• O co jde v dialogu "Návštěva v Židovském muzeu"?

Děti po návštěvě Židovského muzea probírají některé momenty, které jim utkvěly v paměti, a díky tomu, že si povídají i s dalšími, kteří se výletu neúčastnili, přichází i na nové perspektivy týkající se témat jako holocaust, historie rodin nebo toho, jak málo ví o současné židovské komunitě žijící v České republice.

• Co je…?

Žid, židovství: Definice „židovství“ a otázka „Kdo je Žid?“ jsou značně problematické a nevyjasněné. A to hlavně proto, že nejsou jasně odděleny náboženské a národnostní aspekty židovství a existuje mnoho jeho různých pojetí. Židovství tak může být chápáno buď jako náboženství (judaismus), nebo jako národnost, případně i jako kultura. Je možné je ale chápat i jako všechny tyto skutečnosti dohromady. Méně zbožní Židé ho chápou především jako národnost a kulturu. Pro zbožné Židy splývá náboženství a národnost v jedno, neboť podle Tóry jsou tyto kategorie zaměnitelné.

Košer: Od rituální způsobilosti potravin „kašrut“ je odvozeno adjektivum „košer“. Pravidla kašrutu jsou velmi složitá a představují prakticky celou nauku. Ve stručnosti: košer nejsou ty pokrmy, které jsou uvedeny v Bibli jako nečisté – vepři, velbloudi, koně, osli, tlustokožci, draví ptáci, žraloci, vyloučeny jsou ryby bez šupin – rejnoci, jeseteři (a kaviár), plazi, obojživelníci, měkkýši, korýši a další živočichové. Velmi přísný je zákaz používání a konzumace zvířecí krve a je předepsána metoda rituální porážky (šechita). Není také možné jíst masitou a mléčnou stravu dohromady (proto izraelské pobočky řetězce McDonald´s neprodávají cheeseburgery) atd. Speciální pravidla platí i pro svátek Pesach a existují různé další zvláštní pravidla (např. košer pareve, glatt košer). Košer je též kuchyně i domov a přeneseně se tohoto adjektiva používá i pro jiné věci (košer jsou i prostředky na umývání WC atd.). Vedle ideologických aspektů kašrutu se široce zdůrazňují jeho výchovné důsledky a je chápán jako neustálá připomínka židovství. V přeneseném významu je termín „košer“ často používán i Nežidy.

• Téma

Historie
Historie vzájemných vztahů mezi Čechy a dalšími národy žijícími na našem území na straně jedné a Židy na straně druhé je velice rozmanitá. Vyznačuje se jak obdobími a událostmi pozitivními (rudolfínská doba, První československá republika, současnost), tak i velmi negativními (středověké pogromy a vyhánění Židů, obviňování z rituálních vražd, novodobý antisemitismus).
První písemné doklady o židovském osídlení na našem území pocházejí z 10. století, avšak kontakty s naším územím měli židovští kupci údajně již v dobách římských. Počáteční svobodný statut zdejších židovských obyvatel byl později často střídán útiskem a pogromy, kdy se Židé stávali často terčem křesťanského antisemitismu i nejrůznějších nařčení. Na straně druhé se v obdobích silné královské moci Židé těšili četným privilegiím panovníků; úpadek královské moci (např. v období pohusitském) se zase vyznačoval vypovídáním Židů z měst. V období renesance zaznamenaly židovské obce nebývalý rozkvět, ale opravdový zlom v jejich postavení nastal až v období osvícenství, jehož reformy otevřely cestu rovnoprávnému postavení židovského obyvatelstva s obyvatelstvem křesťanským. Židé se poprvé v evropské společnosti těšili úplné rovnoprávnosti před zákonem, postupně se jim otvíraly školy, univerzity i profese. Francouzská revoluce a emancipace byly rovněž podnětem k názorovému štěpení uvnitř židovství na liberalismus, konzervativismus, izolacionismus, asimilaci atd. I u nás se projevil sionismus – židovská odpověď na evropský nacionalismus a antisemitismus druhé poloviny 19. století (u nás jeho zřejmě nejvýznamnějším projevem byla „hilsneriáda“ a snaha po založení židovské domoviny či státu, kde by byli Židé chráněni před antisemitismem.
Všechny společenské a politické proměny, které s sebou přineslo 18. a 19. století, se projevily i na našem území vznikem nejrůznějších židovských spolků, hnutí i politických stran.

První československá republika
Pro prvorepublikové Československo byly (i přes jeho nedokonalou menšinovou politiku) charakteristické víceméně pozitivní vztahy mezi Židy a ostatními jeho občany. Kromě toho, že se mohli Židé za první Československé republiky přihlásit k „izraelitskému náboženství“, uznalo ČSR oficiálně krátce po svém vzniku jako jedna z mála zemí střední Evropy i židovskou národnost. Tato skutečnost pramenila nejen z osobní iniciativy prezidenta Masaryka, ale i z postoje české inteligence, která na základě vlastních zkušeností z bojů za národnostní uznání sympatizovala s úsilím Židů o uskutečnění jejich ideálů. Československé uznání židovské národnosti bylo bezprecedentní a znamenalo uznání židovské národní jednoty a právo na kulturní a národní sebevyjádření Židů. Uznání židovského národa mělo rovněž i pragmatický aspekt: formální „snížení“ počtu příslušníků německé a maďarské menšiny v ČSR.
Za první republiky působila u nás zcela svobodně řada židovských organizací a spolků. Židovská strana Československa se dokonce dostala dvakrát do parlamentu. V rámci židovských organizací a komunit u nás docházelo někdy k rozporům mezi konzervativními ortodoxními kruhy (zvláště na Podkarpatské Rusi) a progresivními sionisty. I přes demokratické ovzduší První republiky docházelo i v tomto období k určitým projevům antisemitismu. A to buď v souvislosti se sepětím židovské kultury s kulturou německou, či naopak ze strany různých fašizujících uskupení z důvodů nacionálně rasových. Svou roli sehrál i zmiňovaný křesťanský antisemitismus. Lze ovšem konstatovat, že v meziválečném Československu se objevovalo daleko méně antisemitismu, než v jakékoli jiné zemi střední Evropy.

Druhá světová válka a důsledky holocaustu
Během druhé světové války došlo, podobně jako ve větší části Evropy, k největší židovské tragédii v dějinách. V průběhu holocaustu tak bylo povražděna větší část Židů z území prvorepublikového Československa (na kterém před válkou žilo kolem 350 000 Židů). V průběhu války bylo zničeno 153 židovských obcí a pro svůj židovský původ bylo zavražděno přibližně 270–280 000 lidí (celkově zahynulo 345 000 občanů předválečného Československa). Řada z nich byla deportována do vyhlazovacích táborů na území dnešního Polska. Mnozí z nich předtím prošli koncentračním táborem Terezín. Je hořkou ironií, že poválečným odsunem Němců z Československa byli podruhé zasaženi také mnozí Židé, a to často jen proto, že mluvili německy. Jsou zdokumentovány případy, kdy byli lidé odsunuti bezprostředně po návratu z koncentračních táborů.
Po válce zůstalo na československém území asi 25 000 Židů (Československo přišlo po válce o území Podkarpatské Rusi, kde žily největší židovské komunity – většina z nich však byla rovněž povražděna, část přeživších byla repatriována do poválečného Československa).
Řada přeživších československých Židů využila po válce možnosti odcestovat do formujícího se Izraele (do r. 1948 britský mandát Palestina). Z předválečného židovského obyvatelstva tak zbyl na československém území pouze zlomek (14-18 tisíc lidí).

Období 1948–1989
Po vzniku Izraele není možné jednoznačně oddělit vztah Československa (a České republiky) a českých (a slovenských) Židů k Izraeli. Tomu tak odpovídá i koncepce dalšího textu.
Po druhé světové válce podporovalo Československo velmi účinně vznik státu Izrael. Československá vláda (již komunistická) uznala nezávislost Izraele pět dnů po jeho vzniku a navázala diplomatické styky. Jeden z často zmiňovaných mezníků vztahu mezi Československem a Izraelem je ten, že se ČSR významnou měrou podílela na dodávkách zbraní nově vzniklému židovskému státu, a to v době jeho silné mezinárodní izolace během první izraelsko-arabské války v letech 1948–49. Tato pomoc (pro Izrael v té době nesmírně důležitá) byla poskytnuta se souhlasem Sovětského svazu, který vznik Izraele podpořil jako protiváhu prozápadních arabských režimů. Jakmile se však ukázalo, že se Izrael přiklání k Západu a nevydá se tak cestou „lidových demokracií“, SSSR i celý východní blok své postoje k židovskému státu podstatně přehodnotily. Paradoxní je, že vrcholný komunista Rudolf Slánský, odsouzený později jako zrádce a agent sionismu, byl údajně proti prodeji zbraní a poskytnutí výcviku Izraeli.
Soudní procesy se Slánským se staly prvními otevřeně protisionistickými a antisemitskými procesy ve státech komunistického bloku. Ze všech politických procesů, které se konaly v třicátých letech v Sovětském svazu a počátkem let padesátých v komunistických satelitních státech, byl antisemitismus pražských procesů nejvýraznější. Přesto však i po diametrálním obratu sovětské politiky k Izraeli zůstávaly zachovány diplomatické vztahy mezi Československem a Izraelem, byť na velice chladné úrovni. Formálně byly diplomatické styky přerušeny až po vypuknutí šestidenní války v roce 1967, kdy tak na pokyn Sovětského svazu učinily i ostatní satelitní státy Sovětského svazu.
V letech po potlačení Pražského jara a po návratu tvrdého komunistického režimu v ČSSR byla politika států sovětského bloku v podstatě jenom odrazem sovětské nepřátelské politiky vůči Izraeli. Tyto státy (s výjimkou Rumunska a Jugoslávie) podporovaly politicky, vojensky i propagandisticky protiizraelský boj Arabů, včetně Organizace pro osvobození Palestiny. Ta u nás v době normalizace dokonce zřídila své zastoupení a v roce 1988 dokonce ČSSR uznala zde vyhlášený (avšak de facto neexistující) „Palestinský stát“.
Během „normalizace“ Československo pokračovalo v tvrdé a nepřátelské politice vůči Izraeli a bylo jedním z mála států sovětského bloku, které nepovolovaly izraelským občanům vstup na své území. Ve vládní kampani k diskreditaci Charty 77 se mimo jiné tvrdilo, že byla založena na základě pokynů „antikomunistických a sionistických zahraničních centrál“.
I v této době však byly jisté bizarní výjimky – i přes zákaz vstupu Izraelců na území ČSSR mohli v Praze jednat izraelští komunisté s představiteli OOP. Během normalizace také Sovětský svaz několikrát umožnil emigraci Židů ze Sovětského svazu do Izraele. Ti pak putovali zvláštními vlaky přes československé území do Rakouska.
Teprve v roce 1988 se v československé politice ve vztahu k Izraeli objevily první vážnější změny, byly podepsány první obchodní dohody mezi podniky obou států a izraelské turistické skupiny dostaly povolení navštívit Československo.
Židovské obce mohly v Československu omezeně působit i v době komunistického režimu. Podobně jako křesťanské církve se však staly objektem zájmu StB a její infiltrace. Komunistický režim za normalizace se díval na československé Židy spíš přehlíživě a v této době také chátralo nebo bylo přímo zničeno mnoho cenných židovských památek.

Současnost
Zásadní přelom však v postoji státu vůči Židům (a Izraeli) přinesl až 17. listopad 1989. Diplomatické vztahy na úrovni velvyslanectví byly opětovně navázány už v roce 1990. Československo se tak po Maďarsku stalo druhou postkomunistickou zemí, která s Izraelem obnovila diplomatické vztahy. Současné vztahy mezi Izraelem a Českou republikou označují obě strany za dobré (již od roku 1996 platí např. bezvízový styk mezi oběma zeměmi) a v oblasti politiky Izrael označuje Českou republiku jako jeden z nejspřízněnějších států v Evropě.
Po počáteční vlně euforie po listopadu 1989 však přišly velmi brzy na řadu obtíže spojené s navracením židovského majetku, který byl odcizen nacisty během druhé světové války a v průběhu komunistického režimu. V postkomunistickém legislativním chaosu však i částečná náprava majetkových křivd proběhla velmi zdlouhavě a některé restituční nároky nejsou vyřešeny dodnes. To se stalo terčem kritiky ze strany zástupců židovských obcí i mezinárodních organizací, zabývajících se restituční problematikou, tak i Izraelem samotným.
V České republice se hlásí k židovství přibližně 4000 lidí (zároveň však je velmi pravděpodobné, že zde žije ještě mnoho dalších lidí s židovskými kořeny, kteří se však k židovství nehlásí). Oživení židovského kulturního a náboženského života v České republice je dvacet let po 17. listopadu 1989 velmi výrazné. Židovské obce u nás (z nichž je největší pražská) jsou velmi aktivní v mnoha ohledech – obnova židovských památek, muzeí a expozicí, připomínky holocaustu, vzdělávací a kulturní akce atd. Na občanské a neoficiální úrovni českých Židů a sympatizantů Izraele také existuje velmi široké spektrum kontaktů s Izraelem, což je hlavně dáno skutečností, že v Izraeli žije mnoho lidí spjatých svým původem s Československem, případně Českou republikou. Navíc do Izraele stále odcházejí čeští občané, kteří využívají izraelského Zákona o návratu. V současnosti využívají této možnosti hlavně čeští studenti. V samotném Izraeli působí několik krajanských organizací více či méně formálního charakteru.
Kromě židovských obcí dnes v České republice působí řada sdružení více či méně formálního rázu, např. Česká unie židovské mládeže Bejt Praha, Židovská liberální unie a další. V České republice také působí mezinárodní chasidské hnutí Chabad Lubavič a má zde svoji pobočku Židovská agentura (Sochnut), zabývající se otázkami přistěhovalectví do Izraele. V Praze byla také otevřena židovská školka, základní škola a gymnázium. Více se také oživil náboženský život (vystudováním nových rabínů či příchodem rabínů ze zahraničí, výstavbou rituálních lázní, dovozem košer potravin a založením košer restaurací, vinohradů atd.). Vzhledem k velké názorové různorodosti židovské komunity u nás (hlavně v Praze) také došlo k několika vnitřním konfliktům ohledně správy židovských záležitostí. Odehrály se také různé antisemitské incidenty, které korespondují s aktivizací české ultrapravice a neonacistů. Celkově je ale pozitivní atmosféra vztahů mezi židovskými a nežidovskými Čechy určitě srovnatelná s obdobím první československé republiky.

Pozn. V textu byly použity části kapitoly „Československo, Česká republika a vztahy k Izraeli a Palestině“ z knihy Čejka, M.: Izrael a Palestina – minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, Barrister & Principal, Brno 2007.

• Příběhy a příklady

http://www.holocaust.cz/cz2/resources/recollections/recollections

Poslední aktualizace 11.01.2010

• Zdroje

Odborná literatura:

Čapková, K. & Frankl, M. (1997). Nejisté útočiště. Československo a uprchlíci před nacismem, 1933-1938. Praha: Paseka.

Čejka, M. (2007). Izrael a Palestina – minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. Brno: Barrister & Principal.

Dufek, J. & Kaplan, K., Šlosar, V. (1993). Československo a Izrael 1947–1953. Brno: Doplněk.

Lange de N. (1996). Svět Židů. Praha: Knižní klub.

Newman, J. & Sivan, G. (1998). Judaismus od A do Z. Praha: Sefer.

Pěkný, T. (1993). Historie Židů v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer.

Rucker, L. (2001). Stalin, Izrael a Židé. Praha: Rybka Publishers.

Seemann, R. (2008). Cesta do Wannsee. Konečné řešení takzvané židovské otázky a germanizace českých zemí. Praha: SUSA.

Yegar, M. (1997). Československo, sionismus, Izrael. Praha: Victoria Publishing a East Publishing.

kolektiv (1997). Židé – dějiny a kultura. Praha: Židovské muzeum v Praze

Internet:

Bejt Praha. Pražská židovská otevřená komunita: http://www.bejt-praha.cz

Bejt Simcha. Židovská liberální komunita v Praze: http://www.bejtsimcha.cz

Blízkovýchodní stránky: http://blizky-vychod.blogspot.com

Centrum Chabad Lubavič v Praze: http://www.chabadprague.cz/c_center

Česká unie židovské mládeže: http://www.fzo.cz/pri04.do

Delet. Slovensko – židovské noviny: http://www.delet.sk

Federace židovských obcí: http://www.fzo.cz

Forum Lamedwaw: http://www.lamedwaw.org

Haskallah – Jewish Community in Czech Republic: http://www.haskallah.org

Internetové stránky národní kulturní památky Památník Terezín: http://www.pamatnik-terezin.cz

Kešet – Databáze českých a moravských židovských hřbitovů: http://www.chewra.com

Lauderovy školy při Židovské obci v Praze: http://www.lauder.cz

Maskil - Věstník liberální židovské komunity Bejt Simcha: http://www.maskil.cz

Projekt internetových stránek Holocaust.cz, Institut Terezínské iniciativy: http://www.holocaust.cz

Roš chodeš – Věstník židovských náboženských obcí v českých zemích a na Slovensku: http://www.holocaust.cz

Terezínská iniciativa - Mezinárodní sdružení přeživších terezínských vězňů: http://www.terezinstudies.cz

Vzdělávácí a kulturní centrum při Židovském muzeu v Praze: http://www.jewishmuseum.cz

Zmizelí sousedé. Projekt židovského muzea v Praze: http://www.zmizeli-sousede.cz

Židovská liberální unie: http://www.zlu.cz

Židovské listy: http://zidovskelisty.blog.cz

Židovské muzeum v Praze: http://www.jewishmuseum.cz

Živá paměť – obecně prospěšná společnost: http://www.zivapamet.cz