčtenějším současným českým webovým fórem využívaným neonacisty a hooligans je http://www.hooligans.cz, chatroom politika. Jakkoli nevzniklo toto fórum jako původně neonacistické, provozovatel webových stránek nemá s obsahem webu viditelný problém, rasistické a xenofobní texty toleruje. Vzhledem k tomu, že fórum je veřejné, probíhá zde diskuse velmi omezeně, fórum je víceméně zaměřeno na sdělování méně důležitých organizačních informací a poskytování informací širšímu okruhu čtenářů. Částečně fórum funguje i k zastrašování politických odpůrců a představitelů orgánů státní správy a samosprávy.

Webové stránky vzbuzující dojem nezávislého zpravodajství, revizionistické stránky a knihovny
Tyto webové prezentace nejsou na první pohled lehce rozpoznatelné jako otevřeně rasistické nebo neonacistické stránky. Autoři usilují o ovlivnění širokého (tedy nejen neonacistického) publika. Tématika webů je proměnná, zpravidla obsahují teorie o celosvětovém židovskému spiknutí, popírají holocaust, poskytují ke stažení široké spektrum revizionistické, nacistické a neonacistické literatury, informují o aktuálním děním způsobem, který prezentuje xenofobní a rasistické postoje krajní pravice jako názory většinové společnosti (http://www.nezavisle.info, http://cz.altermedia.info).

Distribuční stránky a obchody
Významná část obchodu s neonacistickým a rasistickým zbožím (oblečení, hudba, filmy, literatura) probíhá prostřednictvím online obchodů (http://www.micetrap.com, http://www.hatecore-shop.com).

2.0 weby
Nová generace webových stránek, tzv. 2.0 weby, umožňuje uživatelům aktivně a velmi jednoduše se podílet na vytváření obsahu těchto aplikací umísťováním fotografií, nahrávek a dalších materiálů. Zcela specifickou kategorií online nástrojů využívaných neonacistickými a rasistickými skupinami k propagandě jsou sociální sítě (Facebook, Twitter) a portál určený ke sdílení videa a hudby Youtube. Zatímco využití Facebooku je významně limitováno obavami neonacistů z infiltrace policií a tajnými službami a orientuje se především na mladší a méně významné aktivisty hnutí (přesto k 09/2009 měla facebooková fan stránka Národního odporu 353 příznivců), a bude tak využíváno především méně radikálními skupinami, jako jsou politické strany a hnutí, sdílející webová aplikace Youtube zažívá neonacistický boom.

4. Knihy, literatura a další propaganda
Jakkoli se většina informačních zdrojů přesunula v elektronické podobě na internet a většina lokálních tištěných materiálů přestala vycházet, nelze opominout nový trend na neonacistické scéně, a sice publikování revizionistické a rasistické literatury pod hlavičkou oficiálního vydavatelství a za fiktivním účelem „seznámení veřejnosti s myšlenkami pravicových extremistů.“ Podobným způsobem v ČR vyšly románové fikce Turnerovy deníky a Lovec, autora Williama Pierce (pod pseudonymem Andrew McDonald), které vypráví o (vítězném) boji skupiny bílých rasistů vůči multikulturní americké společnosti, začínající cílenou likvidací Židů, osob tmavé barvy pleti a zrádců rasy. Turnerovy deníky v tištěné podobě vyšly zatím pouze ve Spojených státech a Rusku, na území Evropské unie byly vytisknuty a distribuovány pouze v ČR. Vydavatelství se distancovalo od rasistického a k násilí vyzývajícího textu tak, že knihu opatřilo předmluvou obsahující sdělení, že s myšlenkami v knize nesouhlasí, státnímu zastupitelství se nepodařilo vydavateli prokázat úmysl publikovat rasistický k násilí směřující text. Turnerovy deníky inspirovaly Timothyho McVeighta k teroristickému útoku směřovanému vůči federální budově (http://www.adl.org/learn/ext_us/turner_diaries.asp), při které zemřelo 168 lidí, na území ČR posloužily jako inspirace k pokusům o pogrom na litvínovském sídlišti Janov v roce 2008 (Aktivisté NO. Druhá Bitva o Janov. http://www.odpor.org, dostupné z http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=898, staženo 15.9.2009) Další publikací prokazatelně napojenou na zájmy neonacistického hnutí bylo vydání knihy „Mé probuzení“ bílého amerického rasisty Davida Dukea. Kniha, kde mj. dochází k popírání holocaustu, byla v ČR propagována samotným autorem, který byl zadržen a obviněn z popírání nacistické genocidy. David Duke byl v dubnu 2009 vyhoštěn, trestní řízení proti němu trvá (stav k 09/2009). Dukova přítomnost v ČR otevřela širokou diskusi na téma svobody slova a pronikání rasistů a neonacistů do veřejného prostoru a médií. Osobám, které autora Mého probuzení do ČR pozvali, se podařilo přesvědčit učitele Karlovy Univerzity k tomu, aby Dukea nechal promluvit na jednom ze seminářů. Teprve po zveřejnění této informace neonacistickým hnutím a následné odmítavé reakci veřejnosti, studentů a některých zaměstnanců fakulta přednášku zrušila. Nekoheretní přístup akademické veřejnosti však posloužil neonacistickému hnutí k získání pozornosti médií, z nichž část bez znalosti českého právního řádu podporovala Dukovo právo na svobodu projevu (o limitech svobody projevu a roli médií viz níže).

5. Narušování/taktika/ skákání do řeči
Německou inspiraci nezapře ani v posledních dvou letech rozvinutá taktika narušování veřejných debat. Na narůstající vliv krajní pravice, a zejména těch subjektů aktivně prosazujících rasismus, xenofobii a verbální a fyzické násilí, reaguje společnost zvýšením zájmu o danou problematiku, pořádáním veřejných debat a otevřených přednášek na dané téma. Tyto veřejné debaty se následně stávají vítaným cílem neonacistických aktivistů.
Zhruba do roku 2007 neonacisté svojí přítomností usilovali zejména o zastrašení přednášejících a do debat se aktivněji nezapojovali (i vzhledem k patrné absenci schopných řečníků). Inspirováni německými kolegy však posléze začali do debat stále aktivněji zasahovat, předestírat své názory jako názory mlčící většiny, případně zcela otevřeně zastrašovat nejen řečníky, ale i publikum.
Odstrašujícím příkladem taktiky narušování byla debata organizovaná v rámci projektu jedné z nevládních organizací, které se nepodařilo zajistit bezpečnost publika a vystupujících a umožnila neonacistům pořizovat videodokumentaci celého večera. Vzhledem k tomu, že nahrávky mohly být následně použity k perzekuci přítomných ze strany militantních neonacistů, odmítli přednášející vystoupit se svými příspěvky. Organizačně nezvládnutá akce tak byla korunována úspěchem neonacistů, kteří nejenže zdokumentovali a zastrašili všechny osoby, které na přednášce byly přítomny, ale fakticky neumožnili její konání. Je přitom nezadatelným právem přednášejících a přítomných odmítnout zachycení jejich debaty především v situaci, kdy je nesporné, že videodokument bude sloužit k dalšímu zastrašování či přímo výzvám k fyzické likvidaci přítomných (Vlastní pozorování. Tolerance a občanská společnost). (http://www.youtube.com/watch?v=hJTlwwdW3OM – nazi verze).
Taktika narušování byla úspěšně použita i během veřejné debaty jednoho z českých magazínů. Přítomný antirasitický aktivista byl de facto obklopen patnácti členy Národního odporu a Dělnické strany, kteří jej pak podrobili křížovému výslechu a podařilo se jim zcela převzít roli moderování diskuse. Zbytek přítomných lidí se do debaty, zjevně zastrašen, nezapojoval (Rozhovor s Ondřejem Caklem, 1.8.2009. Tolerance a občanská společnost).

6. Zastrašování oponentů/likvidace/ opozice
Významnou, ze strany státní správy podceňovanou taktikou, je taktika zastrašování politických oponentů, antirasistických a antifašistických aktivistů, novinářů, soudních znalců a policistů a současně celé široké veřejnosti, která by chtěla proti neonacistickým nebo rasistickým skupinám vystoupit.
Zastrašování probíhá v nejednodušší formě prostřednictvím webových stránek a fór v podobě zastřených nebo otevřených výzev k likvidaci oponentů neonacismu. Pravidelně se také na neonacistických portálech objevuje tzv. redwatch, tedy seznam „levičáků“ bez ohledu na skutečnou politickou orientaci jednotlivých osob (v ČR momentálně není dostupný, byly zrušeny webové stránky jedné z nejradikálnějších neonacistických skupin white justice. Britská mutace red watch dostupná zde: http://www.aryanunity.com/redwatchonline//index2.html).
Dále lze najít seznam „Židů a jejich posluhovačů“, oba určené k cílené perzekuci ze strany příznivců krajní pravice (http://poslusnost.wordpress.com/2008/04/21/cesi-a-zide).
Vytváření atmosféry strachu je úspěšné především v menších komunitách – školních třídách, sídlištích, vesnicích a malých městech, které postrádají anonymitu a současně bezpečí pro osoby deklarující a hájící antirasitické a prodemokratické postoje. Přitom není nutně podmínkou, aby příznivci krajní pravice početně převyšovali zbytek lokální komunity. Postačí, že zbytek společenství zůstává vůči jejich verbálním manipulacím, veřejným aktivitám a dalším činnostem netečný. Lhostejnost je hnací silou subjektů krajní pravice. V okamžiku, kdy nenaráží na demokratickou opozici, utvrzují se v přesvědčení, že reprezentují zájmy bílé většiny. Naopak aktivní pro demokraticky smýšlející menšinu netečnost veřejnosti oslabuje a staví před neobytnou otázkou po smyslu hájení tak zásadních principů demokracie, jakými jsou tolerance, respektování práva a důstojnosti jiných osob a nenásilí.
Fyzické napadení odpůrců neonacismu nejsou ani v České republice výjimkou. V roce 2008 byli během dokumentování neonacistických demonstrací napadeni antirasistický aktivista Ondřej Cakl a fotograf Stanislav Krupař. Caklovo napadení bylo výsledkem dlouhodobé kampaně směřované vůči jeho osobě (youtube: http://www.youtube.com/watch?v=_KTEgqdmmB0&feature=related), Krupařovo napadení bylo autenticky zaznamenáno prostřednictvím videa v telefonu a následně umístněno na Youtube jako výstraha dalším novinářům (http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=830 (video odstraněno).
Zastrašování zakončené fyzickou likvidací je praktika používaná v Rusku (http://www.sptimes.ru/story/3912) a ve Spojených státech (zejména v období Civil Rights Movement), v České republice zatím k zabití novináře, soudního znalce, policisty nebo antirasitického demokratického aktivisty nedošlo. Dlouhodobě se těmto osobám však nedostává patřičné ochrany ze strany policie nebo státního zastupitelství. Otevřeným výhrůžkám není- ač jsou k tomu tyto orgány povinny- věnována dostatečná pozornost. Angažmá v oblasti vědy, výzkumu či informování o krajní pravici je tak krajně rizikové. Vnímané nebezpečí se promítá i do stále se snižujícího počtu osob detailně a odborně se věnujících krajně pravicové scéně.

7. Snaha o vstup na regionální politickou scénu
„Boj o parlamenty“, včetně místních zastupitelstev je další zcela zjevnou taktikou nové vlny české krajní pravice. Zhruba od roku 2007/2008, kdy propojení militantní neonacistické scény a legální politické strany (Dělnická strana) získalo pevné obrysy , vstupují představitelé krajní pravice do regiónů zcela otevřeně s úmyslem získat postupnou politickou podporu, finanční zdroje (částečně refundace za překlenutí hranic počtu hlasů) a lokální moc.
Do regionů přináší krajní pravice konflikt, často vykonstruovaný, přemrštěný či jiným způsobem zneužitý k propagandě. Příkladem může být již několikrát zmiňovaná situace v Litvínově; Lidé z Janova popisují změnu sídliště po vyprovokování násilí loni na podzim bojůvkami militantních neonacistů napojených na Dělnickou stranu jako změnu, která je zasáhla všechny (Kulatý stůl v Janově Litvínově za účasti orgánů veřejné správy, sociologů, sociálních pracovníků, nevládních organizací, romských a neromských obyvatel Janova a Litvínova. 25.2.2009 – neveřejná část).
Dělnické straně se podařilo sociální konflikt a konflikt mezi konkrétními lidmi převléci za konflikt etnický – konflikt mezi nepřizpůsobivými Romy a trpícími bílými Čechy. Problémy sociálně vyloučené lokality Janov přitom nemají podstatu v biologické nebo sociokulturní dispozici jednoho nebo druhého etnika, ale jsou odrazem ekonomicky, sociálně a zaměstananostně deprivované lokality (Sociální past. Situační analýza sociálně vyloučených lokalit na území města Litvínova se zaměřením na sídliště). Soužití do té doby částečně problematické, leč snesitelné, se po „intervenci“ Dělnické strany stalo nadále téměř neudržitelným. Město zavedlo režim nulové tolerance zejména vůči romským obyvatelům sídliště ve snaze získat zpět politický vliv, resp. nestát se znovu cílem útoků krajní pravice. Romští obyvatelé sídliště uvažují o emigraci (http://zpravy.idnes.cz/hrozi-hromadna-emigrace-varovali-romove-topolanka-fww-/domaci.asp?c=A081121_215125_domaci_jte). Bílí obyvatelé sídliště se částečně přidali na stranu neonacistů, částečně se stali jejich odpůrci (Archiv Tolerance a občanská společnost, záznamy demonstrací z 18.10.2008 a 17.11.2009), v obou případech však jejich oběťmi.
Podobným způsobem subjekty krajní pravice přinášejí témata i do jiných regionů. Obdobně jako sociální konflikt v Janově jsou schopny intepretovat i soužití cizinců a bílé majority v Mladé Boleslavi, Kopřivnici či Plzni jako soužití nepřizpůsobivých a ohrožených a eskalovat další násilí (Archiv Tolerance a občanská společnost).

8. Aktivity zacílené na školní a středoškolskou mládež
Především německá krajní pravice v regionech bezprostředně sousedících s Českou republikou zaměřuje své veřejné aktivity na školní a středoškolskou mládež. Fakticky patří v některých regionech mezi hegemony volného času mladých lidí, když pro ně organizují kulturní a sportovní akce významně prolnuté politickou propagandou. V posledních dvou volebních obdobích připravila NPD „Školní CD “, které představuje mix mezi hudbou a politickými texty. Nepopiratelnou snahou je tak získat nové mladé příznivce a budoucí voliče.
Jakkoli subjekty české krajní pravice se na školní mládež zatím nezaměřují, je velmi pravděpodobné, že pokud jejich vliv i nadále poroste, zaměří se brzy i na mladou generaci.

II. Jak chrání veřejný prostor právo?
Ve veřejném prostoru se potkávají, a mohou se dostávat do konfliktu, různá ústavně zakotvená práva a svobody.
Základním konfliktem, který provází střetávání s neonacisty ve veřejném prostoru, je otázka svobody projevu, resp. slova. Svoboda projevu je všemi právními řády angloamerického i evropského právního systému chápána jako svoboda omezitelná jinými základními občanskými právy, zejména právem na život, zachování důstojnosti a rovnosti. V jednotlivých právních řádech přirozeně existuje rozdílný přístup k chápání limitů svobody projevu. Hranice dané pro český právní řád jsou hranice stanovené jednak trestním řádem, jednak tiskovým zákonem, občanským zákoníkem a dalšími zákonnými normami. V zásadě není veřejným projevem dovoleno vyzývat k násilí ke skupině osob nebo jednotlivci z důvodu jejich rasy nebo příslušnosti k národnostní, etnické či jiné skupině. Dále není možné podporovat či propagovat či veřejně sympatizovat s hnutími, která potlačují práva a svobody člověka (tedy nejen s hnutími neonacistickými, ale kupříkladu i stalinistickými, maoistickými apod.). V neposlední řadě není možné v ČR, obdobně jako jinde v Evropě, popírat nacistické genocidium. Český právní řád jde ale dále a znemožňuje i popírání komunistického genocidia.
Neonacisté, kteří by při převzetí moci, jako první omezili svobodu projevu, obvykle argumentují porušováním tohoto práva. Bohužel, česká média nezřídkakdy zcela, nebo částečně přistupují na tuto argumentaci a s reprezentanty neonacistů zacházejí jako s legitimní stranou sporu.
Právo dále určuje hranice veřejného shromažďování. Předně je třeba každé veřejné shromáždění, tedy shromáždění lidí uplatňující určitá politická práva (včetně svobody projevu) předem oznámit obecnímu úřadu. Obecní úřad má tři dny na posouzení toho, zda účel demonstrace je či není v souladu se zákonem. V souladu se zákonem účel shromáždění není v případě, že směřuje k potlačení práv a svobod jiných lidí, vyzývá nebo směřuje k násilí nebo k porušování ústavy nebo jiných zákonů. V případě, že obecní úřad ve lhůtě neshledá důvod pro zákaz shromáždění předem, může se demonstrace konat. Veřejné shromáždění se může konat i v případě, že se později objeví, že skutečným účelem demonstrace je některý z výše uvedených důvodů, který by za normálních okolností úřad opravňoval k zákazu demonstrace, po lhůtě jej však již nelze vynést. V případě, že se demonstrace koná, je možné v případě, že se její skutečný účel odchýlí od stanoveného účelu a zároveň je ve výše uvedeném smyslu nezákonný, demonstraci rozpustit na místě.
Zajímavou otázkou zůstává i možnost stíhání osob publikujících a provozujících neonacistické weby. Orgány činné v trestním řízení dlouhodobě trvají na tom, že webové stránky jsou hostovány ve Spojených státech, kde platí jiné limity svobody projevu, a tudíž je nelze blokovat či zjistit identitu (a následně trestně stíhat) jejich majitele a provozovatele. I právní systém Spojených států rozeznává možnost trestního stíhání osob v případě, že jimi publikované texty by měly podobu bezprostředně vykonatelných hrozeb ublížením na zdraví nebo dokonce smrtí. Více než o konflikt právních systému tak jde o to, jak nastavit spolupráci mezi českými vykonateli práva a jejich americkými protějšky. Jinou otázkou pak zůstává stíhání osob umisťujících články a informace na webové stránky z České republiky či aktivně diskutující v některých chatroomech či fórech, tyto osoby jsou bezesporu i nadále trestně odpovědné za svoji činnost a jde jen o to, odhalit jejich identitu.

III. Je možné veřejný prostor chránit?
Veřejný prostor je fakticky možné chránit pouze znalostí nástrojů a taktik, které nedemokratické skupiny používají pro svůj růst a nárůst příznivců a aktivním prosazováním tolerance a demokracie. V současné době se většina měst potýkajících se s demonstracemi krajně pravicových subjektů dostala do reaktivní pozice. Jsou tak fakticky o krok pozadu za neonacisty, kteří do měst vnáší zlobu a násilí. Sjednocená a respektující komunita by byla dostatečnou bariérou před podobnými útoky na společné soužití.
Nástroji, které je možné uplatnit při posilování lokálních komunit, mohou být veřejné debaty, koncerty, setkávání, ale také podílení se na vzájemném řešení společných problémů.

Má smysl pořádat veřejné debaty na téma rasismu, xenofobie a krajní pravice?
Odpovědí by mělo být jednoznačné ano. Teprve vzdělaná, informovaná a diskutující společnost je schopná vytvořit dostatečné mechanismy bránící proniknutí subjektů šířích netoleranci, rasismus a násilí do veřejného prostoru. Pokud by výsledkem taktiky narušování a zastrašování uplatňované krajní pravicí mělo být zrušení všech veřejných debat o rasismu, xenofobii a krajní pravici, dosáhli by neonacisté svého cíle - ovládnutí veřejného prostoru a odstranění demokratické opozice- a usnadnili by si tak cestu k novým příznivcům, event. voličům.

Otázkou zůstává jak veřejné debaty pořádat.
Přítomnost neonacistů na veřejných debatách nelze nikdy zcela stoprocentně vyloučit. Současně ale také nejde o to, že by veřejná debata na téma rasismu, netolerance nebo krajní pravice měla probíhat jako debata mezi neonacisty a přednášejícím, případně publikem. Takovým pojetím debaty se neonacisté, tedy lidé, kteří věří v nerovnost lidí, prosazují eliminaci některých skupin obyvatel z veřejného života společnosti a jako nástroj volí násilí, dostávají na úroveň ostatních diskutujících. Veřejnost debaty nic nemění na možnosti odmítnout diskutovat s lidmi, kteří partnery do diskuse jednoznačně nejsou. Debata s neonacisty nepřináší nové názory, pouze příznivcům krajní pravice umožňuje prosazovat jejich propagandu a demagogii. (Kvalitu diskuse s představiteli nové vlny nacionálního socialismu lze přirovnat ke kvalitě diskuse s člověkem tvrdošíjně trvajícím na tom, že země je placatá.).
Při zajišťování a vedení veřejných debat by mělo být respektováno právo přednášejících a publika na osobní bezpečnost (před i po debatě) a poklidně probíhající diskusi. S narůstajícím sebevědomím krajní pravice včetně jejího neonacistického militantního jádra je stále nebezpečnější spojit svoji osobní identitu s rozkrýváním podstaty cílů a směřování krajně pravicových hnutí či se aktivně zapojit do otevřené diskuse. Ochrana veřejné debaty může probíhat například zajištěním pořadatelské služby či informováním policie o pořádání debaty. Podmínkou vedení debaty by mělo být stanovení základních pravidel, jejichž nerespektování povede k vyvedení osoby nerespektující pravidla nebo k ukončení debaty. Mezi základní pravidla by mělo patřit nepořizování audiovizuální a fotografické dokumentace bez souhlasu pořadatelů, respektování právního řádu ČR včetně verbálních projevů diskutujících, zachovávání základních pravidel diskuse (neskákání do řeči, neopakování témat aj.).
Jednou z nezbytných podmínek úspěšné debaty je schopný a v tématu se orientující moderátor připravený na případnou přítomnost neonacistů. Jeho cílem by mělo být vedení produktivní diskuse směrem obohacujícím všechny diskutující, debata by neměla sloužit k prezentaci populisticky podávaných názorů krajní pravice.
Podstatnou otázkou také představuje skladba publika. Jiným způsobem se bude pořádat debata ve velkém městě, jiným způsobem v obci či malém městě. Pro a proti debat je třeba vždy pečlivě zvážit.

Média a veřejný prostor
Silným nástrojem v rukou neonacistů jsou média. Kromě vytváření vlastních médií, v České republice zejména elektronických, v NSR není výjimkou ani vlastní nakladatelství. Představitelé české krajní pravice zcela úspěšně manipulují s médii a dostávají se tak na titulní stránky předních českých deníků.
Podíl na tomto stavu mají bezesporu obě strany. Zatímco však zcela pochopitelnou snahu subjektů krajní pravice o průnik do médií lze pochopit, přístup médií k osobám prosazujícím myšlenky nacionálního socialismu jako k legitimním informačním zdrojům je možné označit pouze za podceňování zneužití médií krajní pravicí, případně dokonce aktivní podporou některých jejich myšlenek (platí zejména u regionálních deníků).
V posledním roce tak byl na stránkách českých médií uveřejněn rozhovor s čelným představitelem militantního Národního odporu , který se zde však bez důsledné reflexe reportéra, označil za pacifistu, obhajoval popírače holocaustu a srovnal Barracka Obamu s Adolfem Hitlerem.
Jako bezplatná volební kampaň zase posloužil nestříhaný přenos soudního řízení o rozpuštění Dělnické strany, který umožnil předsedovi strany celému národu sdělit do detailu podstatu národního socialismu a programových cílů tohoto politického uskupení.
Bez rozmyslu média převzala rétoriku neonacistů a některých pravicových populistů a rozšířila termín nepřizpůsobivý občan, který je však zcela synonymicky užíván pro osoby romského původu obývající sociálně vyloučené lokality.
Média včetně veřejnoprávní televize se také pokoušela k jednomu stolu pozvat představitele krajní pravice, Romy a antirasistické aktivisty. Nepochopila, že debatovat s neonacisty nelze bez toho, aby nedošlo k poskytnutí veřejného prostoru jejich demagogii. Na tuto hru nemohou lidé obhajující lidská práva, rovnost a důstojnost všech obyvatel České republiky přistoupit.

Poslední aktualizace 11.01.2010

• Zdroje

Odborná literatura: Archiv občanského sdružení Tolerance a občanská společnost

Archiv občanského sdružení In IUSTITIA

Kulturbüro Sachsen e. V (2009). Nebezpečné známosti. Pravicový extremismus v malém příhraničním styku. Drážďany: Kulturbüro Sachsen e. V. Dostupné z: http://www.nebezpecne-znamosti.info/herausgeber.html

Kolektiv autorů (2009). Nezvaní hosté. Sborník textů pro města a obce, které se zamýšlejí nad možností aktivně bránit shromážděním z nenávisti. Praha: Člověk v tísni.

Mareš, M. (2003).Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal.

Mareš, M. (2006). Trestněprávní relevance symboliky extremistických politických stran. In Brzobohatá, K. - Tyl, T. (ed.): Symbol a symbolika v právu. Sborník příspěvků z konference. Praha: Eurolex Bohemia.

Internet:
http://www.in-iustitia.cz
http://www.vustineonacistynechceme.cz
http://spolecneprotiextremismu.kr-ustecky.cz