Dnes se ti nezdám   Nastartoval a otočil se na prostorném náměstí. Uprostřed, opřená o sochu sv. Antoníčka, stála Paula. Stáhnul okénko. „Tak co,“ zeptala se, „ještě stále si myslíš, že se ti to všechno zdá?“ „Je to tak úžasné, že se mi zdá, že je to všechno opravdu jenom sen,“ řekl a oba se zasmáli. „Uvidím tě ještě někdy?“ „Nevím,“ řekla a rošťácky mu zamávala. „Možná.“ Cestou do kopce si pohvizdoval a ještě několikrát se ohlédl na to krásné údolí, uprostřed kterého ležel Virgas. Vesnice, o které nikdy neslyšel. Když vjel do lesa, autobus nadskočil na hrbolu a vzápětí dopadl do výmolu. Musel přeřadit. Bylo tu šero a u cesty se stále povalovala mlha. Úzká cesta ústila na hlavní. Právě, když na ni odbočoval, vzpomněl si, že tuhle situaci zná. V tom snu se v té chvíli v zatáčce objevil náklaďák naložený dřevem a mocně zatroubil. Už ho viděl: řítil se na něj plnou rychlostí a troubil jako blázen. Nemohl si vzpomenout, co bude dál. Až do této chvíle se zatím vždycky probudil.