• O co jde v dialogu "Rovnoprávnost a násilí"?

Domácí násilí není záležitostí odlišnosti kultur. Pouze jeho projevy jsou v různém kulturním prostředí jinak vnímány. Tyto podklady by měly pomoci tuto situaci vysvětlit – a zpochybnit obecná nepřesná vyjádření jako např. „islám znerovnoprávňuje ženy“, „domácí násilí je záležitostí muslimů“ atd.

Dialog zahrnuje dvě roviny problému – jednak nahlíží na tutéž situaci dvojím pohledem (postavení žen v islámském světě očima Jamiho a Olgy) a dále upozorňuje na přítomnost domácího násilí ve společnosti bez ohledu na její kulturní zázemí (rozhovor Jamiho, Pavly a Olgy). Proto je problém domácího násilí v těchto podkladech nahlížen pouze z těchto úhlů.

• Co je...?

Domácí násilí je chování, které u jednoho z partnerů způsobuje strach z druhého. Skrze užití moci, kterou tento strach poskytuje, kontroluje násilný partner chování druhého. Pojem zahrnuje fyzické, psychické, sexuální či ekonomické (např. vynucená izolace) násilí, k němuž dochází mezi blízkými osobami. Domácí násilí se objevuje mezi lidmi všech úrovní sociálního postavení nezávisle na vzdělání, ekonomické situaci, rase či příslušnosti k etnickým skupinám apod.

Formy domácího násilí: Domácí násilí se vyskytuje často v několika formách současně a mívá vzrůstající tendenci:
- fyzické násilí: bití, facky, kopance, škrcení, rány pěstí či jiné fyzické útoky, ohrožování zbraní apod.,může být namířeno proti vám či proti osobám vám blízkým nebo např. vůči vašemu zvířeti
- psychické násilí: nadávky, obviňování, pokořování a ponižování, zesměšňování ve společnosti, vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, odpírání spánku či potravy, vydírání sebevraždou, rozbíjení či ničení vašich věcí, vyhrožování únosem blízkých osob – např. dětí, znemožněním v zaměstnání, zbavení svéprávnosti apod.
- sexuální zneužívání: znásilnění, donucení k sexu či sexuálním praktikám, které odmítáte, ať již násilím, nebo výhružkami
- sociální izolace: bránění v navštěvování rodiny či přátel, sledování telefonátů a SMS, pronásledování, nečekané „kontrolní“ návštěvy či telefonáty
- ekonomická kontrola: omezování přístupu k penězům, neposkytování peněz na společné výdaje domácnosti, snaha zabránit přístupu k zaměstnání

Formy domácího násilí dle obětí:
- násilí partnerské: většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž pachateli jsou jejich současní nebo bývalí partneři; v ČR uvedlo v roce 2003 v průzkumu 38% žen, že za svého života nějakou z forem domácího násilí zažilo; ženy tvoří až 95% obětí domácího násilí; do tohoto typu obětí patří samozřejmě i partneři z homosexuálních vztahů
- násilí na dětech: je pácháno jedním, nebo oběma rodiči; jedná se o prolínání několika forem domácího násilí
- násilí na seniorech: je pácháno osobami z rodinného kruhu; jedná se o prolínání několika forem domácího násilí

Násilí na ženách: Dle definice OSN: „každý projev rodově podmíněného násilí, který má nebo by mohl mít za následek tělesnou, sexuální nebo psychickou újmu nebo utrpení žen, včetně hrozby takovými činy, zastrašování a úmyslného omezování svobody a to jak ve veřejném či soukromém životě“

Domácí násilí jako právní pojem v ČR: Domácí násilí je trestný čin, jehož skutková podstata je zakotvena v trestním zákoně č. 91/2004 Sb., v § 215a – týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Dále s tímto právním tématem souvisí paragrafy trestního zákona a to jmenovitě: § 221 – ublížení na zdraví, § 222 – ublížení na zdraví, § 231 – omezování osobní svobody, § 232 – zbavení osobní svobody, § 235 – vydírání, § 237 – útisk, § 197a – násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, § 241 - znásilnění, § 242 – pohlavní zneužívání – zneužití osoby mladší 15 let, § 212 – opuštění dítěte, § 213 – zanedbání povinné výživy.

• Téma

Olga řeší problém domácího násilí v islámských zemích z pohledu svého kulturního zázemí. Jami je tak vystaven těžkému úkolu – pochází z Iráku, kde je samozřejmě situace jiná nežli v ostatních islámských zemích , a musí Olze vysvětlit, v čem vnímá pozitiva rozdílného postavení mužů a žen v islámu.

Postavení žen v islámských zemích
Problematické je pohlížet na situaci „západníma očima“, což nejčastěji vede k vytvoření obrazu hrůzy a ponížení. Tento přístup vede k paušalizaci – nezohledňuje fakt rozdílnosti postavení muslimských žen v různých islámských státech ani ve společenských vrstvách. Nezohledňuje vliv místních kulturních tradic, ani různost možných způsobů výkladu Koránu a hadísů (tzn. tradic o skutcích a výrocích proroka Mohameda) , poselství hadíth (tzn. zpráv o konání a výrocích proroků) a rozdílnost uplatnění šarí´y (tzn. islámského práva). Tento pohled nechápe těsnou souvislost kultury a náboženství v islámských zemích, provázanost určitých kultur s náboženstvím. Islámská společnost je totiž velmi úzce svázána se svým náboženstvím ,a tak i postavení žen je v ní determinováno především Koránem .

Obraz ženy v Koránu
Z předislámské doby byla islámskou společností přejata tradice krevní msty za zabití, možnost neomezeného počtu konkubín-otrokyň a snadnost rozvodu nebo zapuzení manželky a patriarchální struktura rodiny. Korán nabádá k laskavému zacházení se ženami, kterým dává také některá nová práva. Ženám je v něm věnována súra čtvrtá, která patří k nejdelším. Korán ženu představuje ve třech rolích:
-jako důležitou postavu biblické tradice postavu ve vyprávění o biblickém spasení – jednou z nejdůležitějších žen Koránu je Panna Marie, jejíž jméno je jediné, které je zde přímo zmíněno (jinak je v Koránu žena pojmenovávána „jako žena svého náležitého manžela“, např. „A ty Adame, obývej s manželkou svůj ráj!“ (7:19)
-jako biologickou a sociální bytost – společenské postavení ženy je o stupeň nižší nežli muže („Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto že muži dávají z majetků svých (ženám)…(4:34); dále je zde důraz na různost rolí má žena-člověk nižší cenu nežli muž-člověk („A když to přivedla na svět zvolala: „Pane můj, přivedla jsem na svět dceru“ – a Bůh dobře věděl, co přivedla na svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské…“ (3:36)
-jako věřící – ve vztahu k Bohu jsou si obě pohlaví rovna. Role ženy jako věřící určuje její výchozí legislativní a sociální pozici, určuje její základní práva a povinnosti a formuje její postavení v manželství, při rozvodu, v dědictví a konkubinátu. Tématem č. 1 je oddanost vůči mužům; ženám je doporučována skromnost a cudnost ve vystupování („Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“) (4:34)

V Koránu je sice stanovena povinnost se zahalovat, ale z veršů nevyplývá, kterých částí těla se toto nařízení týká („Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy…“) (33:59)
Na dědické právo mají dle Koránu nárok dcery i sestry, nikde není zmínka o nároku vdovy. Dědický podíl ženy je však výrazně menší („A Bůh vám stanoví o dětech vašich toto: synovi podíl rovný podílu dvou dcer…Jestliže neměl mužského potomka, mezera ,pak po něm dědí jeho rodiče, přičemž matce jeho patří jedna třetina…“)(4:12)
Ziná – cizoložství: dle Koránu je jedním z nejtěžších hříchů , a proto byla trestána ještě na zemi (jinak o trestu za přestoupení morálního kodexu rozhoduje až Bůh při posledním soudu). O potrestání tohoto hříchu ukamenováním Korán nemluví – jen je psáno „Cizoložnici a cizoložníka zbičujte každého z nich sto ranami!...“

V současnosti existuje 46 zemí, v nichž je islám vyhlášeným státním náboženstvím. Tyto země se sdružují v Organizaci islámské konference. Pozicí ženy v rámci islámského pojetí života trpí zejména tzv. emancipované ženy, které touží po osobní svobodě, úctě a společenském uznání. Mezi státy, kde jsou práva žen nejvíce porušována a omezována, patří Afganistan, Pákistán a Saudská Arábie. Protipólem těchto tří zemí je Irák, kde muži a ženy chodí společně na veřejnosti, do restaurací, na plavání…irácké zaměstnané ženy mají nárok na šest měsíců plně placené dovolené a dalších šest měsíců dostávají poloviční plat (informace z roku 2002).

Jami ale vnímá tento problém jinak – islám ženy ochraňuje. Ochraňuje jejich důstojnost – tak by jistě vnímal i zvláštní dámská oddělení ve vlacích nebo v autobusech, která mají ženy chránit před nevhodnými dotyky v tlačenicích. Z této pozice „ochránce“ pak vychází, když hovoří o rozvodu manželů. V islámském světě (nesmíme zapomínat na rozdíly v jednotlivých zemích!!!) – rozvádí-li se muž se ženou , musí svou ex-manželku zaopatřit a také se musí postarat o společné děti. V případě polygamie musí manžel vše spravedlivě dělit mezi manželky (jak materiálně, tak citově) – cítí-li se první žena ošizená , nedostává-li dostatečné kapesné nebo nemá tolik šperků jako žena nová, může si stěžovat u islámského soudu.

Pavla problematiku postavení žen nevidí tak jednoznačně jako Olga. Její postoj je ovlivněn zkušeností z vlastní rodiny. Pavlina maminka se musela rozvést, protože byla šikanována vlastním mužem. Na tomto příkladu je demonstrován fakt, že domácí násilí není nijak vázáno na kulturní zázemí – není náhodou, že i v demokratických zemích se o této skutečnosti diskutuje až několik posledních let. Vždyť v ČR bylo toto sousloví po dlouhá léta naprostým tabu (Vláda ČR se k nepřijatelnosti domácího násilí a dalším formám násilí páchaného na ženách vyjádřila až ve svém usnesení ze dne 7. června 2000 a pak 9. května 2001 tak, že vyzvala příslušná ministerstva k informační kampani.)

Dodnes se však v legislativě neobjevuje sousloví „domácí násilí“, ale „týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“ - a takto je postižitelné od 1. 6. 2004. Následky tohoto vnímání si naše společnost nese dodnes. Kolikrát jste slyšeli, že např. domácí násilí (dn) se týká jen sociálně slabších vrstev; dn není běžné, týká se jen několika málo rodin; dn jsou spíš hádky, „italská manželství“; příčinou dn je především alkoholismus partnera; za dn si mohou ženy samy, muže totiž provokují; ženy mají násilí ve vztahu rády; situace asi není tak strašná, jinak by partnerka od násilníka odešla; oběť a pachatele dn lze snadno rozpoznat…atd. atd. Takto viděný problém tedy vede k nahlédnutí domácího násilí jakožto problému všech kultur – nebo ještě jinak řečeno - k problému jednotlivců. Je spíše otázkou, jak daná společnost tento problém reflektuje – tzn. ochraňuje-li oběti, zakotvuje-li problematiku v trestním právu, podněcuje-li veřejnou debatu atd.

• Příběhy a příklady

Příběh 1
Žena z Asie: „Žiji ve městě daleko od rodiny. Mám pět dětí, tři jsou jeho. Šest let mě fyzicky i duševně týral. Člověk si zvykne a je schopný se obrnit proti bití, škrcení a znásilňování, krutosti…Jednou jsem seděla ve vaně plné vody, on jen kousek ode mě mával zapojenou prodlužovačkou a když viděl, jak moje moč obarvuje vodu na žluto, strašně se smál. Tolikrát mi sebral důstojnost, že už to ani nespočítám. Uvěřila jsem tomu, že jsem tlustá, ošklivá a že si nezasloužím ničí lásku, ani lásku svých dětí.“

Příběh 2
Jane, Uganda: „Provdala jsem se v roce 1981. Strašně mě mlátil. Byl polygamní, takže si domů vodil jiné ženy. Když jsem mu uvařila, skopnul talíř ze stolu. Pak přišel o půlnoci s jinou ženou a řekl: musíš uvařit pro mou manželku.“ Zkoušela jsem od něho utéct a odejít k rodičům, ti mi ale řekli, že se k němu musím vrátit. Že si mě koupil a že už nepatřím do rodiny, jsem prý teď majetkem rodiny svého manžela. Nechali mě na holičkách a vzpomínám si, že jsem chtěla spáchat sebevraždu“.

Příběh 3
Lesley, Velká Británie: „Nevím, jak se to stalo. Šlo pravděpodobně o nějakou maličkost, ale najednou mě začal bít a kopat. Spadla jsem na podlahu a on mě dál bil a kopal do zad. Jakmile se začal chovat násilnicky, ztratila jsem schopnost nezávisle a logicky myslet. Víc mi záleželo na tom, jak se cítí on, než jak se cítím já. Opravdu jsem byla přesvědčená, že nevyváznu živá. Cítila jsem vůči němu závazek, milovala jsem ho a vždycky jsem si myslela, že to všechno překonám. On nikdy neřekl: „Ano, choval jsem se špatně,“ nebo „ ano, jsem násilník.“ Začala jsem chápat ženy, v nichž se postupně tak dlouho hromadí hněv, až svého partnera zabijí. Myslela jsem na to, že kdyby tady nebyl, mohla bych utéct a začala jsem si představovat, jak ho zabiju.“

Příběh 4
Paní J., ČR: Paní J. pochází ze středně velkého severomoravského města. Po celou dobu vztahu se manžel k paní J. choval velmi násilnicky. Často ji verbálně i fyzicky napadal, ponižoval ji před dětmi, násilím si vynucoval intimní styk, kontroloval její telefonáty a snažil se ji přimět, aby přestala pracovat. Po napadení následovalo vždy velmi krátké období, kdy se choval lítostivě, svým chováním se omlouval za to, co učinil. Pan J. se doma zejména v posledním období choval autoritativně, tvrdě, manželka musela učinit, co si přál, jinak mohl následovat trest. Ze strachu u tedy raději ustupovala. Situace se vyhrotila poté, co manžel paní J. v létě roku 2000 znásilnil, přičemž ji přidušoval tkaninou přehozenou přes hlavu a dával jí rány pěstí do sanice – paní J. byla nucena z domu uprchnout.

Na následně podané trestní oznámení pro činy znásilnění (které je stále aktivní), vydírání a násilí proti skupině osob a jednotlivci, reagoval manžel paní J. výhrůžkami typu, že ji „podřeže“ nebo „zabije první ji a potom sebe“, které v paní J. vzbudily důvodnou obavu o život, v důsledku čehož musela být po dobu tří měsíců hospitalizována v psychiatrické léčebně v xy. Existuje znalecký posudek z oboru psychologie, že veškeré psychické problémy paní J. jsou zapříčiněny vlivem dlouhodobého, intenzivního působení domácího násilí ve vztahu. Paní J. uvádí, že je zde velmi vysoká pravděpodobnost, že manžel své hrozby směřované k ní uskuteční.

Jako prostředku k vydírání resp. potrestání své ženy využívá v současné době kromě násilných ataků zejména jejich tří dětí, které důsledně a cíleně štve proti matce a líčí ji jako viníka současné rodinné situace. Děti pod otcovým vlivem začínají přebírat jeho způsob chování vůči matce a je zde značné riziko, že se obdobným stylem budou chovat ke svým budoucím partnerkám. Paní J. byla částí své rodiny označena za „krkavčí matku, která nejen že opustila své tři děti, ale navíc proti jejich otci podala smyšlené trestní oznámení, v důsledku čehož mu teď hrozí, že bude muset jít do vězení, nebude se moci o děti starat a tyto ještě budou mít ostudu na celý život“. – Paní J. v důsledku projevů nenávisti směřovaných vůči ní nemůže do místa, kde je doma, přijet bez doprovodu. – Paní J. se nachází ve velmi špatném psychickém stavu.

Vyšetřování trestných činů v případě paní J. s sebou nese mnohá a naprosto zásadní pochybení na straně postupu orgánů činných v trestním řízení. Paní J. je sekundárně viktimizovaná, tzn. stává se podruhé obětí.

Příběh 5
Rusko: „Jedna žena volala na policii patnáctkrát za noc, že ji manžel bije, ale nikdo nepřijel. Policejní stanice byla jen pět set metrů daleko; další žena zavolala policii, když ji bil manžel. Ale oni jí řekli: „Přijedeme, jen když u vás bude mrtvé tělo.“

Příběh 6
Aza, Čečensko: Petra Procházková ve své povídce Poprava – věc veřejná, popisuje poslední dny před popravou Azy, odsouzené za zabití svého muže Aleka. Alek Azu po několik let bil a znásilňoval. Byl nalezen s uříznutou hlavou a za jeho smrt byli vedle Azy odsouzeni ještě Azina sestra Mariam a mladík Adam. Mariam vraždu vymyslela, Adam ji provedl. Toto je rozhovor Petry Procházkové s Azou, čekající na svůj trest: „Prý v té popravčí četě budou i moji příbuzní…“
„Ne Azo. Ptala jsem se. Tam budou jen příbuzní tvého muže. To dovoluje zákon. Vykonají tak nad tebou krevní mstu. Tvoji příbuzní se mohou jen dívat, když tedy budou chtít.“
„Mariam žila ještě 12 minut poté, co do ní vypálili stovky kulek.“
„Plakala jsi, Azo, když ses na to dívala?“
„Ne. Nikdo tady neplakal. Přinesli nám na celu televizi a řekli mi, že se musím podívat. Dávali to v přímém přenosu z náměstí. Prý to samé udělali u nás doma rodičům. Oni nechtěli jít na popravu, tak ani na tu moji nepůjdou.“
„A děti?“
„Děti sestry se dívaly. To se mi doneslo. Moje děti…, já nevím. Je mi to jedno. Myslíš, že Mariam to bolelo?“
„Ne. Určitě ne. Nevěděla, co se děje. Byla v šoku.“
„Jenže já nebudu v šoku. Mě nechali, abych se na to pár měsíců připravila. Jí popravili za několik dnů po všech těch hrůzách, co jsme prožily. Nestačila se vzpamatovat. Já si sama sebe na tom náměstí představuju každý den stokrát.“
„Tak to nedělej.“
„A jak to mám nedělej. Před tím se nedá utéct.“
„Dá, Azo, dá, ale asi to není správné.“
(Petra Procházková/Jaromír Štětina: Utřete tělesné šťávy, Praha, 2001

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Procházková, P. & Štětina, J. (2001). Utřete tělesné šťávy. Praha: GG.

Internet:
http://www.amnesty.cz/svaw/zeme.htm
http://www.bbc.cz
http://www.profem.cz
http://www.mvcr.cz/nasili/top.htm
http://www.new.ecn.cz/soc/Text/tema/Islam/Islam-index.html