 |  |
 |
Xenofobie
- O co jde v dialogu "Máma mě asi přerazí vejpůl"?
Maminka se na Magdu zlobí, Jamiho odsuzuje, přestože ho vůbec nezná a nikdy se s ním nepotkala. S takovým přístupem se můžeme kolem nás setkat velmi často, lidé snadno podléhají různým zjednodušujícím vysvětlením a polopravdám o příslušících nějaké skupiny (jako v případě Jamiho, patří do skupiny „cizinců“). Čeho se Magdina matka bojí? Jaké má důvody zabránit Magdě, aby chodila s Jamim? Co proti Jamimu má? Je pravda, že „židé jsou hamižní“, „černoši jsou méně inteligentní“, „Romové nechtějí pracovat“ a „Vietnamci jsou stánkaři a neumí pořádně česky“?.
- Co je...?
Xenofogie je v doslovném překladu strach z cizinců. Slovo se většinou užívá pro označení nesnášenlivosti k lidem z jiných zemí a neúcty k jejich tradici a kultuře. Xenofobii lze také chápat jako předsudek, který vytváří negativní názor bez jakékoliv předcházející znalosti.
Rasismus je názor, který tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní méněcenní z důvodu příslušnosti k určité rase. Rasisti definují rasu jako skupinu lidí stejného původu. Rozlišují různé rasy podle fyzického charakteru, jako je barva kůže nebo kvalita vlasů. Slovo „rasismus“ se používá k označení agresivního či ponižujícího chování k příslušníkům jiné rasy.
Antisemitismus je výraz pro nepřátelství nebo předsudky vůči židům, vedoucí od individuální nenávisti jednotlivce až ke skupinové (institucionalizované) perzekuci židů. Nejextrémnější příklad antisemitismu přinesla nacistická ideologie Adolfa Hitlera, která vedla ke genocidě 6 milionů evropských židů za druhé světové války.
- Téma
To, co neznáme, většinou vyvolává obavy a nedůvěru. Žádný člověk na světě nemá rád situace, které nezná a v nichž si není jistý, jak má jednat. Nejistota bývá vnímána jako nepříjemná, někdy přímo nebezpečná. Do situací, v nichž nevíme, co nás čeká a co se čeká od nás, se přitom dostáváme poměrně často. Může se jednat o návštěvu luxusní restaurace, kdy váháme, v jakém pořadí a jakým příborem můžeme konzumovat předložené pokrmy. Může jít o pobyt se skupinou přátel, kteří se dlouho znají a mají vlastní, nám neznámé pojetí humoru, svůj slang, vlastní systém narážek, hodnot a postojů, kterým nerozumíme. Nebo přijdeme na návštěvu do rodiny, která má jiný styl bydlení, jiný způsob stolování nebo odlišná pravidla chování dětí vůči rodičům a naopak. Podobné zážitky v nás většinou vyvolávají strach,nedůvěru, pocit ohrožení.
Nejjednodušším způsobem, jak se zbavit tohoto strachu, je začít si setkání s odlišnými způsoby ošklivit. Začít se společně s „našinci“ utvrzovat v tom, že oni (návštěvníci luxusních restaurací, odlišná parta přátel, jiná rodina) jsou „divní“ a že to dělají špatně. Dodá nám to pocit, že naše jednání v pořádku, chyba musí být v těch druhých. Tím se vyhneme přemyšlení o tom, že ne všechno, co děláme, je samozřejmé a správné, že věci je možné dělat úplně jinak a při tom také „správně“. Strach z neznámého a cizího se nazývá xenofobie (z řečtiny: xenos - cizí, phobia – strach).
Určitý sklon ke xenofobii je vlastní každému člověku a každé společnosti. Neznámé prostě vyvolává obavy. Tento sklon se však může stát velmi nebezpečný ve chvíli, kdy se týká velkých skupin lidí. Nejčastěji o xenofobii slyšíme v souvislosti s jinými etnickými skupinami, odlišnými kulturami, často je také namířena na vyznavače jiného náboženství, na lidi s odlišnou sexuální orientací anebo třeba „jen“ na opačné pohlaví.
Z xenofobie vyrůstají také ideologie, které hlásají nadřazenost jedné skupiny lidí nad druhou: rasismus, antisemitismus, nacismus . Když ve společnosti zvítězí xenofobie a k moci se dostanou lidé, kteří xenofobní sklony dokážou využívat a podněcovat, může dojít k systematickému vyvražďování celých skupin obyvatelstva, jakým byl v Evropě holocaust nebo etnické čistky v Srbsku. A začíná to nenápadně: „Cizinci nám berou práci“, „Židé okrádají náš stát“, „Romové žijí z našich daní.“
Xenofobie je postoj, který nelze zakazovat, podobně jako nejde zakazovat nebo trestat předsudky a stereotypy. Trestným činem se stávají až ve chvíli, kdy se promítnou do konkrétního diskriminačního jednání, kdy je jedinec znevýhodněn na základě jazyka, barvy pleti, národnosti, vyznání nebo pohlaví. To však neznamená, že by samotná xenofobie nebyla nebezpečná – právě ona vytváří nutné podhoubí pro nenávist, hromadnou nespravedlnost a násilí. Proto by se občanská a demokratická společnost měla vůči xenofobii chránit.
Xenofobní sklony ani předsudky se zřejmě nikdy nepodaří zcela odstranit. Ale můžeme se jim aktivně bránit. Jednak poznáváním odlišných a zjišťováním, že lidé jiného vzhledu nebo vyznání mají často velmi podobné radosti, strasti, plány a naděje jako my a také snahou vnímat každého vždy na prvním místě jako jedinečnou a neopakovatelnou osobnost a teprve pak jako příslušníka nějaké skupiny: muslima, Roma, homosexuála, Vietnamce… A nakonec uvědoměním, že neznámé, přestože může zpočátku vyvolávat obavy, je zdrojem nových informací, nových pohledů a příležitostí obohatit náš „starý známý“ svět.
Odměnou bude nejen fakt, že tak můžeme předcházet nesnázím a utrpení mnoha lidí, kteří se nějakým způsobem liší, ale především posun nás samotných. Posun směrem k větší otevřenosti, poznání a odvaze vidět svět bez zdeformovaných a falšujících obrazů, které nám byly předány v podobě xenofobních předsudků a stereotypů.
- Příběhy a příklady
Převzato z http://www.detskaprava.cz
Jistě máme v našem okolí někoho, kdo vypadá jinak než my, kdo se jinak chová, jinak mluví nebo se nápadně obléká, prostě je „nějak divný“. Může to být spolužák nebo spolužačka, mohou to být sousedé nebo lidé, kteří se nedávno nastěhovali do našeho okolí. Dříve než si o nich nebo o něm uděláme názor, pokusme se udělat následující kroky.
- Na základě vlastní zkušenosti se přesvědčíme, jak se dotyčný chová Možná patříš k dětem nebo dospívajícím, kteří musí snášet ubližování jenom proto, že vypadají trošku jinak než většina. Možná máš vlastní zkušenost s rasismem, možná se proto stydíš, či si přeješ, abys byl stejný jako ostatní. Pokud to tak cítíš, měl by sis pamatovat tyto zásady:
- Hodnota člověka se neměří tím, jak vypadá, ale tím co dělá. Kam se obrátit:
- Promluvíme si s ním o tom, čemu nerozumíme
- Zeptáme se ho na jeho rodinu
- To, že jsi jiný než ostatní, znamená, že jsi oproti nim výjimečný.
- Dej o sobě vědět, ukaž, že jsi stejně dobrý jako ostatní.
- Pokud se ti někdo vysmívá nebo ti jinak ubližuje z důvodu tvé národnosti nebo původu, ihned to řekni dospělému, kterému důvěřuješ.
- Nemáš-li nikoho takového, obrať se na některý z kontaktů:
Linka bezpečí 800 155 555
Policie ČR 158
Český helsinský výbor - právní poradna 224 372 338
Tísňové volání z mobilního telefonu 112
Poslední aktualizace 30.03.2007
- Zdroje
Odborná literatura:
Buryánek et al. (2004). Interkulturní vzdělávání: příručka nejen pro středoškolské pedagogy: projekt Varianty. Praha: Lidové noviny.
Novák, T. (2002). O předsudcích. Brno: Doplněk.
Žantovský (ed.) (1998). Česká xenofobie [Czech xenophobia]. Praha: Votobia.
Internet:
  |
|