• O co jde v dialogu "Homosexualita "?

Dialog otevírá základní otázky a postoje, se kterými se můžeme ve vztahu k homosexualitě a homosexuálům nejčastěji setkat. Jednotlivé dialogy jsou pro učitele i děti odrazovými můstky k další diskusi nad jednotlivými aspekty homosexuality ve třídě.

• Co je...?

Homosexualita: Sexuální orientace na osoby stejného pohlaví. Je to celoživotní, neměnný a nositelem nezapříčiněný a nezvolený, tedy nezaviněný stav, jenž je charakterizován tím, že nositel tohoto stavu je pohlavně přitahován a vzrušován osobou stejného pohlaví. Je v zájmu přesnosti věci odlišovat homosexuální disposici (která se projevuje v uvědomovaném či neuvědomovaném prožívání citových hnutí nositele) od homosexuálních koitálních i nekoitálních styků. Člověk, který homosexuálně „žije“, nemusí být ještě homosexuálně orientován. V případě takového jednání hovoříme o nepravé homosexualitě čili o pseudohomosexualitě, která se vyskytuje jako náhražkové jednání u jedinců, kteří v dané chvíli nemají příležitost uspokojit své sexuální potřeby s partnerem přiměřeným svému založení. Je to častý jev v pohlavně jednolitých sociálních skupinách (věznice, chlapecké internáty, kláštery). Takovéto styky probíhají bez větší citové zainteresovanosti a ukazují tak na to, že „pravá“ homosexualita v sobě nese obvykle silnou citovou angažovanost a je nedílnou charakteristikou člověka, který skrze svoji odlišnost naplňuje své bytí.

Bisexualita: Sexuální orientace na osoby stejného i opačného pohlaví. Pohled na existenci bisexuality není jednoznačný. Podle některých teorie bisexualita neexistuje a je spíš stylizací homosexuálů, kteří jsou schopni navázat vztah s osobou opačného pohlaví (a také je „občas“ navazují) a zároveň se nechtějí identifikovat se svých homosexuálním stavem a tím získat nálepku „homosexuál“. Jiné teorie vyzdvihují variabilitu lidské sexuality; tvrdí, že většina lidí je bisexuálních, přičemž většina inklinuje k heterosexualitě a menšina k homosexualitě. Jen nepatrná část je „zcela“ a „ryze“ hetero nebo homosexuální. Nepočetná část lidí se nachází na jakémsi pomyslném „středu“, tzn., sami od sebe eroticky inklinují k mužům a ženám.

Gay: Homosexuální muž (z angličtiny: živý, pestrý, veselý, nevázaný...).

Lesba: Homosexuální žena (podle ostrova Lesbos, kde žila a tvořila básnířka Sapfó, která opěvovala krásu žen).

Coming out: Proces, kdy si gay nebo lesba uvědomuje své odlišné citové ustrojení. Jedinec je konfrontován se svojí odlišností, objevuje ji, vyrovnává se ní, přijímá ji a komponuje ji do svého života.

Následující pojmy s homosexualitou nedílně nesouvisejí a často s ní bývají nesprávně zaměňovány:

Transvestitismus: Porucha pohlavní identity (častější u mužů), která se projevuje buď převlékáním spojeným s erotickým vzrušením nebo se sociálním vystupováním v opačné pohlavní roli. Důležité je, že u transvestitismu není přítomna touha po trvalé změně pohlaví.

Transsexualitismus: Porucha, při níž jedinec naprosto odmítá své vlastní tělesné pohlaví. Ztotožňuje se s pohlavím opačným a co víc, touží tento stav změnit. Transsexuálem může být muž i žena. Pokud někoho trápí tato porucha, měl by co nejdříve navštívit sexuologa.

• Téma

Jožo pokládá otázku po původu homosexuality. Je homosexualita naučitelná, mohu se tedy rozhodnout být homosexuálem, nebo je to něco, co jaksi „mám“ a co nemohu změnit? Odborníci se shodují v tom, že svou odlišnou orientaci si nikdo nevolí. Není otázkou svobody „být či nebýt“ homosexuálem. Homosexualita se naučit nedá. Nevyřešenou otázkou stále však zůstává, do jaké míry působí při formování homosexuality vlivy prenatální (tedy biologické, před narozením, genetické apod.) a postnatální (po narození- v průběhu prvních měsíců a let života). Vědecká obec je co se týče tohoto „oříšku“ znesvářena: jeden tábor říká, že homosexualitu nelze vlivy „prostředí“ vůbec změnit, opačný naopak hlásá, že homosexualita je výsledkem specifických (nesprávných) vlivů prostředí, zejména prostředí rodinného. Jak říká psycholog Slavomil Hubálek, jenž se homosexualitě věnoval již v dobách socialismu, pravda je „někde uprostřed“. Žádná z teorií neplatí absolutně, ale podmíněně. Jako je potřeba k otevření dveří zámku a klíče, tak má-li se homosexuální orientace vytvořit, je třeba zámku vrozené dispozice a klíče specifických vnějších vlivů z raného dětství. Samy vlivy vrozené - i ty z raného dětství nejsou s to „vyrobit“ homosexuála. Tato problematika je nesmírně komplikovaná a složitá, výzkumy však nadále pokračují a prohlubují naše vědění o formování fenoménu homosexuality.

Naši puberťáci v dialogu mezitím pokročili a řeší „coming out“. Coming out je spojen nedílně s jakousi „krizí“, že není v mém životě všechno tak jako u ostatních kamarádů. Dívka nebo chlapec si začne uvědomovat, že je zamilován (vaná) do osoby stejného pohlaví, leč: „ono to není obvyklé“, „ono se to nedělá“. Dnes, kdy je homosexualita již akceptována, není coming out (jako kdykoli předtím) něčím traumatickým. Většina homosexuálů jej nyní prožívá bez výraznějších problémů, neboť „provalení“ odlišnosti je spojeno s přijetím jedince takového, jaký je. Avšak i dnes mohou nastat problémy, pokud je dotyčný (á) členem nějaké protihomosexuálně se profilující skupiny (církve, sekty). Občas se vyskytnout nechápající rodičové.

Tim se dotýká dost častého jevu: gay či lesba ve svém mládí je schopna být ve vztahu s osobou opačného pohlaví. Timův brácha chodil s dívkou, ale „nebylo to ono“. Co znamená to „nebylo to ono“? Platí, že většina homosexuálů je schopno koitálního styku s osobou opačného pohlaví. Při takovém setkání dvou bytostí však „milostný akt“ sám sebe degraduje, neboť homosexuální partner ve vztahu uspokojuje jen své tělesné potřeby. Vztah s homosexuálem začne - logicky- většinou heterosexuální partner. Ten dává do vztahu všechno, zatímco homosexuál je často „vlečen“ okolnostmi: na vztah kývne, protože „se“ to dělá a třeba nechce tu dívku nebo tohoto chlapce nějak ranit a třeba ji má rád jako kamarádku nebo kamaráda. A v tom je zakopaný pes! Neboli nevyrovnaný vztah: heterosexuál zakládá vztah postavený na citu, zamilovanosti, „lásce milenecké“, vášnivé, na „erótu“, jak by řekli Řekové, kdežto homosexuál netouží po tom, co jeho protějšek. Buďto si vztah představuje jako pokračování předešlého kamarádského, nebo od něj očekává jen „vybití“ tělesné potřeby. Sám pociťuje, že „to není ono“, že jim to, jak říká Ali, „nešlo v sexu“. Homosexuálovi je jasné, že jej samotná manipulace s pohlavními orgány mezi dvěma lidmi, i přesto, že dojde k vybití přebytečné energie, nenaplňuje. Že vztah má být založen na něčem mnohem krásnějším a hlubším a že ho krásnější a hlubší může poskytnou jen adekvátní partner: partner stejného pohlaví.

Jak odpovědět na otázku po obtížnosti nalezení homosexuálního partnera? Vzhledem četnosti homosexuálně orientovaných osob v populaci ( výzkumy udávají různé „počty“, zřejmě se jedná o 2% obyvatelstva) je hledání partnera pro gaye či lesbu obtížnější. Dnes však existují mnohé seznamky a různá sdružení nebo organizace, kde je možné se seznámit. Dále se řeší stabilita homosexuálních párů. Tak jako heterosexuálové, i homosexuálové jsou schopni navazovat a udržovat dlouhodobé, celoživotní a krásné partnerské vztahy. Zkušenost je o tom sama svědkem. V odborné literatuře se udává, že vztahy mezi muži jsou díky „mužské sexuálně promiskuitní přirozenosti“ méně stabilnější, zatímco vztahy dvou žen stabilnější více – na rozdíl od většinových heterosexuálních.

U táboráku se propírá problém, zda je možné „poznat homosexuála“ podle nějakých znaků. Odpověď je ano i ne. Někteří gayové jsou od přírody zženštilí. Není na tom nic špatného, představa o tom, jak by se měl muž „mužně“ chovat a očekávání s tím spojená, jsou přežitky minulosti. Zženštilí muži (ženská gesta, chůze, hlas...) jsou obvykle gayi, ale nemusí tomu tak být vždy. Jiní gayové naopak zapadají do představy o „drsných mužích“- nedbají o svůj vzhled, mají vousy- a nikdo by ani ve snu nepomyslel, že jsou „teplí“.

Je homosexualita nemoc? Homosexualita sama o sobě nemocí není, byla vyškrtnuta ze seznamu nemocí již v sedmdesátých letech 20. století. V témže seznamu je ale psáno, že jedinec, jenž se brání své odlišnosti, nemocen je, a proto by měl být v příslušných odborných pracovištích léčen- ve smyslu, aby přijal svoji danost, ztotožnil se s ní a mohl tak navázat vztahy, které by jej učinily šťastným.

Lze jistě zkoumat, co je homosexualita vůbec, jaký je její smysl, zda je homosexualita odchylkou nebo variantou normy. V dnešní společnosti zaznívají na tyto otázky vyostřeně protikladné odpovědi. Téma však může zůstat otevřené pro budoucí filosofii homosexuality, která může být prakticky naplňována při diskusích ve školách a ve společnosti.

• Příběhy a příklady

Příběh 1
Terka mi posílala nesmělé dopisy, čím dál více se objevovala v mé přítomnosti a dokonce mě pozvala k době domů na nedělní oběd. Zprvu jsem nechápal, co to ta holka sleduje, ale pak se v dopisech začala objevovat srdíčka, prstýnek, a pak mi Terka vždy na rozloučenou dávala pusu a já jí pusu opětoval, ačkoliv jsem se nějak…nějak jsem se musel k tomu nutit. Ta pusa však nešla sama od sebe. Dal jsem jí tu pusu proto, protože jsem jí nechtěl zklamat nebo se jí nějak dotknout. Přesto asi po měsíci vycítila, že z mé strany odpovídající zájem o ní není a stáhla se, odmlčela a naše schůzky skončily, aniž bych jí vysvětlil, proč s ní nemůžu chodit. A vidíte, doteď jsem jí to neřekl. Dlouho jsme se neviděli, ale až jí zase potkám, řeknu jí narovinu, jak se věci mají. To měsíční „chození“ s Terkou (dá-li se to tak nazvat) přeci jen mělo nějaký význam. Naučila mě, že být pasivní a příliš stydlivý v zamilovanosti nemusí být ta nejlepší cesta, jak navázat vztah. Že je lepší udělat krok, než přešlapovat na místě.

Příběh 2
Blížil se svátek svatého Valentýna. Nikdo jiný nezaměstnával mojí mysl tak horoucně jak Jirka. Rozhodl jsem se, že napíšu Jirkovi valentýnku, v níž mu vyznám svou lásku. Ráno na Valentýna jsem Jirkovi vhodil dopis do jeho skříňky. Po třech dnech mi přišla odpověď. Jaké bylo překvapení! Jirka napsal krátký, ale nádherný dopis. Psal v něm, že mě musí zklamat: je na holky, ale že respektuje moje city. Že je naprosto normální, když člověk poslouchá hlas svého srdce. Nic nevyčítal, žádné urážky nezazněly, naopak: Jirka přímočaře a ohleduplně reagoval na vyznání milujícího. Musím popravdě říct, že mi dopis takovýho slušnýho kluka vyrazil dech, protože právě v té době jsem si pomalu, ale jistě začal uvědomovat svoji jinakost, což s sebou neslo krušné obavy. Co na to řeknou rodiče? Nebudu mít děti? Stále více jsem si uvědomoval rozdíl mezi heterosexuální většinou a sebou. Zpočátku jsem si říkal: no dobře, tak jsem bisexuál. Po půl roce jsem si ale nalil čisté víno a sám pro sebe řekl: jsem gay! Tímto jsem nalezl sám sebe. No jo, ale teď ještě to říct ostatním! A právě v tomhle sehrál ten Jirkův dopis ohromně kladnou roli, protože Jirka mě vlastně přijal takového, jaký jsem. Za tohle mu strašně vděčím. I kamarádce Gitě a spolužačkám Janě a Pavle, které patří mezi ty první, „co to věděly“. Ani neví, jak bohulibou věc tehdy udělaly, když mou zpověď přijaly a nad faktem mé homosexuality mávly rukou s dovětkem: „No a co má být?“

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Brzek, A., Pondělíčková- Mašlová, J.(1992). Třetí pohlaví. Praha: Scientia Medica.

Jamek, V.(2001). O prašivém houfci. Praha: Torst.

Janošová, P.(2000). Homosexualita v názorech české společnosti. Praha: Karolinum. Kol. autorů (1995). Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Praha: Orbis.

Kol. autorů (1995). Křesťané a homosexualita. Praha: Logos.

Platón (2005). Symposion. Praha: Oikúmené.

Spencer, C.(1999). Dejiny homosexuality. Bratislava: Slováry.

Tůma, V.(1997). Homosexualita ve světle evangelia. Středokluky: Zdeněk Susa.

Internet:

http://www.004.cz

SOS: Gay linka pomoci – tel. 222 514 040 každou středu od 9 do 19 hod.