Jožo: No, to na meditaci úplně nepotřebujou, kdyžtak jen k tomu, aby si vyrobili nějakou atmošku. Ale na mandalu se musíš soustředit, je to vlastně takovej diagram, co znázorňuje svět – i ten tvůj malej v hlavě.

Olga: A ty na to věříš?

Jožo: A kdo ti řek, že na to věřím? Začal jsem meditovat, protože se mi to líbí. To ze mě ještě nedělá buddhistu. Mimochodem, v reinkarnaci nevěřím.

Olga: A proč to říkáš tak podrážděně, vždyť jsem toho snad tolik neřekla, ne?

(přichází Pavla a Suong)

Pavla: Ahoj! Je, co to je? Nějaký asijský umění, co?

Jožo: Ne, to je nandala, viď, Olgo? Podívá se Jožo významně na Olgu.

Olga: Hmm, ne, jak jsem byla právě poučena, je to nějaká mandala a prý to má něco společnýho s buddhismem. Prý se na to kouká a medituje.

Pavla: Já jsem slyšela, že některý lidi vydržej koukat na podobný věci třeba hodinu v kuse. Ale mě to připadá docela ujetý, ty to fakt děláš?

Suong: Sorry, ale ono je to asi tak ujetý jako koukat půl dne na monitor, ne?

Pavla: No jo, ale na obrazovce se toho půl dne taky něco děje. Tady se neděje nic, to musí bejt nuda, ne?

Jožo: Hmm, když myslíš. Já se s tebou hádat nebudu.

Pavla: Já s tebou taky ne. Já s náboženstvím nechci mít nic společnýho. Vždycky to lidem vymeje mozek.

Olga: Co to je zase za hlášku? To říkali někde v televizi, ne? Je snadné si udělat názor, když tomu nerozumíš, viď?