• O co jde v dialogu "Máte doma černocha?"

Dialog poukazuje především na to, že se v našem každodenním projevu objevují různá slovní spojení či věty, které se nám mohou zdát natolik běžné, že ani nepřemýšlíme nad tím, co vlastně vyjadřují a jak vznikly.

Tyto „hlášky“ mají často urážlivý obsah, i když jako takové nejsou zamýšlené. Mnohdy nepostřehnutá urážka se pak projeví až v situacích, kdy je slyší příslušník skupiny, které se slovní spojení týká.

Je tedy dobré přemýšlet nad tím, co člověk říká, jaké to má kořeny a co vlastní obsah slova či spojení skutečně sděluje. Na základě této reflexe je pak člověk schopen si uvědomit, jaká poselství tím předává a co mohou způsobit. Nejen že se neopatrným obratem může někdo cítit napaden, ale nevědomky se tak šíří i zažité stereotypy, které vlastně mluvčí ani sdělovat nechce.

• Co je...?

Kolonializmus: Systém politického ovládání a ekonomického využívání málo vyvinutých zemí.

Paternalizmus: Přesvědčení, že jedinci (či celé národy) sami nemohou poznat, co je pro ně nejlepší, a z toho vyplývající přehnaně ochranářská a dominantní politika, která je ze strany „nadřazené“ civilizace (v historii většinou západní kultury) v zemi prosazována

• Téma

„Máte doma černocha, že za sebou nezavíráš dveře?“ Co tím vlastně Magda chtěla říci? Její věta stejně tak mohla znít: „Zavři za sebou dveře, Jami.“ Ale nevědomky se rozhodla pro tuto metaforu, v níž je obsažené ještě zcela jiné sdělení.

Zamyšlení se nad původem tohoto „výchovného obratu“ nás zavede nejspíš do Ameriky 17. až poloviny 19. století, kde v bohatších domácnostech pracovali černošští otroci jako služebnictvo. Odkazuje to tedy na tehdejší myšlenku podřízenosti a nadřízenosti jednotlivých ras.

V českých zemích ovšem otrokářství resp. obchodování s černými otroky tradici nemá. Je sice možné, že se na panovnickém dvoře kdysi objevil nějaký černošský služebník, ovšem musela to být spíše rarita.

Tedy věta „máte doma černocha ...“ se vztahuje k historickým a regionálním okolnostem, které se netýkají České republiky. Do češtiny se tedy takto projektovala skutečnost z jiných zemí, kde byli černoši jako otroci využíváni na práci – třeba právě na otevírání a zavírání dveří.

Jak ukazuje uvedený příklad, jehož aktuálnost je již skutečně staršího data (v Americe bylo otroctví zrušeno v polovině 19. století), podobné slovní obraty, jež se v jazyce zakotví, přetrvávají skutečně velmi dlouho. Naším cílem není tyto obraty z jazyka zcela odstranit, ale upozornit na to, že nevědomky předávají z generace na generaci typ uvažování spojený s předsudky a stereotypy. Podobná rčení zároveň přinášejí ještě jeden nešvar - vymezení „vlastní“ skupiny vůči skupině „cizí“, která je zastoupena v konkrétní „hlášce“. Hláška tím zdůrazňuje fakt, že daná skupina je jiná než naše vlastní, s ohledem na převážně negativní vyznění těchto vět je pak povětšinou shazována a degradována, zatímco „naše skupina“ se zdá být vychvalována.

Dalším obdobným projevem, odrážejícím předsudky, paušalizování i vymezení se vůči určitým skupinám obyvatelstva, jsou vědomé narážky (někdy zabalené do podoby klišé) a vtipy. Ty se leckdy vysmívají či karikují vlastnosti, které vnímáme pro danou skupinu jako typické. Narážkou či vtipem však zároveň urážíme a jednotně hodnotíme všechny členy skupiny, přestože se jedná o jednotlivce, jejichž chování, vzdělání atd. nejsou stejné.

Poslední aktualizace 30.03.2007

• Zdroje

Odborná literatura:

Ouředník, P. (2005). Šmírbuch jazyka českého. Praha: Paseka.

Allport, G., W. (2004). O povaze předsudků. Praha: Prostor.

Internet:

http://cs.wikipedia.org/wiki