• Odkud se Jožo přistěhoval

Jožo bydlel v Popradě, městě ležícím na úpatí Vysokých Tater. Vysoké Tatry jsou největším slovenským pohořím. Připomínají spíš rakouské Alpy než české Krkonoše. V zimě je tam fantastické lyžování a v létě skvělá turistika. V Tatrách, ale i v jiných slovenských horách, se člověk lehce ztratí, a pokud zrovna není turistická sezóna, nepotká člověk někdy i několik dní ani živáčka, natož vesnici. Zato lze potkat medvěda, rysa či vlka. Služby jsou v Tatrách na vysoké úrovni a jezdí sem turisté z celé Evropy. V době, kdy se Jožo s rodinou stěhovali do Čech, byla na Slovensku 25% nezaměstnanost. V posledních letech se snížila na 15%. Jožova babička žije ve vesnici na Spiši. Je to krásný kraj s mnoha historickými památkami východně od Vysokých Tater. Na druhé straně je tu velmi vysoká nezaměstnanost a vysoké procento romského obyvatelstva. V této oblasti Romové žijí většinou v cikánských osadách postavených odděleně od vesnice, v malých chatrčích většinou bez vody, elektřiny a kanalizace. Nezaměstnanost je mezi nimi prakticky stoprocentní. V některých oblastech a ve městech jsou Romové mnohem lépe integrovaní a jejich sociální postavení je lepší.

• Co je...?

Slovenská republika vznikla jako samostatný stát 1. ledna 1993. Svou rozlohou 49.000 km2 a 5 400 000 obyvatel se řadí mezi středně velké evropské státy. Úředním jazykem je slovenština, hlavní město je Bratislava.
Díky společné historii si u nás Slovensko nikdo nesplete se Slovinskem, což se obyvatelům jiných částí světa, i Evropy stává poměrně často.
Češi a Slováci žili ve 20. století ve společném státě – Československu. Prvním jednotným státem nacházejícím se na území dnešní České republiky a Slovenska byla v 9. století Velká Morava. Po jejím rozpadu se Slovensko stalo součástí Uherského království. Jako část Uher se v roce 1526 stalo součástí habsburské monarchie. V druhé polovině 19. století probíhala na Slovensku silná maďarizace a od roku 1907 byla dokonce jediným vyučovacím jazykem na základních školách maďarština. Po první světové válce se spolu s Českem, Moravou Slezskem a Zakarpatskou Ukrajinou stalo součástí nově vzniklého Československa. Společná historie Československa byla přerušena během 2. světové války v letech 1939 - 1945, kdy na Slovensku vznikl prohitlerovský samostatný stát a Česko se stalo součástí Velkoněmecké říše jako protektorát Böhmen und Mähren. V roce 1948 převzali vládu komunisté a Československo se stalo součástí sovětského bloku. Po pádu komunismu v roce 1989 bylo Slovensko až do rozdělení součástí Česko-Slovenské federativní republiky. Od 1. ledna 1993 je samostatnou republikou a od 1. května 2005 spolu s Českem a dalšími státy členem Evropské unie.

• Téma

Národnosti na Slovensku
Slovensko je národnostně pestřejší než Česká republika. Kromě romského obyvatelstva, které je nejpočetnější na východním Slovensku, žije na jihu země početná maďarská menšina – až 11% obyvatel Slovenska, na východě Rusíni a na severu Poláci - Goralé. Proto by nás nemělo překvapit, že na některých místech na východě Slovenska jsou nápisy psány slovensky i azbukou – rusínsky. Na jihu Slovenska zase můžete často najít maďarské nápisy.

Náboženství
Slovensko je země, kde má náboženství velký vliv na veřejný život. V průzkumu EU z roku 2006 tři z pěti obyvatel prohlašují, že věří v Boha. Z toho je 84% římskokatolického vyznání, po sedmi procentech evangelíků augsburského vyznání a ostatních protestantů, 4% řeckých katolíků a malé kongregace židů a jiných náboženství. Náboženství je také spolu s etikou volitelným předmětem už od první třídy základní školy.

Rodina
V Čechách jsou za blízkou rodinu většinou považováni děti, rodiče, prarodiče a sourozenci rodičů. Když se zeptáte Slováka na jeho příbuzné, pravděpodobně vyjmenuje kromě nejbližší rodiny taky sestřenice a bratrance, sestřenice a bratrance svých rodičů, možná i jejich děti a sourozence prarodičů. Prostě na Slovensku je rodina mnohem větší.

Slováci v Čechách
Už ve středověku přicházeli Slováci do Čech za prací a hlavně za studiem. Historie moderního soužití se traduje od vzniku společného státu – Československa v roce 1918. V rámci jednoho státu mnozí Slováci přicházeli do Čech a na Moravu za prací a za studiem, zakládali tady rodiny, mnozí čeští odborníci a učitelé odcházeli na Slovensko. Situace se změnila po Mnichovském diktátu v roce 1938. Následovalo vyhlášení samostatného Slovenského státu 14. března 1939 a vznik Protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939. Mnozí Češi i Slováci se museli vrátit domů.
Po skončení 2. světové války vzniklo obnovené Československo v květnu 1945. Následkem poválečné politiky byli v letech 1945 – 1947 z českého území odsunuti němečtí obyvatelé a do vylidněných oblastí přicházeli obyvatelé noví. Ze Slovenska přicházeli hlavně za prací, ale i na povinnou vojenskou službu nebo studovat. Práci našli v průmyslu i ve státních institucích. Často si zde našli životní partnery, ženili se a vdávali, děti se jim narodily v Čechách. Většina českých občanů slovenské národnosti se přestěhovala do ČR v letech 1945 – 1993, kdy Češi a Slováci žili ve společném státě.
Po rozdělení Československa roku 1993 si ti, kdo žili v českých zemích, mohli zvolit státní příslušnost a mnozí si vybrali Českou republiku. Tvoří asi 3% obyvatel Česka, což je 300 000 občanů.
V současnosti přichází do ČR mnoho Slováků za prací. Výhodou pro ně je podobný jazyk. Tito však nejsou českými občany a většinou mají v Česku dlouhodobý nebo trvalý pobyt.

Jak mluví Slováci v Česku
V letech 1945 – 1993 měla slovenština postavení státního jazyka, ve slovenštině byly programy ve společné česko-slovenské televizi a prakticky každý obyvatel Československa rozuměl oběma jazykům. Po roce 1993 slovenština přestala být v ČR státním jazykem. Už ji není slyšet každý den z rádia a televize. Pro mladé Čechy, na rozdíl od jejich rodičů, se slovenština stává téměř stejně cizím jazykem jako polština nebo ruština.
Hodně slovenských rodin zachovává tradice, které si přinesly z domova. Někteří se snaží uchovat jazyk a národní povědomí ve spolcích a kulturních institucích. Nejznámější jsou Klub slovenské kultury nebo folklórní soubor Limbora.
Kvůli rozptýlenému osídlení, působení v různých profesích, častému stěhování nebo návratům na Slovensko však Slováci netvořili v českých zemích nikdy uzavřenou národnostní skupinu. Pokud pochází celá rodina ze Slovenska, mluví spolu doma slovensky, ve škole a v práci začínají však už po krátké době mluvit česky. Se svými českými partnery většinou mluví také česky.
. I když je v ČR mnoho slovenských národních spolků, tato komunita není jednotná. Ani po deseti letech od rozdělení Československa se nedokázali v Praze, kde je jich nejvíc, dohodnout na třídě se slovenským vyučovacím jazykem nebo zřídit všeobecně dostupný kurz slovenštiny.

Společná historie Čechů a Slováků v datech
5. – 6. století příchod Slovanů na území Čech, Moravy a Slovenska
623 – 658 Samova říše
828 – 833 Pribinovo knížectví v Nitře, po 833 se stává součástí Velké Moravy
v 9. století vláda knížat v Čechách. Kníže všech Čechů je volen, jednotlivé rody mají svá knížata, která mají pravděpodobně dědičný titul.
822 – 906 Velká Morava
po 874 České knížectví součástí Velké Moravy
895 Čechy se odtrhly od Velké Moravy
896 Vpád Maďarských kmenů do Panonie (dnešní Maďarsko a jižní Slovensko)
997 – 1038 vláda prvního uherského krále Štěpána I. (korunován 1000), koruna je dědičná
1085 kníže Vratislav I. korunován českým králem
1212 Zlatá bula sicilská – Čechy se stávají dědičným královstvím
1301 – 1305 český kralevic Václav III. vládne jako uherský král Ladislav V.
1419 – 1437 Zikmund Lucemburský, král uherský, českým králem
1436 – 1437 Zikmund Lucemburský přijat husity na český trůn
1437 – 1439 Albrecht Habsburský českým králem
od 1490 personální unie uhersko-česká (Vladislav Jagellonský)
1515 nástupnická smlouva mezi Habsburky a Jagellovci
od 1526 Ferdinand I. Habsburský českým králem
1526 – 1918 Habsburská monarchie
po 1781 němčina se stává (jediným) úředním jazykem v rakouské části monarchie
1867 Rakousko-Uherská monarchie, postavení Uherska je zrovnoprávněno s Rakouskem
od konce 18. století probíhá v Čechách i na Slovensku národní obrození
1846 kodifikace spisovné slovenštiny, do té doby se používala na Slovensku jako spisovný jazyk čeština nebo bernolákovská slovenština, úředním jazykem byla až do vzniku ČSR maďarština
1917 poprvé se objevuje idea československého národa a společného státu Čechů a Slováků jako reakce na neochotu mocností uznat dva malé národní státy.
30. května 1918 Pittsburská dohoda o příštím uspořádání společného státu Čechů a Slováků
28. říjen 1918 vyhlášení Československého státu v Praze
30. říjen 1918 Martinská deklarace, kterou Slováci potvrzují vyhlášení společného československého státu
29. září 1938 přijat Mnichovský diktát, vznik druhé republiky okleštěné o odstoupené území
6. říjen 1938 vyhlášení autonomie Slovenska
14. březen 1939 vyhlášení samostatné Slovenské republiky
16. březen 1939 vznik Protektorátu Čechy a Morava
5. duben 1945 Košický vládní program o poválečném společném státě Čechů a Slováků
28. únor 1948 komunistický převrat,Československo se stalo nesvobodným komunistickým státem
1960 změna názvu na Československá socialistická republika (ČSSR)
1989 obnovení demokracie
1991 změna názvu na Česká a Slovenská Federativní Republika (ČSFR)
1. leden 1993 vznik samostatné České republiky a Slovenské republiky
1. květen 2005 Česká republika i Slovenská republika se stávají členskými státy Evropské unie

• Příběhy a příklady

Příběh 1
Když jsem se krátce po rozdělení republiky přistěhovala do Prahy ze Slovenska, mluvila jsem s většinou svých obchodních partnerů anglicky, s některými německy nebo rusky. S Čechy jsem se potkávala hlavně ve škole nebo mezi sousedy. Všichni se bavili na mé špatné češtině a byli nadšeni mou slovenštinou: „Jé, vy mluvíte slovensky, to je hezký. Já mám na Slovensku přátelé a je mi líto, že jsme se rozdělili. Mluvte, prosím,slovensky, mně se to moc líbí.“ Mně se to taky tak líbilo, a tak jsem jeden z mála Slováků, který po víc než deseti letech v Praze nemluví na veřejnosti česky. I když moje slovenština obsahuje čím dále více českých slov.

Janě je dnes 21 let. Říká:
Pocházím ze západního Slovenska, z Malacek, do Čech jsem přijela když mi bylo šestnáct. Základku a část střední školy jsem absolvovala na Slovensku.
Jestli se dneska cítím víc Češkou nebo Slovenkou?
Ani jedním… Jsem Čechoslovák a tak to všude prezentuji, jestli jsem za hranicemi nebo i na Slovensku. Tam jsem se setkala ne snad s odporem, ale bylo víc negativních ohlasů na to, že se cítím jako Čechoslovák. Češi, ti spíš: ´Jo, jasně´ a brali to s úsměvem, ostatně ani by nečekali, že jsem Slovenka, protože to není slyšet. Ale na Slovensku mají takový narážky, že teda když jsem se narodila na Slovensku, tak musím být Slovák a dodržovat ty tradice…
No, cizinci v Čechách a Slováci, to je přeci jen trochu rozdíl. A Češi jsou podle mě vlídnější na Slováky, než je to obráceně – soudím z toho, co jsem zažila. Spíš jsou tady Slováci vítaní, Češi zas rádi jezdí na dovolenou na Slovensko, kdežto Slováci jezdí do Čech na dovolenou velice málo…
Spíš si myslím, že je pro mě pozitivum, že jsem Slovenka v Čechách.
V Malackách už bych žít nemohla, jen v krajním případě… Už se vždycky do Prahy těším, i co je tady národností, odlišnosti, a každému je to jedno. Praha je teď můj domov. Ale na Slovensku bych to říkat neměla, tam to neradi slyší… Ale možná je to záležitost vzdělání, města a venkova, lidí z různých okruhů.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Internet:

http://www.icm.uh.cz/str/cestovani/evropa/slovensko