• O co jde v dialogu "Kdo tě zmlátil?"

V dialogu jsou naši hrdinové konfrontováni s nepříjemnou událostí, která je tak trochu zaskočí. Tim se stane terčem rasového útoku, je v šoku, zlobí se na celý svět, hledá viníky. Díky této nedobré zkušenosti je podezíravý a ochotný nařknout z útoku bez důkazů i ty, kteří ho nemuseli vůbec spáchat.

Taková situace je poměrně složitá a dotýká se mnoha problémů. V tomto textu se zaměříme na problém násilí z nenávisti a jeho pachatelů v tuzemském i celoevropském kontextu.

• Co je...?

Násilí z nenávisti - je násilí vůči osobě, skupině osob nebo jejich majetku, kdy jediným motivem tohoto chování je příslušnost této osoby nebo osob k odlišné sociální skupině definované určitým znakem.

Sociální skupina - skupina, kterou spojuje některý společný charakteristický znak. Tímto znakem může být barva pleti, etnická nebo národnostní příslušnost, víra, vyznání nebo skutečnost, že osoba je bez vyznání, sexuální orientace či identita, věk, zdravotní stav či příslušnost k některé subkultuře.

Trestná činnost z nenávisti - trestná činnost, jejímž hlavním motivem je předsudek k některé výše definované skupině osob. V případě prokázání motivu dochází k navýšení výměry trestu.

Oběť násilí z nenávisti - osoba, která byla napadena pro svoji nezměnitelnou osobnostní charakteristiku (barvu pleti, národnost, víru, sexuální orientaci/identitu, příslušnost k subkultuře). Obětí násilí z nenávisti může být příslušník minority i majority, jakkoli představitelé menšin převažují. Obět násilí z nenávisti je ve většině případů útočníkovi neznámá. Představuje pro něj symbol, zástupce sociální skupiny.

Trestní politika státu - cílená činnost specializovaných orgánů, která směřuje k postihování protiprávních činů a trestání pachatelů.

Trest - je ukládán pachateli trestného činu v souladu s trestním zákonem, který u jednotlivých trestních činů stanovuje výši trestu, o konkrétní výměře pak rozhoduje soud (např. u trestných činů se stanovuje trest odnětí svobody v trvání tří až pěti let, ale také trest propadnutí věci, atd.). V zásadě má trest tři funkce – funkci odstrašující, tedy odradit další potenciální pachatele od úmyslu spáchat takový trestný čin, funkci izolační, tedy separovat pachatele od společnosti, a tím mu znemožnit páchat po určitou dobu zlo, a funkci převýchovnou, tedy působení na pachatele tak, aby po propuštění vedl řádný život a nepáchal další trestnou činnost.

• Téma

Podstatou násilí z nenávisti je iracionální zášť pachatele vůči některé skupině osob, která jej motivuje k útoku na konkrétního člověka. Útok je ve většině případů odosobněn, oběť je napadána proto, koho nebo co v očích útočníka symbolizuje – určitou národnostní, etnickou, náboženskou skupinu nebo skupinu definovanou sexuální orientací, věkem, zdravotním stavem, subkulturou nebo jiným sociálním statusem.

Incident z nenávisti zraňuje na třech úrovních.

V prvé řadě zasahuje samu konkrétní oběť, a to velmi zraňujícím způsobem – z důvodu nezměnitelné osobnostní charakteristiky. Napadený nemůže přestat být sám sebou, nemůže změnit svou barvu pleti, etnický původ, vyznání nebo sexuální orientaci. Také proto jsou následky napadení z nenávisti velmi závažné. U poškozených se může kromě obvyklých reakcí, kterými jsou nechutenství, nespavost, obavy z pohybu venku, sebeoviňování, agresivity, zhoršení vztahů se sociálním okolím, objevovat i pro oběti násilí z nenávisti typická ztráta či potlačení vlastní identity směřující až k sebenenávisti.

Incidentem z nenávisti je na druhém místě zasažena sociální skupina, kterou napadený reprezentuje. V rámci skupiny se šíří strach z možného opakovaného napadení jakéhokoli jejího člena a současně roste a rozvíjí se pocit ohrožení komunity jako celku. V některých případech může jeden incident z nenávisti rozvinout spirálu mezietnického (resp. meziskupinového) násilí, v řadě případů dosahujícího až rozměrů genocidy, např. válka v bývalé Jugoslavii.

Třetím efektem incidentu z nenávisti je dopad na sociální smír a bezproblémové soužití v určité komunitě – obci, městě, státě. Útok z nenávisti má potenciál je narušit natrvalo nebo na dlouhou dobu. Pokud není násilí z nenávisti odpovídajícím způsobem vyšetřeno a odsouzeno, společnost a její čelní představitelé incident důsledně neodsoudí či není vyjádřena přiměřené solidarita s obětí, může se v sociální skupině napětí, averze k většinové společnosti až tendence k recipročnímu násilí umocnit.

Násilí z nenávisti nabývá různých forem – grafitti, hanobících nápisů, nekorektního zobrazování určité skupiny lidí, verbálních útoků, vydávání a rožšiřování publikací, zastrašování, vyhrožování a vydírání, poškozování majetku, zejména náboženských a pietních míst, fyzické napadání, žhářské a teroristické útoky, genocidium. Ne každá z forem násilí z nenávisti je stíhatelná.

Pokud je incident z nenávisti dostatečně intenzivní a naplňuje některou ze skutkových podstat trestného činu, hovoříme o trestné činnosti z nenávisti (viz doprovodný text k dialogu Už je chytli?). Pro trestnou činnost z nenávisti je typická vysoká, až 90 procentní, latence. To znamená, že pouze každý desátý incident z nenávisti je oznámen policii, resp. policií jako trestný čin z nenávisti šetřen. Obdobná latence se vyskytuje například u trestného činu znásilnění. Nízké číslo oznámených útoků z nenávisti je způsobeno mnoha faktory. Předně se jedná o obavu oběti z pomsty pachatele, neznalost vlastních práv, nedůvěra v justici jako celek, předchozí negativní zkušenosti s orgány činnými v trestním řízení, ale také fakt, že část trestných činů z nenávisti není vyšetřována jako trestné činy z nenávisti.

Obvyklými oběťmi násilí z nenávisti v České republice jsou Romové. Oficiálně bylo v prvním půl roce roku 2010 spácháno 39 útoků z celkových 108. Struktura trestné činnosti je přitom zpravidla násilného charakteru. Statisticky vzato se obyvatel České republiky romského původu stane obětí násilí z nenávisti 48x pravděpodobněji než jeho bílý soused.

Další skupinou ohroženou násilím z nenávisti jsou cizinci jiné než bílé barvy pleti. V poslední době se pozornost útočníků opět přesouvá směrem k vietnamské komunitě. V letech 2009/2010 se záminkou k zatím verbálním výpadům vůči Vietnamcům stala pražská tržnice SAPA, jejíž obyvatelé byli krajní pravicí, ale také představiteli místní samosprávy obviňováni z problematického až kriminálního jednání. Policie nárůst kriminality v této oblasti nepotvrdila.

Incidenty motivované antisemitismem a islamofobií se statisticky vyskytují méně často, především v podobě útoků na náboženský majetek (synagogy, mešity) či pietní místa (hanobení židovských hřbitovů). Antisemitismus může mít podobu tradičního rasistického a náboženského antisemitismu, po II. světové válce také podobu popírání šoa, stále častěji je však spojen s kritikou Státu Izrael. Jakkoli je pochopitelně tato kritika přípustná, neměla by směřovat ke generalizování, očerňování Židů či podněcování k nenávisti vůči celému národu. Antisemitské útoky nejsou v České republice, na rozdíl od západní Evropy, spojeny s islamisty. Islamofobie má podobu především útoků na mešity, včetně protestů proti stavbě nových. Mediální obraz muslimské komunity je podstatně ovlivněn událostmi po 11. září 2001 a bezpečnostním vývojem na Blízkém a Středním Východě.

Napadání lesbické, gay, bisexuální a transgender (LGBT) komunity je v České republice poměrně časté. Podle posledního akademického výzkumu Olgy Pechové Diskriminace na základě sexuální orientace, se s některou formou obtěžování za posledních pět let setkalo 35% LGBT osob. 14% gayů bylo napadeno fyzicky, pouze jeden se pokusil své napadení oznámit policii. Policie oficiální data k trestným činům motivovaným homofobií nesbírá, nepovažuje to za podstatné. Platný trestní zákoník specificky nechrání osoby napadené z důvodu homofobie (na rozdíl od osob napadených z důvodu jejich barvy pleti, víry, etnického či národnostního původu či příslušnosti k některé třídě.

Skupinou ohroženou násilím z nenávisti jsou lidé bez domova. Oběťmi různých forem násilí se stávají relativně často, nevládní organizace uvádějí, že až 40 procent bezdomovců má zkušenost s fyzickým násilím (nemusí se nutně jednat o násilí z nenávisti). Zvýšená vulnerabilita bezdomovců je spojena s faktem, že se jedná o skupinu osob, která není ve společnosti respektována a tolerována vzhledem ke svému způsobu života. V posledních dvou letech se množí útoky na bezdomovce, byli upáleni nebo ubiti nejméně 3 bezdomovci.

Velmi zranitelnou skupinou násilím z nenávisti jsou mládežnické subkultury odlišující se svým vzezřením, hudbou a kulturou, hodnotami, které upřednostňují. Téměř výlučně se představitelé mládežnických subkultur stávají oběťmi pachatelů z řad krajní pravice (jakkoli násilí z nenávisti není doménou pouze krajní pravice, viz dále). Násilí na mládežnických subkulturách je téměř výlučně latentní, napadení se na policii neobracejí. Střety mezi představiteli krajní pravice a jejich politickými antirasistickými odpůrci jsou zpravidla velmi brutální. V lednu 2009 byl ve vzájemném střetu příznivcem krajní pravice zavražděn antirasistický skinhead.

Oproti všeobecnému přesvědčení, hojně podporovaného médii, nejsou výlučnými nebo převažujícími pachateli násilí z nenávisti představitelé nebo příznivci krajní pravice. Podle posledního výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci je násilí z nenávisti (ve výzkumu bylo zkoumáno interentické násilí) pácháno příznivci krajní pravice (ve výzkumu nazývanými jako příznivci hnutí skinheads) pouze v necelých 20 procentech případů. Ostatní útoky jsou páchány představiteli minority (obdobných 20 procent) nebo zástupci běžné populace. Přesvědčení, že násilí z nenávisti je doménou tzv. extremistů, odklání pozornost orgánů činných trestním řízení i veřejnosti od skutečné podstaty incidentů z nenávisti – faktu, že byl spáchán z předsudku. Předsudky jsou přitom relativně běžné v celé populaci, ve značné míře jsou tak pachateli osoby, které na první pohled nezastávají krajní postoje (nechodí na demonstrace krajní pravice, veřejně neskandují rasistická hesla, neoblékají oblečení či symboly typické pro některou nenávistnou skupinu). V řadě případů není policie schopna / ochotna u představitele z běžné populace incident z nenávisti vůbec identifikovat.

Ke směšování pojmů došlo také poměrně rychlým přijetím nevhodné terminologie na úrovni veřejné správy (ministerstvo vnitra, policie, ale i ministerstvo školství), kde se od konce 90. let šíří termín extremistické násilí, který je zcela výlučně používán k označení incidentů z nenávisti. Hlavní represivní i preventivní úsilí je tak směřováno pouze vůči 20 procentům populace. Společnost je přesvědčena, že rasistou může být pouze extremista. Je prokazatelné, že více nebo méně intenzivní rasistické nebo jinou záští motivované postoje drží až třičtvrtiny populace.

V praxi je možné vymezit tři základní typy pachatelů násilí z nenávisti – pachatele na misi, pachatele reakční a pachatele pro zábavu.

Pachatelé na misi, či pachatelé páchající trestnou činnost jako poslání, jsou přesvědčeni, že útočí ve smyslu vyššího dobra, resp. ve prospěch celé spořádané společnosti. Klasickými pachateli na misi jsou příznivci krajně pravicových skupin nebo skupin šířících nenávist (hate groups). Pachatel na misi očekává od svého okolí ocenění a potvrzení jeho prospěšnosti. Dostává se mu jednak z řad krajně pravicové skupiny, současně však také není výjimkou, že pachatel násilí z nenávisti je oslavován či jeho čin potvrzován pozitivní reakcí široké veřejnosti. (viz například útoky krajní pravice v Janově). Pokud je pachatel na misi odhalen, zpravidla při vyšetřování nespolupracuje a není výjimkou, že při vyšetřování a projednávání trestného činu před soudem se snaží zapůsobit jako hrdina a spasitel většinové společnosti. Klasickými pachateli na misi byli neonacisté obvinění z pokusu o vraždu romské rodiny žhářským útokem v severomoravském Vítkově. Během soudního přelíčení nejméně dva z nich vystupovali odhodlaně, neprojevili lítost a fakticky ani obavu z vysokého trestu. Pachatelé na misi se obvykle stávají ikonickými postavami pro neonacistická hnutí, která se k nim a jejich útoku intenzivně a dlouhodobě vztahují, oslavují je a odsouzené útočníky podporují ve vězení. V České republice existuje neonacisty organizovaná síť na podporu odsouzených, které krajně pravicové hnutí nazývá politickými vězni (P.O.W. - prisoners of war) současného politického systému.

Druhým typem pachatele je pachatel reakční. Zpravidla útočí ve více či méně konkrétní vazbě na bezprostřední situaci v komunitě. Svůj útok on sám chápe jako reakci na akci, které se předtím dopustila komunita oběti. Není však výjimečné, pokud se pachatel dopustí násilí, které chápe jako reakci na možné nebezpečí, aniž by se předtím konkrétní čin stal. Pro obě možnosti však platí snaha pachatele „bránit“ své území před nebezpečím, které v jeho očích reprezentují příslušníci odlišných komunit.

Posledním typem rasového násilí je násilí „pro zábavu“ . Za ním se skrývají útoky jednotlivců, kteří na sebe chtějí upozornit, aniž by patřili do sítě extrémistických skupin, touží po zájmu novin anebo prostě mají snahu šokovat. Dalším znakem tohoto druhu rasového násilí je, že pachatel často jedná spontánně, využívá prostě příležitosti, aniž by předtím útok nějak připravoval nebo plánoval. Často pachatel ani nemá vyhraněné rasistické smýšlení, jedná impulsivně na základě zažitých názorů, že např. Romové jsou problémová skupina obyvatelstva (v České republice, v evropských zemích pak zejména komunity imigrantů). Je zřejmé, že u tohoto typu násilí, stejně jako u předchozího, bude záležet na konkrétních okolnostech, zda se vůbec podaří zahájit vyšetřování jako čin s rasistickým podtextem. Latentním nebezpečím tohoto typu dále je, že lidé mají tendenci útoky bagatelizovat, pohlížet na ně shovívavě jako na klukovinu, popřípadě je racionalizovat.

Pomoc obětem násilí z nenávisti není v České republice dostatečná. Fakticky první úzce specializovaná organizace In IUSTITIA poskytující právní a částečně psychologickou podporu obětem vznikla až v roce 2009. Ze strany státu cílená pomoc obětem násilí z nenávisti není poskytována, a to ani přímo v podobě podpůrných programů či pomoci, ani nepřímo v podobě dotací pro neziskové organizace či vzdělávacích programů směřujících do řad orgánů činných v trestním řízení k optimalizaci jejich přístupu k obětem trestné činnosti z nenávisti. Na násilí z nenávisti je i nadále nahlíženo optikou extremismu, v jejímž důsledku je pozornost maximálně věnována odhalování neonacistických struktur. K oběti je v českém trestněprávním pojetí i nadále přistupováno jako k důkaznímu prostředku, nikoli jako k poškozenému, který má specifická práva a potřeby. Více než jako lidské bytosti je oběti trestné činnosti používáno jako nástroje represivní politiky státu vůči pachateli.

• Příběhy a příklady

Násilí z nenávisti v podobě písňových textů

Písňové texty jsou s oblibou využívány k šíření nenávisti. V kontextu neonacistického hnutí hovoříme o tzv. white power music (hudbě bílé síly), pro niž jsou typické texty obsahující výzvy k násilí vůči etnickým a národnostním menšinám, přistěhovalcům a homosexuálům. Na území České republiky je tradována významná role rasistické skinheadské skupiny Orlík a zejména její písně Bílá liga. Je třeba podotknout, že texty kapel, které po Orlíku následovaly, jsou nezřídkakdy mnohem brutálnější, návodnější a jednoznačnější.

Text hudební skupiny Agrese 95 – Chcípni

Ref.:
Chcípni, špíno, chcípni, nenávist má tě bude zabíjet,
tak chcípni, špíno, chcípni, si na naší zemi černý vřed,
tak chcípni, špíno, chcípni, dostali jste mnoho šancí,
chcípni, špíno, chcípni, skončíme s tou tolerancí!

Sbal si a táhni, i s parchantama svýma, jinak budeš, hajzle,
v bolesti umírat, mám tě plné zuby, tvá kůže není bílá, jsi horší než mor a poznáš, co je bílá síla!

Nenávist či předsudek šířící texty se objevují i mezi mainstreamovými hudebníky, či hudebníky nepropojenými s neonacistickým hnutím. Na jaře 2009 album s písní evokující nevraživost vůči Romům vydal Aleš Brichta. Přebal nahrávky nadto zobrazoval postavu utíkajícího Roma v jedné ruce držícího dámskou kabelku, v druhé autorádio. Brichta na svou obranu uvedl, že deratizéra mínil poslat na politiky a postava na titulu nahrávky je tradiční postavička z arabských pohádek. Trestní stíhání proti zpěvákovi nebylo vedeno.

Politici dělaj z každýho vola
na ulici kradou cikáni kola
už by to vyřešit měl
nějakej deratizer
Do maminky chtělo by se ti vracet
ať nemusíš ze všeho tady zvracet
fakt by to vyřešit měl
nějakej deratizer

Poslední ukázkou patřící do kategorie nenávistí motivovaných verbálních projevů je písňový text hip – hopové trojice Řezník Pitva Hrobka.

S Řezníkem a Pitvou jsme vymysleli řešení, na somráky z Karláku necháme spadnout lešení,
na Ukrajince zase čeká hromadný oběšení, nechat je tu žít v klidu, tak to by bylo zhřešení,
za vraždu Ukrajince dostaneš tři mince, za odstranění somráka dostaneš hnedle meďáka,
za upálení feťáka dostaneš čubku na ptáka, za odstranění houmlese tu nikdo vinu nenese
každej houmles si ve špíně chlastá krabicáka, Pitva na ně potom ve tmě kyselinu cáká,
já si nechal hákáč vytetovat na bicáka, spálil bych je všechny, udělal z nich uheráka

Násilí z nenávisti v podobě fyzického útoku

V dubnu 2010 došlo k incidentu z nenávisti v malé obci v jižních Čechách. Skupina romských dětí si hrála na hrázi rybníka, tříleté dítě hodilo do rybníka kámen, voda, která vyšplíchla, zasáhla kolemjdoucího muže z majority ve středních letech. Ten jako osobu zodpovědnou za skupinu dětí vyhodnotil třináctiletou dívku, na kterou fyzicky zaútočil, strhnul ji do rybníka a začal ji topit. Víceméně náhodou se dívce podařilo utéci, protože se na útočníka vrhnul jeho vlastní pes. Útočník skupinu dětí počastoval slovy „černý svině.“ Policie a státní zástupkyně útok nejenže nevyhodnotili jako rasově motivovaný, ale dokonce jej považují za přestupek. Vyšetřování je v současné době přezkoumáváno krajským státním zastupitelstvím. Nabízí se otázka, zda vyšetřování nebylo ovlivněno faktem, že muž má v obci velmi stabilní a vlivné postavení, zatímco děti pocházely z azylového domu. Incident měl zásadní důsledky pro napadenou dívku. Ztratila důvěru ve své sociální okolí, zhoršil se její prospěch, objevují se zdravotní problémy.

Násilí z nenávisti v podobě organizovaného útoku

Zatím posledním organizovaným útokem motivovaným nenávistí byl pokus o napadení – pogrom romských obyvatel litvínovského sídliště Janov. V září 2008 skupina deseti příznivců krajně pravicové politické strany Dělnická strana (DS) zorganizovala hlídku, jejímž oficiálním cílem bylo zkontrolovat soužití mezi Romy a Čechy žijícími na sídlišti. Neoficiálně pak šlo o vyprovokování konfliktu, což se opravdu podařilo. Skupina Romů verbálně rasisticky napadla Lucii Šlégrovou – čelní představitelku litvínovské DS- za lhostejného přihlížení policie. Konflikt se stal záminkou pro uspořádání dvou po sobě jdoucích společných demonstrací DS a neregistrovaných neonacistických hnutí – Národního odporu a Autonomních nacionalistů. Obě demonstrace byly provázeny násilím. Neonacisté se snažili proniknout k romským obyvatelům Janova, byli podporováni částí majoritních obyvatel Litvínova, kteří se jednak dopouštěli verbálních útoků na Romy, jednak usnadňovali neonacistům pohyb ve městě s cílem obejít policejní jednotky chránící sídliště. Během násilností bylo zraněno několik desítek osob – novinářů, policistů i civilistů. Výsledkem opakovaných násilných střetů jsou dva odsouzení Romové za verbální napadení Lucie Šlégrové. Žádný z neonacistů ani majoritních obyvatel Litvínova za verbální podněcování k násilí stíhán nebyl. Nikdo nebyl potrestán za fyzické napadání policistů. Stíháni jsou pouze dva útočníci, kteří napadli občanského aktivistu Ondřeje Cakla. Identifikovat je musel sám, policie ještě půl roku trvala na tom, že nemá dostatek důkazů pro zahájení trestního stíhání.

Poslední aktualizace 15. 11. 2010

• Zdroje

Odborná literatura:

Allport, G. (1954). The nature of prejudice. Garden City, NY: Doubleday Anchor Books.

Council of Europe (1996). Tackling racist and xenophobic violence in Europe, Review and practical guidance, Community relations. Strasbourgh: Council of Europe Publishing.

Council of Europe (1997). Tackling racist and xenophobic violence in Europe: case studies, Community relations. Strasbourgh: Council of Europe Publishing.

Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (zákon č. 95/1974 Sb.).

Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin (zákon č. 96/1998 Sb.)

Trestní zákoník (zákon č.40/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Trestní řád (zákon č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Zákon o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Kalibová, K. (2008): Rasové násilí a násilí pácháné pravicovými extremisty – Situace v ČR po roce 1989. In Nebezpečné známosti. Pravicový extresmismu v malém příhraničním styku (SRN-ČR). Dresden: Kulturbuero Sachsen.

Kalibová, K. (2010): Jak chránit před násilím z nenávisti - komentář k platnému právnímu stavu. In Kolektiv autorů: Zapomenuté oběti. Násilí z nenávisti v poradenství pro jeho oběti v ČR. Praha: Foundation „Rememberence, Responsibility and Future“, Kulturbuero Sachsen e.V., In IUSTITIA, s. 85-104.

Kalibová, K. (2010): Násilí z nenávisti v koncepčních materiálech státu. In Kolektiv autorů: Zapomenuté oběti. Násilí z nenávisti v poradenství pro jeho oběti v ČR. Praha: Foundation „Rememberence, Responsibility and Future“, Kulturbuero Sachsen e.V., In IUSTITIA, s. 85-104.

Pechová, O. (2009). Diskriminace na základě sexuální orientace. E-psychologie [online]. 3(3), 1-

16 [13-10-2010]. Dostupný z http://e-psycholog.eu/pdf/pechova.pdf. ISSN 1802-8853.