Ali: Nejhorší na tom je, že pak nevím sám, co jsem zač. Když se mě Dan zeptá, jestli jsem Čech, tak mu skoro řeknu, že nevím. To je divný, ne?

Tim: No počkej, ale tak moc by ses rozhodit zas neměl nechat, ne? Prostě jsi obojí. Jsi i Čech, i tmavej, patříš sem, ale dědu a babi máš v Zimbabwe. To je přece ok, ne?

Ali: Tobě se řekne to je ok. Ale co pak mám říkat?

Tim: Noo, mě, když se někdo zeptá, tak řikám, že jsem Čech i Holanďan, a ještě se jich zeptám, jestli je na tom něco divnýho. Když je na tebe někdo hnusnej, tak mu musíš ukázat, že divnej je on, ne ty.

Dan: No jo, tobě se to řekne, ale co jsem potom já?

Tim: No, to samý, jsi Čech a Rom a je to ok. A když si někdo myslí, že není, tak je blbej on, a když nedá pokoj, tak na něj můžeš zavolat policajty. Můj strejda Cees se vždycky může zjevit, když mu vyprávím tyhle vaše historky z Čech. Vůbec to nechápe. Když má někdo český pas, tak je prostě Čech a nikdo se ho nemá co vyptávat. A když to dělá, jen tím ukazuje, jak je sám omezenej.

Dan: Mám jednoho kámoše, kterej je v pěstounský péči, taky Rom, vyrůstá v bílý rodině a někdy z toho má pěknej guláš. Tohle by se mu asi líbilo. Prostě je obojí a hotovo.

Jami: Podle mě je na tom nejhorší to, že člověk to může mít sám srovnaný, ale vždycky ho to znova naštve. Je to, jako kdyby ti říkali, že sem nepatříš, táhni, nebo něco takovýho. Vlastně nikdy nevím, jak mám na takový věci zareagovat.

Tim: Hele, víš, co mi řekl táta? Že když se mě někdo zeptá na něco takovýhleho, jako jestli jsem cizinec nebo tak, tak mám říct, …