• O co jde v dialozích "Černý huby" a "Baby letí na černý…"?

Ali se v dialogu Černé huby stává terčem nadávek jen kvůli tomu, že má tmavou barvu pleti. Kdyby se podobná situace stala bílému cestujícímu, pravděpodobně by nebyl terčem tak ostrého vyjádření pohrdání jako Ali. Odlišná barva pleti zkrátka většinové populaci dává okamžitě signál o tom, že dotyčný není „náš“. A to zase umožňuje dát dotyčnému okamžitě najevo, že je méněcenný. Podívejme se na tento fenomén trochu blíže.

Problém barvy pleti řeší i dialog Baby letí na černý. Tady si Dan s Alim konfrontují reakce okolí na jejich barvu pleti. To, co je někdy nevýhodou, je jindy naopak lákadlem. I na tom je vidět nesmyslnost rasových předsudků.

• Co je...?

Rasismus – širší pojem, který zahrnuje kromě rasového násilí i rasovou diskriminaci, zároveň také ideologii, která se k rasovému násilí váže a nejrůznější druhy negativního chování vůči odlišným osobám, tedy od fyzických útoků baseballovými pálkami, noži, po žhářství, ale také plivání, strkání a pokřikování a rozbíjení oken v bytech etnických menšin nebo imigrantů. Odlišnost obětí rasismu od majoritní populace (odlišování „my“ a „oni“) – základní znak rasismu, s kterým se však doposud právní věda nedokázala vyrovnat.

Rasa – v současné době jsou tendence rasu považovat za termín náležící k minulosti, kdy se jedná pouze o sociální konstrukci, která není biologickou daností, nicméně např. britské zákony definují rasu jako „skupinu osob, definovaných barvou, národností, etnicitou nebo národnostním původem“.

Etnikum (Velký sociologický slovník, 1996) – populace s následujícími rysy: Je převážně biologicky sebereprodukující, sdílí společné základní kulturní hodnoty, realizované ve zjevné jednotě v kulturních formách, tvoří jedno komunikační a interakční pole a příslušnost k této populaci se samoidentifikuje a je identifikována jinými.

• Téma

Při soužití různých etnických skupin v jedné společnosti vznikají rasové předsudky, patrně nedostatečnými osobními zkušenosti příslušníků jednoho etnika s druhým a opakováním negativních zprostředkovaných zážitků tak dlouho, až jsou zakořeněny coby pravidlo (např. všichni Romové kradou, Židi šidí, atd).

Otázkou sociálních předsudků a jejich vlivem na soužití etnik ve společnosti se zabýval již Allport (in Hayes, 2003) v Německu před druhou světovou válkou, kdy vymezil pět stádií předsudků:
1. absence dialogu mezi různými etnickými skupinami
2. vyhýbání se jiným etnikům
3. diskriminace příslušníků určitého etnika
4. fyzické útoky na příslušníky určitého etnika
5. likvidace etnika jako celku

Etnické skupiny mohou být od sebe odlišné na základě různých znaků, buď vzhledem (například Romové a Češi), anebo třeba kulturou a náboženstvím, v jejichž důsledku dochází k odlišným zvyklostem v oblečení (Palestinci a Židé v Izraeli) či jazykem (například Poláci a Češi).Je zřejmé, že identifikace příslušníka odlišného etnika na základě vzhledu jej činí maximálně zranitelným v případě vyhrocení mezietnického napětí.

Na jednom semináři v České republice byli účastníci požádáni, aby označili stádium dle Allporta, které popisuje situaci v ČR. Zatímco čeští účastníci označili první stádium, přítomní Romové čtvrté. Vzhledem k prokazatelné existenci rasově motivovaných vražd Romů v ČR je nutné dát zapravdu účastníkům romským. Viditelná odlišnost etnické skupiny od majoritního etnika pak může podporovat diskriminační jednání, pokud neexistuje dostatečně efektivní politika boje proti rasismu, až do takové míry, že se její příslušníci mohou cítit jako tzv. občané druhé kategorie.

Tento pocit dobře znají Romové v České republice. Jak vyplynulo z výpovědí Romů, kteří se pokoušeli získat azyl ve Velké Británii, nejsilnějším pozitivním zážitkem z emigrace bylo, že „ Angličani se k nám chovali jako k normálním lidem. Klidně s námi šli hrát fotbal. Nebo v restauraci se na nás nikdo divně nedíval.“

• Příběhy a příklady

Pan Z. B. celý rok šetřil ze svého platu skladníka, aby mohl svou přítelkyni, také Romku, pozvat v létě na dovolenou. Zaplatil týdenní pobyt v Krkonoších v jednom hotelu. Večer se rozhodli strávit v restauraci nedaleko hotelu. Hostinský se jim však omluvil, ať se nezlobí a odejdou, má totiž negativní zkušenosti s Romy, kteří mu již dvakrát při rvačce zničili zařízení restaurace, a proto je neobsluhuje. Pan Z.B. se cítil být velmi ponížený, je přeci slušný člověk, tvrdě pracuje a s ničením restaurací nemá nic společného. Pan Z.B. hovoří o tom, že celá dovolená byla negativně poznamenána touto událostí, protože byli s přítelkyní nuceni konfrontovat fakt, že ač se snaží žít jako „normální lidé“, majoritní společnost jim bude neustále připomínat, že do ní nepatří.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Hayes, N. (2003). Aplikovaná psychologie. Praha: Portál.

Maříková, H., Petrusek, M, Vodáková A. a kol. (1996).Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum.