Jožo: Hm. To jsou stejně ale tak trochu dvě různý věci. Jedna věc je, že chceš na gympl, abys mohla na tu romistiku, a přijímačky jsou vždycky nejistý. No a úplně hloupý je, že se z jiný školy na romistiku budeš dostávat fakt těžko. To je hrozně nespravedlivý. Ale jestli to chceš zkusit, tak bys do toho měla určitě jít. No a druhá věc je, že se bojíš, že tě nevezmou kvůli tomu, že jsi Romka. Na to se něco říká blbě. Co ty na to, Dane? Tobě se to se školou nestalo?

Dan: Já jsem hlavně na gympl jít nechtěl. Ale na základce mi doporučovali, abych šel na jistotu. Kvůli tomu, že jsem tmavej, mě nevzali na brigádu. Se školou to ale bylo docela v pohodě a teď jsem spokojenej.

Andrea: No právě, toho se bojím, že bych tam byla jediná, zase divná. Ach jo.

Jožo: Hele a nemůžeš to zkusit na školu, kde máš jistotu, že se ti tohle nestane? Co třeba, kdybyste se tam s rodičema zastavili a podívali, jak se tam k sobě chovaj? Když to bude někde v pohodě, tak jim to prostě vadit nebude, a když je to někde nepříjemný, tak se k tobě budou chovat blbě, ať jsi Romka nebo ne.

Andrea: No jo, to by tam se mnou museli chtít jít. Ale možná by stálo za to to takhle s mamkou probrat. Na to by slyšet mohla. Pak by byla taky třeba víc v klidu.

Dan: Asi bude potřeba začít u rodičů. To by mohlo fakt pomoct. Musíš se dostat někde, kde jsou dobrý lidi. Jinak to bude peklo, ať vypadáš, jak chceš.