Dan: Jsi byl v muzeu a teď budeš dělat chytrýho, viď?

Přichází Magda a Andrea.

Andrea: Ali,vyprávíš o tom muzeu? Ali přikývne.

Andrea: A říkals mu o tý zdi?

Ali: O jaký zdi?

Andrea: No o tý, jak na ní bylo hafo jmen Židů, který byli zabitý za 2. světový války.

Ali: Jo myslíš tohle, to bylo fakt nechutný.

Andrea: Ale nechutný je taky to, co řekla Šárka z mojí třídy, že by chtěla mít takovou zeď v pokoji akorát se jménama známejch návrhářů.

Magda: To říkala, jo? No to je teda humus. Tý z těch módních časopisů už vážně hrabe! A když jsme u tý zdi, tak mně teda málem začalo hrabat z ní. To si člověk vůbec nedovede představit, že tolik lidí mohl někdo fakt jen tak zabít. Vlastně mi až tam došlo, že moje babička měla dost velký štěstí, když musela jít „jen“ do Německa na práci.

Ali: Počkej, o tom jsi nikdy nevyprávěla, kde byla?