Úsilí o ochranu veřejného prostoru má různé podoby. Sahá od jednotlivých akcí reagujících na konkrétní podnět (násilí, významný projev diskriminace), přes dlouhodobou aktivitu konkrétních jednotlivců či neorganizovaných lidí usilujících o zlepšení soužití v daném prostoru, až po politicky motivovanou antifašistickou činnost či organizovanou činnost nevládních organizací.

Stejně jako rasistické a neonacistické hnutí prošlo i antifašistické a antirasitické hnutí významnými změnami a různými vývojovými cykly a nadále se dynamicky rozvíjí.

Veřejné antirasitické aktivity zaměřené na ochranu veřejného prostoru jsou (až na výjimky) dlouhodobě aktivitami reaktivními, potřebujícími ke svému vzniku vnější podnět v podobě činnosti neonacistických nebo rasistických skupin.

Moderní český antirasismus a antifašismus lze v zásadě rozdělit na dvě základní skupiny – občanský antirasismus a antifašismus v podobě spontánnních občanských inciativ nebo organizovaný nevládními organizazacemi a revoluční politický antifašismus představovaný organizací Antifašistická akce.

Demokratické antirasistické hnutí reprezentují v první řadě nevládní organizace. První významnou nevládní organizací, která zásadně zlepšila situaci ve veřejném prostoru a dlouhodobým upozorňováním na pochybení veřejné správy přispěla ke zlepšení situace, bylo Hnutí občanské solidarity a tolerance (HOST). HOST se kromě monitoringu aktivit krajní pravice a rasově motivovaného násilí soustředil obecně na zlepšování diskriminovaných minorit v ČR a posilování postojů občanské veřejnosti proti rasismu a netoleranci obecně. Na střešní aktivity HOSTu navázaly mnohé specializované nevládní organizace. Monitoringem a analyzováním veřejných aktivit krajní pravice (demonstrací, koncertů white power hudby) se dlouhodobě zabývá občanské sdružení Tolerance a občanská společnost. Jedná se v zásadě o jedinou nestátní a nepolitickou expertní organizaci angažující se v této oblasti. Archiv organizace je dlouhodobě využíván ostatními nevládními organizacemi jako podklad pro vytváření antirasistických kampaní a vzdělávacích programů. Tolerance a občanská společnost dlouhodobě rozkrývá situaci na krajně pravicové scéně, veřejnosti zprostředkovává podstatu verbální propagandy i dokumentuje postup veřejné moci ve vztahu k nedemokratickým činnostem ultrapravice, případně upozorňuje na pochybení veřejné moci a policie. Organizace se zaměřuje také na vzdělávání mládeže a pedagogických pracovníků. V posledních letech Tolerance a občanská společnost uspořádala několik protirasistických happeningů bezprostředně reagujících na významné ohrožení veřejného prostoru krajní pravicí. Veřejné aktivity zaměřené na rozvoj tolerance a nenásilí připravují i další nevládní organizace Romea a Slovo 21, které se dlouhodobě snaží zlepšit mediálně pokřivený obraz největší menšiny žijící v ČR- Romů. Společnost Člověk v tísni se na podpoře ochrany lidských práv a prevenci xenofobie podílí různě zaměřenými vzdělávacími a osvětovými projekty, včetně tématických besed pořádaných v rámci filmového dokumentárního festivalu o lidských právech Jeden svět. Pravicovým extremismem na internetu se zabývá Český helsinský výbor. Vzdělávání státní správy jako nástroj ochrany veřejného prostoru zvolila nově vzniklá právnická nevládní organizace In Iustitia, která se zabývá právní pomocí obětem násilí motivovaného nenávistí a podporou komunit ohrožených neonacismem a krajní pravicí.

Spontánně vzniklé občanské iniciativy proti rasismu a xenofobii jsou pozitivní reakcí občanské společnosti na ohrožení veřejného prostoru subjekty propagujícími rasismus a xenofobii. Občanské iniciativy mohou pořádat široké spektrum aktivit – demonstrace, happeningy, výstavy, koncerty a vzdělávací semináře. Vznikají většinou z urgentní potřeby ochrany veřejného prostoru či vyjádření odmítnutí násilí a rasismu. Ve většině případů jsou občanské iniciativy aktivní tam, kde brání cíle celospolečensky považované za nutné ochrany. Je proto jednodušší organizovat občanskou iniciativu v případech, kdy se neonacisté snaží projít Židovským městem v Praze v den výročí Říšského pogromu (Křišťálové noci), než jednoznačně odmítnout pokus o pogrom směřovaný vůči romským obyvatelům sociálně vyloučených lokalit. V případech, kdy se do hledáčku neonacistů dostanou Romové, občanská veřejnost až na výjimky nereaguje. Tato skutečnost je kromě jiného způsobena i všeobecně přetrvávajícím přesvědčením o příčinné souvislosti mezi problémy sociálně vyloučených lokalitách obývaných z významné části právě Romy a aktivitami krajní pravice, i všeobecně vysokou mírou netolerance vůči romským obyvatelům České republiky. Argument, že Romové si za xenofobii, verbální a v konečném důsledku i fyzické napadání mohou sami, protože jsou nepřizpůsobiví většinovou společností nastaveným normám, je přitom stejně nehumánním argumentem, kterým by bylo tvrzení, že Židé si způsobili šoa.

Revoluční antifašismus reprezentuje v ČR zejména neregistrovaná Antifašistická akce (AFA), která často bývá označována médii i veřejnou správou jako politický opak neonacistického hnutí, šířící stejné zlo a nenávist. Když se podíváme blíže na její aktivity, existují dva aspekty v činnosti AFA , které ji podstatným způsobem odlišují od demokratických antirasistických a antifašistických iniciativ. Přesto ji však nelze jednoduše srovnávat s neonacistickými militantními skupinami. Prvním potenciálně problematickým východiskem je skutečnost, že AFA neskrývá svoji levicovou orientaci, odmítá státní aparát, nedůvěřuje bezpečnostním složkám a za příčinu fašismu a neonacismu považuje kapitalismus. Druhým, konfliktnějším prvkem činnosti AFA je princip boje proti fašismu všemi prostředky. AFA připouští i fyzickou konfrontaci aktivistů neonacistického hnutí. Přijmutí násilí jako způsobu boje činí z AFA skupinu, která je ministerstvem vnitra a policií považována za bezpečnostní hrozbu. Násilný a politický charakter AFA znemožňuje spolupráci mezi ní a nevládními organizacemi, se kterými ostatně AFA odmítá sama spolupracovat s ohledem na jejich systémotvornost. Při posuzování činnosti AFA přitom nejde odhlédnout od skutečnosti, že její aktivity jsou především aktivitami informačními a aktivizačními, je to organizace působící zdola, lokálně, a proto efektivněji. Uskupení patří od roku 1999, tedy vzniku na území ČR, k dlouhodobě nejaktivnějším a nejvytrvalejším oponentům neonacistického a rasistického hnutí. Všeobecně je přitom zapomínáno, že AFA konfrontuje neonacisty a neofašisty nikoli proto, kým se narodili, ale proto, kým se rozhodli být – osobami, které prosazují rasismu, diskriminaci a násilí. To ji podstatně odlišuje od násilí produkovaného neonacistickými skupinami, jejichž útoky na obyvatele ČR jsou motivovány iracionální rasově nebo ideologicky motivovanou nenávistí. Nelze ani odhlédnout od faktu, že neonacističtí aktivisté mají od roku 1989 na svém kontě více než 30 rasově nebo ideologicky motivovaných vražd,zatímco ve střetu s revolučním antifašistou zahynul pouze jeden rasistický skinhead, přičemž tento střet sám vyprovokoval. Dokud AFA neodmítne násilí jako způsob boje proti rasismu a neonacismu, bude i nadále velkou částí veřejnosti považována za stejně negativní subjekt jako neonacistické hnutí. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že v lokalitách s málo aktivní občanskou společností představuje AFA často jediný aktivní subjekt vystupující proti rasismu a xenofobii. Pro tento svůj aktivní postoj je i nadále velmi přijatelnou variantou pro řadu mladých lidí, kteří sami o sobě s násilím nesouhlasí, považují však za nutné veřejně odmítnout rasismus a xenofobii. České antirasistické a antifašistické skupiny zpravidla pouze reagují na vnější podnět – akci krajní pravice. Dostávají se tak do situace negativně vymezených aktivistů, kteří působí proti něčemu, nikoli pro něco. V budoucnosti by se proto mělo antirasistické a antifašistické hnutí orientovat na podporu a rozvoj pozitivně vymezených aktivit zaměřených na komunitu žijící v lokalitě ohrožené násilným rasismem a neonacismem.

Poslední aktualizace 11.01.2010

• Zdroje

Odborná literatura:
Archiv občanského sdružení Tolerance a občanská společnost

Archiv občanského sdružení In IUSTITIA

Charvát, J.(2007). Současný politický extremismus. Praha: Portál.

Kulturbüro Sachsen e. V (2009). Nebezpečné známosti. Pravicový extremismus v malém příhraničním styku. Drážďany: Kulturbüro Sachsen e. V. Dostupné z: http://www.nebezpecne-znamosti.info/herausgeber.html

Internet:
http://www.antifa.cz
http://www.in-iustitia.cz
http://www.rasismus.cz
http://www.vustineonacistynechceme.cz
http://www.a-kontra.net