• Když se řekne Suong a když Vietnamci

Když se díváme na les z dálky, vidíme jen souvislou zelenou hradbu. Když přistoupíme k lesu blíž, všímáme si jeho přirozené rozmanitosti, nevidíme již jen strom, ale i jejich obyvatele, jejich listí, cítíme jeho vůni apod. Podobné pochody se odehrávají v naší mysli, když hodnotíme skupinu. Když se na ni díváme s odstupem, vidíme často jen celek. Vlastnosti, které převažují, bijí nás do očí tím, s čím se „jednoznačně“ ztotožníme, či co „rozhodně“ zamítáme. Avšak stejně tak, jako si neužijeme lesa, když ho vidíme jen z dálky, nevžijeme se ani do atmosféry skupiny, když nepoznáme každého jejího člena a vztahy mezi nimi. Když se řekne Vietnamci, představme si skupinu lidí, která má některé vlastnosti jako celek společné, má společné historické zážitky, pocit vzájemné sounáležitosti, skupinu, která se od nás něčím odlišuje, něčím je nám podobná. Když se řekne Suong, hovoříme o člověku, který se může či nemusí od těch skupinových vlastností něčím odlišovat a který může charakter skupiny aktivně měnit. V některých situacích je Suong na svou skupinu pyšná, něco by na ní nejraději změnila, v něčem se už necítí být Vietnamkou.

• Co je...?

Vietnamská socialistická republika - Cộng Hòa Xã Hội Chủ Nghĩa Việt Nam: Dnešní Vietnamská socialistická republika, jejíž historie se táhne již někdy od 3. tis. př.n.l.( neboli krátce Vietnam), leží na východním pobřeží poloostrova Zadní Indie, v tzv. Indočíně. Hornatý ráz krajiny severního Vietnamu narušuje rozsáhlá delta Rudé řeky (Song Hong). Dlouhým pásem středního Vietnamu bychom se mohli vydat novou Ho Či Minovou cestou podél laoských hranic a projížděli bychom pohořím Truong Son, které se táhne celým středním Vietnamem až k rozsáhlým náhorním plošinám Tay Nguyen v jeho jižní části. Směrem na jih se náhorní plošiny postupně snižují, pobřežní nížina se rozšiřuje a na samém jihu pak splývá s deltou Mekongu (Song Cuu Long, tj. Řeka devíti draků). Hlavním městem Vietnamu je severní Hanoj, největším a nejlidnatějším městem je Ho Či Minovo Město, dříve Saigon. Celých 70% Vietnamců se stále živí zemědělstvím. Vietnam leží ve dvou podnebných pásmech, tropickém a subtropickém, a proto je podnebí během roku v severní a jižní části země dosti odlišné. Vietnam je 13. nejlidnatějším státem světa. Má 82,5 miliónu obyvatel. Po roce 1986 proběhla pozemková reforma, která dala větší samostatnost rolníkům a možnost realizace zvykového práva. Postupně došlo k liberalizaci obchodu, rozšíření vývozních a dovozních trhů. Vietnam patří mezi světové vývozce rýže, která se pěstuje na cca 80 % obdělávané půdy. Po dlouhém období válek, které trvalo až do 80. let 20. st., se Vietnam dnes plnohodnotně integruje do regionálního, lokálního i světového hospodářství.

Viet (nebo také Kinh) – Việt (Kinh): Z uvedených 82,5 miliónu občanů VSR tvoří příslušníci etnika Viet přibližně 86%. Ostatní obyvatelé jsou příslušníky asi šedesáti dalších národností, z nichž nejpočetnější jsou národnosti Tay, Thai, Khmer, Muong, Číňané, Nung, Hmong a Dao. Do ČR přijíždějí z 99% právě etničtí Vietové.

Xu: Vietnamci žijící v Česku si všimli, že když o nich Češi mluví, užívají často tvaru 2.pádu „Vietnamců“. Proto tento výraz přejali, jak ho slyšeli – „sů“. Vietnamština nezná skloňování slov, proto z množného čísla ve druhém pádě vytvořila klidně pád první. Základ slovní zásoby vietnamštiny tvoří jednoslabičná slova, proto ze tří slabik vznikla jedna. Vietnamština používá latinku, ale s jinými znaménky. Některé souhlásky a samohlásky vyslovují jinak, proto se to slovo píše jako „Xù“. Navíc se každé slovo ve vietnamštině musí vyslovit se správnou intonací (tónem), jinak by mohlo znamenat něco zcela jiného Proto se nad „u“ píše obrácená čárka, ta znamená klesavý tón (asi jako v češtině na konci věty oznamovací).

Procházka jako společenská záležitost – đi chơi: Jak zavádějící může být doslovný nesprávný překlad? Když se učíme vietnamsky, často zpočátku slovíčko đi chơi překládáme jako „jít na procházku“. Když však skutečně pocítíme jeho význam v praxi, poznáme, že znamená daleko více. Znamená to jít si s druhým popovídat, jít někoho navštívit, ale nikoli z povinnosti, jít si prostě společensky užívat s jinými lidmi.

Lidová víra a „trojvěří“ – tam giáo: Vietnam je příkladem, že věřit nemusí vždy být totéž, jako být členem nějaké církve. Duše Vietnamců přijímala po celou dobu své existence různé hodnoty a zkušenosti, které transformovala do podoby tradiční lidové víry. Součásti této víry tvoří hodnoty a prožitky dávno minulé stejně jako ty současné. Patří sem intenzivní vztah k přírodním jevům, k národním hrdinům, ke svým předkům i těm zesnulým, k vesmírným dějům a silám. Součástí dnešního pohledu na svět se stala rovněž i tři významná náboženství a filozofické systémy Dálného východu: buddhismus, taoismus a konfucianismus (proto trojvěří). Opravdu snad 99% dnešních Vietnamců má doma oltář ozdobený ovocem, romantickými obrázky krajiny, kýčovitými moderními romantickými fotografiemi, vonnými tyčinkami, fotografiemi předků, soškami Bohů a zakladatelů víry a dalšími materiálními ztělesněními víry.

Tết: Největší svátky v roce slavené podle lunárního kalendáře ( tj. kalendáře odvozeného převážně od pohybu měsíce). Podle solárního kalendáře (tj. odvozeného převážně od slunečního pohybu na obloze) vyjdou tyto svátky někdy na období ledna a února (v roce 2006 se slavil Tet 1.1. podle lunárního a 28.1. solárního kalendáře). Jsou to svátky rodné obce, rodiny, oproštění se od starých hříchů a dluhů, vítání nového zemědělského roku, nových úspěchů, čas zúčtování, přání zdraví a štěstí. K oslavám patří vzájemné navštěvování, hraní společenských her, velké hostiny a tradiční pokrmy, kulturní vystoupení a nádherné ohňostroje.

Ăn giỗ́: U nás (v ČR, v Evropě) jsou asi nejvýraznějším individuálním svátkem narozeniny. Jsou výrazem přání naděje osobního rozvoje a úspěchu, štěstí nového zrození. Ve Vietnamu se oproti tomu přikládá větší význam oslavám výročí úmrtí předků. Slaví se hostinou, návštěvou místa odpočinku zemřelého, vzpomínkou a modlitbou. Je to svátek vyjádření vděčnosti a věrnosti zesnulým.

• Téma

Existují zmínky o tom, že první cestovatel, napůl českého původu, navštívil dnešní území Vietnamu již ve 14. století. První vietnamští studenti k nám ve větším počtu začali přijíždět již ve 40. a 50. letech 20. st. Největší migrační vlny však můžeme zaznamenat v 80. letech 20. st. Po roce 1989 v ČR někteří z Vietnamců v ČR zůstali, většina z nich sem však přijíždí poprvé. V současné době se odhaduje, že v ČR žije cca 40 000 (i více) Vietnamců. Většina z nich zde pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, 39% na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Žije tu i několik desítek občanů ČR vietnamské národnosti. Převážná většina Vietnamců přijíždí do ČR za lepšími ekonomickými podmínkami a vyšším životním komfortem. Někteří členové rodiny přijíždějí následovat dříve příchozí, aby rodina zůstala pohromadě. Mezi vietnamskými migranty jsou dnes velmi úspěšní podnikatelé, manažeři mezinárodních firem, ale i ti, kteří mají velké dluhy a nemají žádné stálé ubytování ani zaměstnání. Převážnou většinu z Vietnamců v ČR však tvoří běžní podnikatelé obchodující s levným zbožím, a to jako dovozci, překupníci, prodavači apod.

S postupem času se Vietnamci usidlují po celém území ČR. Vstupními branami do ČR jsou Praha a Brno či pohraniční oblasti. Na rozdíl od většiny starších generací, které nemají příliš mnoho kontaktů s osobami mimo vietnamskou komunitu, mladší generace Vietnamců většinou vyrůstají v ČR odmalička, studují na českých školách , umí velmi dobře česky a občas již zapomínají vietnamsky. Zatímco příchozí migranti překonávají při vstupu do zcela nového životního prostředí mnoho překážek, se kterými jsou nuceni postupně se vyrovnávat, ti déle usazení stále zůstávají v ČR často oproti svým původním plánům. V současné době se vietnamská komunita stává soběstačnou skupinou v rámci české společnosti s vlastními neziskovými organizacemi, podnikatelskými sdruženími, školami, kulturními a sportovními akcemi, letními akcemi pro děti apod. Vietnamské děti dosahují na českých školách vynikajících výsledků. Po dlouhé době se od roku 1989 teprve v posledních dvou letech vietnamské organizace začínají daleko více zaměřovat na sociální a společenský život komunity (nejen na ten obchodní). Vietnamský tisk vydávaný v ČR otiskuje zpravodajství ze světa, z Vietnamu i z ČR, začínají být překládány různé materiály, které napomáhají migrantům při prvních měsících pobytu v ČR.

V současné době například ve Vietnamu vychází publikace o ČR pro zájemce, kteří do ČR chtějí odjet. Pomalu se rodí i několik- po roce 1989 prvních- učebnic češtiny pro Vietnamce, v daleko větší míře začíná být v ČR dostupná i literatura o Vietnamu. Různé české a vietnamské organizace začínají intenzivněji spolupracovat, a to zejména na lokální úrovni. V Praze vzniklo centrum pro výuku vietnamského jazyka pro vietnamské děti, které už jazyk svých rodičů zapomněly. Rodí se pomalu i moderní česko-vietnamský internetový otevřený slovník.

• Příběhy a příklady

Příběh 1
„Přijela jsem za svým manželem. Kdybych se ale znovu měla rozhodovat, jestli Vietnam opustím, zůstala bych doma a snažila se vyřešit situaci jinak. Mluvím dobře česky, mám vysokou školu a miluji vietnamskou kulturu. Vietnamští stánkaři mě neberou, protože pracuji v kanceláři a neprodávám zboží jako oni, Češi ve mně vidí vždy cizinku. Není to lehké. Děti se snažím učit vietnamsky, ale oni se už do Vietnamu natrvalo vrátit nechtějí, asi zůstanu v ČR.“

Příběh 2
„Scházíme se jednou týdně na komunitě. Jednou z pravidelně zařazovaných činností je předávání putovních talismanů (roztomilých předmětů). Držitel talismanu ho předává vždy někomu jinému, přičemž musí odůvodnit, proč ho dává zrovna té které osobě. Jedna vietnamská slečna přišla k panu vychovateli, předala mu jablko (talisman) a prosila mě, abych přeložila, že mu jablko předává, protože má „bụng rất tốt“ (... moc velké břicho.), a moc se u toho smála. Všichni na ni koukali a nevěděli, co si mají myslet. Ale ona to myslela dobře. Jde o to, že ve vietnamštině břicho jako část lidského těla současně znamená nitro, tedy přeneseně vlastnosti či duši člověka. Když někomu říkáme tốt bụng, znamená to hodný a milý člověk, ale stačí nám trochu pozměnit hlas či pořadí slov bụng tốt a vznikne jiný význam: člověk s velkým břichem. Dívka chtěla svým výrokem říci, že je pan vychovatel silnější, a proto je také moc dobrý člověk. Ve Vietnamu tradičně lidé nemají dost pestré stravy, navíc čelí drsnému počasí a těžké fyzické práci, proto jen málo Vietnamců je tlustých. Takže když vidí někoho tlustého, myslí si, že se má dobře, je schopný se o sebe postarat a pochvalují si to. Když jsem to ostatním na komunitě vysvětlila, všichni se začali také smát. Pan vychovatel se nejen nezlobil, ale do dnes sám sobě říká“ pan velké břicho.“

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Krásná literatura:

Dračí král: vietnamské pohádky (2001). Přel. P. Müllerová. Praha: Dauphin.

Odborná literatura:

Kocourek, J. & Pechová, E. (ed.) (2006). S vietnamskými dětmi na českých školách. Praha: Nakladatelství H+H.

Vasiljev, I. (1999). Za dědictvím starých Vietů. Etnologický ústav AVČR. Praha.

Internet:

http://www.domavcr.cz

http://www.klubhanoi.cz