• O co jde v dialogu "Už je chytli? "

Základní otázkou, kterou hrdinové v dialogu řeší, je možnost postihu násilí z nenávisti a případná obrana. Jsou zde konfrontovány dva přístupy – oficiální cesta a pak sebeobrana, kterou razí Daniel. V následujícím textu se zaměříme na způsob, jakým jsou projevy násilí z nenávisti postihovány podle platného práva, hlavní úskalí objasňování trestné činnosti z nenávisti a možnosti obrany a ochrany obětí násilí z nenávisti.

• Co je...?

Trestný čin – protiprávní čin, jehož znaky jsou přesně popsány v trestním zákoníku, který také stanoví, jaký trest může být uložen. Trestné čin jsou rozlišeny na zločiny a přečiny. Přečiny jsou nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou trestné činy, které nejsou přečiny.

Skutková podstata – soubor znaků, které definují jednotlivé typy trestných činů, tedy vlastně konkretizaci jednání pachatele.

Oběť a poškozený – pojem oběť se prozatím v českém právu nevyskytuje, počítá se s ním v připravovaném zákoně o obětech. Podle něj by obětí měla být každá „fyzická osoba, která utrpěla škodu včetně fyzického či psychického poškození, citovou újmu či hmotnou ztrátu přímo způsobenou konáním či opomenutím, jež porušuje trestněprávní předpisy“. Podle platného právního řádu je poškozeným každý, kdo v důsledku trestného činu utrpěl majetkovou či nemajetkovou újmu. Z toho titulu jsou mu přiznána určitá práva v trestním řízení (nahlížet do spisu, žádat doplnění dokazování, účastnit se hlavního líčení, žádat o náhradu škody v rámci tzv. adhezního řízení),

• Téma

Pokud násilí z nenávisti naplní skutkovou podstatu předpokládanou trestním zákoníkem a dosáhne trestněprávně relevantní škodlivosti, jedná se o trestný čin z nenávisti. Podstatou postihu trestné činnosti z nenávisti je zvyšování trestněprávní sankce v závislosti na motivaci pachatele.

Jakkoli není termín násilí/trestná činnost z nenávisti definován žádným mezinárodním, evropským ani unijním právním instrumentem, ochrana osob napadených z důvodu jejich rasy, národnosti, etnické příslušnosti, vyznání, sexuální orientace, zdravotnímu stavu či věku vyplývá z řady z nich. Stěžejní v tomto smyslu je Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, která zavazuje členské státy (včetně České republiky) kriminalizovat podněcování k rasové diskriminaci a násilným trestným činům motivovaným nenávistí k některé rase či etniku. Úmluva tedy negarantuje ochranu všem skupinám ohroženým násilím z nenávisti, ale pouze skupinám definovaným rasou, etnicitou nebo barvou pleti. Obdobný závazek plyne České republice z Rámcového rozhodnutí Rady o boji s určitými formami a projevy rasismu a xenofobie prostředky trestního práva. Mezinárodní, evropské a unijní závazky jsou na vnitrostátní úrovni provedeny normami trestního práva – jmenovitě novým trestním zákoníkem platným od 1. 1. 2010.

Ochrana před násilím z nenávisti je trestním zákoníkem uchopena na třech úrovních

• jako obecná přitěžující okolnost
• jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, tzv. kvalifikovaná skutková podstata
• jako součást základní skutkové podstaty některých trestných činů

Obecná přitěžující okolnost je okolnost, ke které přihlíží soud až při výměře trestu. Kromě jiných okolností může přihlédnout ke skutečnosti, zda útok byl spáchán z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní nebo jiné podobné zášti. Soud pak má možnost například uložit výměru trestu při horní hranici základní trestní sazby.

Některé trestné činy (např. vražda) mají kromě základní skutkové podstaty a jí odpovídajícímu stanovenému trestu (u trestného činu vraždy deset – osmnáct let) i formu kvalifikovanou, za kterou odsouzenému přísluší trest vyšší (u trestného činu vraždy v kvalifikované podobě patnáct – dvacet let). Některé kvalifikované skutkové podstaty zahrnují motiv národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo třídní záští. Homofobní motiv nebo motiv zášti vůči hendikepovaným osobám český trestní zákoník nezná. Pokud se během trestního řízení prokáže, že motivem pachatele byla některé z výše uvedených pohnutek, je soud povinen uložit sankci v podobě vyšší trestní sazby.

Motiv nenávisti je do třetice součástí základní skutkové podstaty některých trestných činů. V praxi to znamená, že pokud se nepodaří prokázat rasistický nebo obdobný motiv, nemůže být obžalovaný shledán vinným trestným činem, který má v základní skutkové podstatě nenávistný motiv. (Může být pochopitelně shledán jiným trestným činem.)

Ukázky

Obecná přitěžující okolnost (§42 trestního zákoníku)
Soud jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) ......
b) spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky,
c) ......

Kvalifikovaná skutková podstata
§ 140 Vražda
(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.
(2) Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let.
(3) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) na dvou nebo více osobách,
b) na těhotné ženě,
c) na dítěti mladším patnácti let,
d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci,
e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti,
f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,
g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,
h) opětovně,
i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo
j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky.
(4) Příprava je trestná.

Základní skutková podstata
§ 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob
(1) Kdo veřejně hanobí
a) některý národ, jeho jazyk, některou rasu nebo etnickou skupinu, nebo
b) skupinu osob pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou skutečně nebo domněle bez vyznání,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) nejméně se dvěma osobami, nebo
b) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.

Český trestní zákoník obsahuje i ochranu před projevy nenávisti v podobě popírání nacistického, komunistického nebo jiného podobného genocidia. Ustanovení je širší, než je v Evropské unii běžné. Kromě tradiční ochrany před tzv. Osvětimskou lží, čili popíráním, zpochybňováním, schvalováním nebo ospravedlňováním holocaustu, která se začala objevovat již poměrně záhy po válce a v současné době sílí v závislosti na vymírání posledních očitých svědků, obsahuje i ochranu před podobným jednáním ve vztahu ke genocidě způsobené komunistickým režimem, resp. k jakékoli genocidě (vč. například genocidy Arménců či genocidy ve Rwandě).

Trestní zákoník stíhá i založení, podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Byť jsou podle této skutkové podstaty v současné době stíháni především čelní představitelé a aktivisté neonacistických skupin, skutková podstata není směřována pouze vůči skupinám krajní pravice. V zásadě jakékoli hnutí, jehož obsahem je potlačení práv a svobod druhých nebo hlásání rasové, etnické, národnostní, náboženské nebo třídní zášti nebo zášti vůči jiné skupině osob, je hnutí ve smyslu tohoto ustanovení trestního zákoníka.

§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo
d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
(3) Příprava je trestná.

Formy trestné činnosti z nenávisti jsou různé. Kromě fyzických útoků motivovaných nenávistí kriminalizuje trestní zákoník i řadu verbálních, či dokonce non-verbálních projevů. Právě ohledně tzv. hate speech (český ekvivalent není v zásadě zaveden), čili verbálních incidentů z nenávisti, probíhá bouřlivá veřejná i akademická debata. Klíčovou otázkou zůstává, které verbální projevy spadají do sféry ústavně zaručené svobody projevu a které již tuto ochranu postrádají. Svoboda projevu je v intencích českého právního řádu v zásadě omezitelná za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (čl. 17 Listiny základních práv a svobod). Bude vždy záležet na posouzení konkrétního verbálního projevu a vyhodnocení, zda se nemístným způsobem dotýkal práv a svobod druhých (zejm. práva na zachování lidské důstojnosti) a současně, zda omezení (zákaz) takového projevu, či dokonce kriminalizace jeho původce je nezbytná v demokratické společnosti.

Stíhání trestné činnosti z nenávisti

Objasňování trestné činnosti z nenávisti i její samostatné projednávání před soudem je obtížné, neboť kromě jiných znaků musí být bezezbytku prokázána motivace pachatele, resp. úmysl dopustit se jednání z některé nenávistné pohnutky.

Stíháním trestné činnosti se zabývají orgány činné v trestním řízení, tedy policie, státní zastupitelství a soudy. Trestní řízení lze, resp. je policie povinna zahájit na základě vlastních poznatků, trestního oznámení nebo jiných podnětů. Zahájení trestního řízení tedy není podmíněno trestním oznámením poškozeného a policie jej není oprávněna vyžadovat.

Policie je aktivní především v tzv. přípravném řízení, tj. ve fázi trestního stíhání do podání obžaloby státním zástupcem. Je zodpovědná za obstarání odpovídajících důkazů, včetně výslechů podezřelých, svědků a poškozených. Policie zpravidla zpracovává několik vyšetřovacích verzí, jejichž cílem je dostatečným způsobem objasnit:

• zda se daný skutek stal
• zda je daný skutek trestným činem
• zda jej spáchala konkrétní osoba

Z hlediska objasňování motivu z nenávisti je role policie klíčová. Právě v úvodních momentech trestního řízení je nezbytné zaměřit se na odpovídající zajištění svědeckých výpovědí a dalších stop, verbální projevy pachatele během útoku, ze kterých je možné dovodit jeho motivaci, současně je možné zkoumat vztah pachatele k poškozenému, případně zastávané postoje v dlouhodobější perspektivě. V přípravném řízení může policie dojít k závěru, že nejde o podezření ze spáchání trestného činu. V takovém případě policie věc odloží nebo odevzdá k projednání orgánu státní správy, případně k projednání kárného deliktu. Řada případů trestné činnosti z nenávisti byla vypořádaná tímto způsobem.

Pokud policie nashromáždí dostatek informací potřebných k prokázání trestného činu a jeho pachatele, podá státnímu zástupci návrh na podání obžaloby. Státní zástupce vyhotoví obžalobu, zahrne do ní skutkové okolnosti a právní posouzení, obžalobu podá soudu.

V hlavním líčení soud projedná obžalobu, nechá slyšet obžalovaného, poškozené a svědky, provede listinné a další důkazy. Obžalovaný, ale také poškozený (viz dále), mají právo navrhovat důkazy a aktivně vystupovat v řízení. Obžalovaný má právo závěrečné řeči. Soud rozhodne o vině a trestu, v případě složitějších kauz hlavní líčení odročí za účelem důkladného zvážení všech skutkových okolností a právních argumentů. Rozsudek je vyhlášen veřejně. Státní zástupce a poškozený se mohou v případě, že se s rozsudkem neztotožňují odvolat. Pokud se státní zástupce ani obžalovaný neodvolají, rozsudek se po uplynutí lhůty k odvolání stává tzv. pravomocným a z obžalovaného se stává odsouzený.

V případě odvolání (podaným jedním ze jmenovaných nebo oběma) je případ postoupen k tzv. odvolacímu soudu. Pokud trestní případ začal být projednáván v první instanci u okresního soudu (příslušnost soudu stanoví trestní řád, zjednodušeně krajské soudy konají v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let), je soudem odvolacím soud krajský. Pokud byl krajský soud první instancí, odvolacím soudem bude soud vrchní.

Odvolací soud znovu případ projedná, a buď jej vrátí prvoinstančnímu soudu k novému projednání, nebo jeho rozsudek pozmění, anebo potvrdí.

Existují i případy, kdy je možné podat zvláštní opravné prostředky proti pravomocnému rozsudku, konkrétně jde o dovolání, obnovu řízení a stížnost pro porušení zákona. Náležitosti i podmínky uplatnění obsahuje trestní řád.

Po pravomocném odsouzení následuje výkon trestu. Pokud byl uložen trest odnětí svobody, je odsouzenému uložen nástup výkonu trestu do konkrétní věznice.

Možnosti napadeného

Člověk napadený z důvodu nenávisti má v zásadě tři možnosti, jak s incidentem pracovat

• jednáním v sebeobraně, resp. nutné obraně
• právní cestou
• jiným způsobem zpracování incidentu

Nutná obrana

Trestné činy z nenávisti, stejně jako ostatní trestné činy, nejsou vždy úspěšně vyšetřeny a jejich pachatelé potrestáni. V důsledku toho mnohdy dochází v komunitách obětí ke snahám vzít spravedlnost či obranu před hrozícím nebezpečím do vlastních rukou.

K takovému postoji dospěl i Daniel se svým boxem. Pokud by došlo k jeho napadení a on se bránil, ačkoli se dopustí násilí proti jinému, nemusí se vždy jednat o trestný čin, ale je namístě situaci posoudit z hlediska nutné obrany. Nutná obrana je definována jako odvracení hrozícího nebo trvajícího útoku na zájmy chráněné trestním zákoníkem, tedy útoky na život, zdraví, majetek, důstojnost atd. Nutná obrana musí být zjevně přiměřená způsobu útoku. Obě podmínky musí být splněny současně. Nepůjde o nutnou obranu, pokud bránící se člověk nebude odvracet útok. Například útočníka napadne zezadu či na útěku. Současně nepůjde o nutnou obranu v případech, kdy obrana zjevně nepřiměřeně přesáhne útok, který hrozil nebo trval. Při posuzování přiměřenosti nutné obrany se postupuje komplexně, posuzuje se např. síla útočníka a obránce, jejich subjektivní rozpoložení, okolnosti, které útoku předcházely, podmínky útoku, nástroje k útoku použité a v neposlední řadě následky útoku. Vždy bude záležet na konkrétním posouzení případu, nelze proto jednoznačně stanovit, že kupříkladu odvracení útoku nožem střelnou zbraní, by muselo být vyhodnoceno jako nepřiměřená obrana. Zjevně nepřiměřená by naopak byla situace, kdy by osoba čelící verbálnímu napadení reagovala použitím střelné zbraně.

Právní cestou

Oběť trestné činnosti má v zásadě dvě cesty, jakými se bránit incidentu z nenávisti právní cestou – postup trestním řízením a postup civilním sporem.

V trestním řízení se oběť ocitá v postavení poškozeného, který je definován jako osoba, které vznikla škoda na zdraví, majetku, morální či jiná škoda. Byť je poškozený stranou trestního řízení, jeho oprávnění ani zdaleka nedosahují oprávnění obviněné či obžalovaného. Poškozený může v prvé řadě uplatnit nárok na náhradu škody, nárokovat může pouze škodu vyčíslitelnou v penězích, tedy škodu na zdraví a majetku. U osob vystavených incidentu z nenávisti je přitom zcela typicky přítomná psychická a morální újma, spočívající v zásahu do samotné podstaty osobnosti napadeného. Odškodnění psychické újmy může poškozený nárokovat pouze v případě, že tato újma bude definována jako psychická nemoc (např. posttraumatická stresová porucha), tedy újma na zdraví. Nárok na náhradu škody musí poškozený uplatnit do prvního stání před soudem. Část řízení o nároku na náhradu škody způsobené trestným činem se nazývá adhezní řízení a je ovládáno principy civilního procesu. To mj. znamená, že poškozený musí svůj nárok odpovídajícím způsobem odůvodnit a doložit. Poškozený může nahlížet do spisu, navrhovat důkazy a jejich provedení. V hlavním líčení může se souhlasem soudu klást otázky obžalovanému, svědkům a znalcům. Na závěr hlavního líčení před závěrečnou řečí obhájce obžalovaného a obžalovaného může přednést svou závěrečnou řeč, ve které shrne důvody pro výši nároku na náhradu škody. Poškozený se může odvolat proti rozsudku, ale pouze v otázce náhrady škody, nikoli v otázkách viny a výše trestu. Poškozený se může nechat zastupovat zmocněncem, a pokud prokáže, že je nemajetný, může mu být soudem přidělen advokát. Role zmocněnce spočívá v realizaci práv poškozeného, který je zpravidla trestním řízením velmi traumatizován. Zmocněnec tak, kromě jiného, funguje i jako bariéra před sekundární viktimizací. Pravomocným rozsudkem o náhradě škody však poškozený náhradu zpravidla automaticky nezíská. Nebývá výjimečné, že odsouzený je nemajetný, majetku se během trestního řízení zbaví, či je odsouzen k tak vysokému trestu, který mu v zásadě znemožňuje škodu uhradit v dostatečném, neřku-li plném rozsahu.

V civilním procesu se oběť incidentu z nenávisti může domáhat jednak náhrady materiální škody, ale také náhrady imateriální újmy způsobené zásahem do jejích osobnostních práv, včetně občanské cti a lidské důstojnosti. Oběť v této situaci vystupuje jako žalobce. Vypracovává a odůvodňuje žalobu, předkládá a provádí nezbytné důkazy. Nese tzv. břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Pokud se v řízení nepodaří prokázat tvrzené skutečnosti, je žaloba zamítnuta. Může být rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit náklady žalovaného na soudní řízení.

Právní pomoc obětem násilí z nenávisti v České republice specificky poskytuje pouze jedna nevládní organizace In IUSTITIA (www.in-ius.cz). Zabývá se nejen poskytováním právních konzultací a zastupování obětí trestné činnosti, ale také lektorskou činností, vzděláváním a mediální činností ve prospěch obětí trestné činnosti z nenávisti.

Jiný způsob zpracování incidentu

Má to být vždy ten, kdo byl vystaven incidentu z nenávisti, kdo rozhodne, jakým chce situaci, která jej potkala, zpracovat. Podání trestního oznámení nebo civilní žaloby není pro řadu lidí řešením. Mohou se obávat samotného trestního či civilního řízení, nechtějí se znovu potkat s pachatelem, nemají dobré zkušenosti s veřejnou správou, chtějí na incident co nejrychleji zapomenout.

Variantou zpracování incidentu z nenávisti je vyhledání psychologické nebo psychoterapeutické pomoci. V České republice, bohužel, zatím nejsou rozšířeny psychologické služby ve prospěch obětí trestné činnosti z nenávisti. Řada psychoterapeutů je však schopna obecně pracovat s traumatem.

Významným zkvalitněním života po incidentu z nenávisti je pocit podpory a solidarity sociálního okolí osoby, která mu byla vystavena. Je třeba vždy si uvědomovat, že každý prožívá obtížné situace jinak, reakce jsou různé, délka zotavení se liší. Oběť jakékoli trestné činnosti, a trestné činnosti z nenávisti tím spíš, by měla být respektována a přirozeně zapojována zpět do běžného života.

• Příběhy a příklady

V dubnu 2009 skupina čtyř neonacistů společně zapálila vhozením zápalných lahví dům obývaný romskou rodinou. Nejmladší ze čtyř dětí, Natálie, byla popálena na 80 % povrchu svého těla. Útok přežila s trvalými následky. Útočníci byli dopadeni v srpnu 2009, téměř okamžitě byl útok vyhodnocen jako rasisticky motivovaný. Objasňování trestné činnosti trvalo více než rok. Před soud byli obžalovaní postaveni v květnu 2010. Někteří z obžalovaných se ani během soudního přelíčení netajili svým kladným vztahem k neonacistickému hnutí, útoku nelitovali. Ostatní projevy solidarity s poškozenou rodinou byly soudem vyhodnoceny jako účelové. Významnou roli v případu hráli zmocněnci poškozených rodičů, prarodičů a především dětí, resp. Natálie. Zatím nepravomocný rozsudek z října 2010 stanovil odsouzeným trest ve výši 22, 20 let. Ve prospěch poškozené Natálie pak bylo rozhodnuto o náhradě škody ve výši přesahující 9 milionů. Jedná se zatím o nejvyšší částku, o které rozhodl soud v případě trestné činnosti z nenávisti. Vzhledem k délce odnětí svobody odsouzených a jejich sociální situaci nárok poškozené pravděpodobně nikdy nebude plně kompenzován.

V České republice, bohužel, došlo k desítkám vražd a incidentům z nenávisti, jejich analýzou a zejména analýzou přístupu veřejné správy se zabývá In IUSTITIA.

Poslední aktualizace 15. 11.2010

• Zdroje

Odborná literatura:

Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Zákon o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (zákon č. 95/1974 Sb.).

Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (zákon č. 96/1998 Sb.)

Systém českého trestního práva